Kreativita. Kouzelné slovo. Všichni chceme, aby naši žáci byli kreativní, ale víme jak na to? Nesnažme se všechno vymyslet sami, ale poučme se. Inspirativně o tom hovoří Ken Robinson:
Otázka na Kena Robinsona:
Jaký konkrétní postup byste doporučil pro přepracování veřejného vzdělávání tak, aby bylo možné dosáhnout maximální kreativity a vedení k její výchově? A jakou pozici mají schopnosti, jako jsou kritické myšlení a logika (také citelně chybí) v základním vzdělávání?

Citováno z Moderní vyučování

Sir Ken: Má argumentace se odvíjí od tohoto základu: kreativita není konkrétní činnost, je to kvalita naší práce a činností, které vykonáváme. Můžete být kreativní v čemkoli - v matematice, fyzice, strojírenství, filozofii - stejně jako v hudbě nebo v malířství nebo v tanci. A můžete být zcela jistě zapojeni do umění způsobem, který je především tvůrčí. A tak je důležité zdůraznit, že nejde o vytváření nějakého malého prostoru ve školách, kde lidé mohou být kreativní, a zejména ne tím způsobem, že v pátek odpoledne přidáme do rozvrhu nějaký umělecký program. Kreativita je o způsobu, jak děláme činnosti a jak k nim přistupujeme.

Jak bychom mohli rozvíjet kreativitu ve školách? Máme k tomu podmínky? Co bychom potřebovali? Máte nějaké zkušenosti?

Myslím, že každý, kdo používá projektové vyučování nebo jiný "jiný" způsob výuky, může potvrdit, že tím se dává kreativitě velký prostor k projevení. Zároveň si myslím, že největší překážkou kreativity jsou učebnice - jak pro učitele, tak pro žáky.

O-M-L-O-U-V-Á-M S-E! Až teď jsem si všimla, že téma bylo založena u gymnaziálního vzdělávání a tím se můj předchozí příspěvek stává irelevantní. Tak jen přidám, že začít rozvíjet kreativitu musíme už na základní škole. Na střední je pozdě začínat, ale věřím, že základ je možné zde rozvinout (a nejen na gymnáziu!).

Jak to znám já, jde to...rozvíjet keativitu, ale někdy je to pořádná fuška.

Učitel musí vzít v úvahu, že ne všichni jeho žáci jsou nastaveni na to se tímto směrem rozvíjet (mnohým vyhovuje konzervativní přístup, i když ho třeba později kritizují), další zkouškou vytrvalosti je náhled kolegů i některých rodičů, protože "vaše postupy prostě nejsou ty jejich",ale když to člověk ustojí, je možné žáky dotlačit k velmi zajímavým výkonům a osobním posunům.

Jedna věc platí obecně - být trpěliví a nevzdát to, i když podmínky pro jiné postupy jsou kolikrát ne zrovna vyhovující (klasický rozvrh hodin - hodina 45min., cílení výkonu ve spojitosti se známkou jako požadavek studentů, rodičů i kolegů,...).

Přestože je řada faktorů v běžné praxi, které člověka spíše o síly obírají, zůstávám optimistou. Když se totiž podaří žákům pod vaším vedením úctyhodná práce, stojí to za to. Na gymnáziu je to kolikrát jen o tom "otevřít jim dveře", nabídnout možnosti.

Pracovala jsem například se studenty v několika třídách na projektu k výročí narození T.G.M a nestačila jsem se divit, co některé týmy vymyslely a daly dohromady (film, časopis, komiks,...).

Téma je sice už 4 roky staré, ale snad se sem hodí odkaz na zajímavý článek na téma Digitální amnézie, neboli ztrácení paměti vlivem spoléhání na digitální zdroje informací.

Název článku je výstižný: "What is digital amnesia? A new study explores the growing, modern-day epidemic" Co to je digitální amézie? Nová studie zkoumá nárůst současné moderní epidemie.

Článek je na http://www.electronicproducts.com/Mobil ... demic.aspx