Nedávno proběhla diskuse k velmi pěkné hodině kolegyně B. Pravdové, která měla hodinu na téma Práva dítěte. Hodině se nedalo nic vytknout: děti byly zapojeny, pracovaly a diskutovaly. Bylo vidět, že paní učitelka odvádí dobrou práci. V průběhu virtuální diskuse se pak rozvinula debata, zda jednostranné zdůrazňování práv není chybou. Zda bychom neměli ruku v ruce se seznamováním dětí o jejich právech, hovořit také o povinnostech a zodpovědnosti. O stejné otázce je i blog zde. Jaký je váš názor?

V části Základní vzdělávání je zajímavý článek Mobilní telefony legálně ve výuce http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/13413/m ... yuce.html/ . Téma lze rozšířit i pro střední školy.
a) vezměme fakt, že mobilní telefon a jeho klony mají prakticky všichni žáci a vyučující
b) vezměme fakt, že všichni znají etiketu používání mobilních komunikačních prostředků v soukromí i na veřejnosti a většinou ji dodržují a není tedy důvod je zakazovat, naopak
c) je fakt, že mobilní telefon je moderní komunikační prostředek, který uživatel může ovládat a záleží na něm, jestli si ho nechá zapnutý a zvonit v divadle, ve škole nebo jiném prostředí, kde to ruší, nebo ho vypne; nebo si nechá tichou návěst a při volání se pouze podívá, jestli je to důležité nebo ne
d) je fakt, že mobilní telefon může pomoci při vážných životních situacích
e) mobilní telefon a jeho použivání také vychovává: žák se naučí poučit kamarády (kamarádky), že mu při vyučování nemají volat a že on telefon nebere, případně jim zavolá o přestávce, nebo se naučí požádat vyučujícího o dovolení vzít si očekávaný důležitý hovor a vyjít z učebny (ano i žáci mohou mít důležité hovory, ale musejí posoudit, jestli je to tak důležité, nebo ne); příkladem jim je i vyučující, který při vyučování netelefonuje, nebo volajícímu stručně vysvětlí, že učí a zavolá mu později.

Vypadá to alibisticky, ale při vyučování může dojít k situacím, kdy je naprosto nezbytné se ihned spojit s některým z rodičů žáka (ohlášení náhlého zhoršení zdravotního stavu /diabetické koma, úraz, zvracení, akutní bolest břicha, atd./) a mobil žáka je nejrychleji dostupný komunikační kanál a učitel nemusí hledat číslo na rodiče v záznamech o žákovi.
Případně rodiče mohou naléhavě požádat o uvolnění žáka z vyučování /nutný doprovod některého z rodičů k lékaři, pohlídání mladšího sourozence, návštěva lékaře, volání sousedů, že se v bytě něco děje a je třeba se ihned dostavit /voda, plyn, vyjící pes, atd./, nebo si učitel může rychle ověřit důvody, proč chtějí rodiče žáka uvolnit z vyučování, nebo si od nich nechat ústně potvrdit, že vědí, že žáka posílá domů /protože dostal horečku, zvrací, je dosud po víkendu opilý, ospalý a není schopen bezpečně pracovat při odborném výcviku, nebo při vyučování, nebo ... důvodů může být mnoho/. I kdyby taková situace nastala jen jednou za rok nebo vůbec, může být mobilní telefon velmi důležitý prostředek k řešení.

Žáci se musejí naučit, že se při vyučování nemá volat, ani psát nebo číst esemesky. To, že s esemeskami otravují při vyučování, je věc úrovně disciplíny a nemožnosti učitelů zlořečený aparátek jednoduše zabavit s tím, že ho vrátí až na konci školního roku. Nejjednoduší je upravit používání mobilních telefonů přímo ve školním řádu a jeho striktní uplatňování. A zpětně se dostáváme k tématu: Svoboda a odpovědnost.

Vezměme jako fakt, že mobilní telefon může sloužit jako záznamové zařízení k nahrávání zvuku i obrazu. Píšete, že kdyby jednou do roka měl mobil posloužit k něčemu užitečnému, je to dobře. Nejméně 99 % jmenovaných příkladů by mohl obsloužit učitelův nebo učitelský mobil. A podívejme se na věc z druhé strany: kdyby jen jednou do roka měl mobilní telefon posloužit k nevhodné nahrávce, je to problém. Velký. A důvod proti mobilům ve vyučování. Neběhaly už po internetu různé dehonestující klipy a záznamy brutální šikany? Příležitost dělá zloděje.