(Ještě jsem nezažila, že by recitovaný Prsten Třeboňské madoně nezaujal. Zato odrecitovaná radikálová substituce v podání 60leté chemikářky... )

Oprava: Škoda a Doulík uvádějí, že přemýšivější žáci se raději učí prostřednictvím tradiční výuky (to, že získají víc, jsem zkreslil).

Je opravdu naším úkolem získávat žáky pro náš předmět? Těch předmětů je na G asi 15 (možná i víc), všichni nemáme šanci. Jde o to, že třeba CH ke G patří. A žáci by to měli přijímat a respektovat a být ochotni alespoň minimálně spolupracovat.

To určitě, nejsem zastáncem kašpárka před tabulí, ale známe to všichni - jsou učitelé, kteří nadchnou pro cokoli, protože sami hoří, a pak jiní, kteří dokáží znechutit cokoli. Proto jsem psala o tom "JAK".

Kdyby si tohle řekli všichni učitelé všech předmětů na ZŠ a SŠ, byla by škola ještě větší tragédie, než jakou jsem zažil já a jaká je dnes!

Oceňuji každého učitele, který se zabývá smyslem výuky svého předmětu pro své žáky - řekněme "vnitřní motivací". Pan Melichar k nim asi nepatří - to je jeho věc. Ale budoucí učitelé, pro které vzniklo toto diskuzní fórum, by se nad tím měli zamyslet. Argumentace, že je chemie předepsaná v RVP a že má určitou hodinovou dotaci mi přijde málo!

Nevím, proč se pan Melichar zaměřil na Seiferta - to je něco jako Mendělejev. Úkolem češtinářů není získat všechny své studenty pro Seiferta, ale pro čtení knížek! Toto ovšem není diskuzní fórum češtinářů ale chemikářů - češtináři diskutovali o smyslu svého předmětu jinde. A jejich odpovědi rozhodně nebyly ve stylu "musí se to, tak se žáci podřiďte", ale šlo o skutečné hledání smyslu...

Líbilo se mi, co napsal o smyslu výuky chemie pan Rusek. Problém ale je, že se to vůbec takto neučí... Držím mu palce, aby se to zlepšilo. A aby žáci měli lepší učitele chemie, než jsem měl já.

Díky za milá slova v posledním odstavci, pane kolego. V tomto duchu se snažím učit a v tomto duchu připravujeme ročně tu hrstku studentů, kteří mají zájem o to, stát se učiteli chemie.
Zbytek populace byl totiž odrazen špatnými učiteli nebo špatnými postupy. Jste co do postoje k chemii klasickým příkladem průměrného absolventa českého školství. Víme o tom, ale změna bude ještě trvat.

Já měl na gymplu takovou teorii, že se naši chemikáři při pokusech nadýchali nějakých jedů, a proto jsou takoví...

Je mi dost cizí představa, že škola běžně žáky získává nebo odrazuje. Mě samotného nedokázala výuka přírodních věd na ZŠ od nich odradit, ani mě jejich kvalitní výuka na SŠ pro ně nezískala. Přes působení své češtinářky na SŠ jsem se nevzdal čtení. Nedémonizujeme školu trochu?

Seiferta jsem uvedl jako příklad, spíše šlo o čtení obecně. Získává školní výuka literatury mladé lidi ke čtení? A snad dokonce všechny? Já vím dobře, že ne. Nebylo by namístě založit forum pro češtináře, ať se zodpovídají z toho, že tento samozřejmý úkol nedokážou splnit?

Opět bych se rád připojil do zajímavé diskuze.

Myslím si, že každý předmět (obor) má něco jedinečného a co to je, to vědí především vyučující toho předmětu. Učitel chemie by neměl kritizovat obsah výuky literatury, ani když mu přijde biflování seznamu děl zbytečné. Nezná důvody, proč se zrovna tato díla vyučují.
Tím ovšem nechci říci, že by v češtině často neprobíhala naddimenzovaná a ne úplně vhodná výuka, ale neumím říci, jak to opravit a nevím, kde je správná hranice.

Stejně tak by neměl učitel češtiny hodnotit výuku chemie, ani když se v životě nesetkal s její užitečností. Dobře pojatá výuka chemie může žákům otvírat dveře do dalšího světa.
Tím ovšem netvrdím, že by výuka chemie neprobíhala často velmi nezáživně.

Jen se mi nezdá, že by některý odborník o svém oboru říkal, že znalosti v něm nejsou třeba (dějepis a letopočty). Jak jsem už na tomto webu několikrát napsal, myslím si, že budovat spoje je možné až když je co propojovat. Plané řeči do školy nepatří. Debata vždy musí mít, byť malou, poznatkovou základnu.

Myslím si, že je naším úkolem snažit se přilákat žáky k našemu oboru. Každý učitel vidí ve svém oboru krásu (měl by), kterou neodborník nevidí, má ho rád (měl by) a měl by se tedy ze všech sil žákům to, co považuje za pěkné a užitečné, zprostředkovat. Ve škole totiž nejde o souboj oborů. Klidně si umím představit žáka, který na ideální škole rád chodí do všech předmětů a všechno ho baví.
Skutečnost, že si žák k dalšímu studiu zvolí jiný obor, než je ten můj, neznamená, že jsem ho k němu nepřitáhl.

Všechny zdravím

Nic proti chemii, ale neučí se v zahraničí spíše předmět "přírodní vědy"? Má smysl vyčleňovat chemii a fyziku a biologii jako samostatné vyučovací předměty? Není jádro všech přírodních věd totožné?