Pohled zvenčí: Já si z výuky chemie na SŠ nepamatuji prakticky nic. Tedy kromě spolužačky plačící při zkoušení před tabulí... Jaký je cíl výuky chemie pro nás budoucí nechemikáře?

Zdravím,

mám poznámku ohledně odborného zaměření gymnázií, které zmiňuje Dáda ve svém příspěvku. Obecně mi to přijde jako používání nesprávného nástroje k nesprávnému účelu. V okamžiku, kdy usilujeme zároveň o poskytnutí jak odborného vzdělání, tak všeobecného základu, tu již přece existuje logický typ školy (oboru), a to je lyceum.

Jisté "přiohýbání" principu gymnázia je možné (a u některých oborů asi i žádoucí, protože bez alternativy), ale pak dojde přesně k takové situaci, jakou popisuje Dáda v případu programátorské třídy. Na škole, kde jsem momentálně na praxi, lyceum je, takže bude zajímavé zjistit detaily.

Na úplně jinou diskuzi je pak ale vyučování předmětů (à la právě Chemie) na odborných školách nechemického zaměření. Sice jsou obsaženy, ale často jsou realizovány takovým způsobem (a s takovou hodinovou dotací), že jakýkoliv jejich přínos je přinejmenším sporný (má osobní zkušenost).

Lukáši, díky za příspěvek. Celý tento systém je na dlouhou diskusi. Dá se říct, že si gymnázia, mnohdy už poměrně neprávem udržují ono výsostné postavení, ovšem ve snaze bojovat o dušičky a tím i zlaťáky lákají na ledacos a berou kohokoli.
Pokud jde o SOŠ nechemického zaměření, téma je na ještě delší pocvídání. Je to náplň mojí disertace, takže v případě zájmu povím víc
Díky za komentář z venčí.
m

Děkujeme za vstup mezi nás, pane kolego.
Schválně ponechám Váš dotaz na odpovědí studentů, zajímalo by mě, co si myslí. Pak přidám názor vlastní.

Domnívám se, že chemie na gymnázium patří - vždyť je to škola "všeobecně vzdělávací" a za nás (70. léta) byla hlavně pro ty, kteří neměli jasno, co chtějí v budoucnu dělat (to se tříbilo až právě na gymnáziu), nebo chtěli na medicíny, přírodovědné či humanitní obory (ale to většina z nás ve čtrnácti letech nevěděla). Pro humanitně orientované studenty byla testem, zda jsou schopni překonat i nepřekonatelnou překážku .
V té době ale byla, myslím, úroveň odborných SŠ podstatně vyšší než dnes - strojní, stavební či elektrotechnické průmyslovky zásobovaly ČVUT studenty odborně připravenými a zaujatými svým oborem.

"Nechemikáři" je opravdu krásné české slovo! O koho má jít? Chemikář je snad učitel chemie, nechemikář je pak logicky kdokoliv, kdo není učitel chemie - tedy např. i pracovník chem.výzkumu, chemik z továrny či laboratoře, biolog nebo učitel biologie (to je spisovně "biolokář" ?), lékař a pod.? Má-li se rozumně diskutovat, nusíme si vyjasnit vstupní otázku.

O "chemikářích" jsem začal proto, že mám dojem, že chemikář je spíše tvor, který učí, co je předepsáno - radši víc než míň. Pokud učí chemii chemik, pak o svém oboru více uvažuje, může i někde ustoupit. Ovšem, jak pan kolega S. naznačuje - žádoucí ústupky by nejspíše pro většinu měly jít tak daleko, že by chemie zcela zmizela. Možná by pan kolega S. mohl dodat, co si pamatuje třeba z botaniky nebo mineralogie. Myslím, že by 95% žáků doporučilo zrušit i tyto obory. Oněch 5% žáků, pro které může mít nějaký význam elektrofilní adice, lze možná i srovnat třeba s 5%, pro něž má nějaký význam Seifert v literární výchově. Kolik studentů G si někdy Seiferta samo přečte? A zase můžeme zauvažovat i o SOŠ - kolik % žáků strojnické průmyslovky osloví Seifert? (1%?) Když takhle začnem, tak budeme muset zrušit veškerý věcný obsah výuky. Fakt ovšem je ten, že Seifert žákům přece jen vadí méně než elektrofilní adice.

To je jistě zajímavá myšlenka. Jsem teď ve Smolenicích na konferenci Aktuálne trendy vo vyučivaní prierodných vied a otázka obsahu se tu samozřejmě řeší. Jsem zvědavý na odpověď pana kolegy S.

Jsem přesvědčena, že otázka nezní "CO?", ale "JAK?". Středoškolský učitel může zcela zásadním způsobem probudit zášť či lásku k určitému oboru. A nejde o to, zda je mírný či přísný, ale zda umí vzbudit zvědavost a vášeň (ne tedy k sobě, ale k učivu). Doufám, že to pan Rusek vyřídí .

Myslím si, že jsem byl jedním z diskutujících špatně pochopen. Každý obor (vyučovací předmět) na SŠ má podle mě dva horizonty:
1) Připravit část studentů pro pozdější VŠ studium (u chemie jsou to např. budoucí lékaři, přírodovědci, učitelé chemie, chemici atd.)
2) Naučit všechny studenty praktické využití v jejich životě (to jsou oni "nechemikáři", tedy budoucí učitelé češtiny, překladatelé, ekonomové, právníci, novináři apod.)
Je celkem zřejmé, jaké cíle si dávají učitelé chemie u 1), ale jaké si dávají u 2) - tedy minimálně 50 % studentů, možná i více?
P.S. - Bohužel jsem měl smůlu na špatné chemikáře. Např. od základky až po gymnázium jsme nedělali žádný pokus!