Pro tyhle účely se v minulosti používala latina, pak nevadí, že jiné jazyky mají jiné počty pádů a časů nebo jiné názvosloví.
Upřímně řečeno, kolik absolventů ZŠ ví, co je to např.: akuzativ, a kolik to ví učitelů češtiny/anličtiny ?

K první otázce z 13. lis. 2009, 20:47; Pavlíny Hublové

Ve škole jsme v případech nouze využívali jako podporu komunikace jiného rodiče stejné národnosti, který byl ochoten pomoci nové rodině v začlenění do společnosti, do komunity školy apod. Velmi nám pomohla jeho ochota podílet se na přípravě dokumentů v cizím jazyce pro jinojazyčnou rodinu. Zmíněná rodina, která s námi v počátcích komunikovala velmi obtížně si našla "tetu" - paní, která nám byla k dispozici pro řešení důležitých otázek.
Oboustranně jsme však byli trpěliví a snažili jsme se "domluvit". V první řadě nám i rodičům šlo o pohodu a prospívání dítěte.

Zařazování žáka-cizince do ročníku základní školy:

Žáci jsou zařazováni do ročníku zpravidla podle svého věku, popř. o ročník níže. Není dobré žáka zařadit podle znalosti češtiny, a to z pochopitelných důvodů (rozdílný věk spolužáků, jejich jiné zájmy, z čehož mohou pramenit nepříjemné pocity spojené s věkovým rozdílem a komunikační barierou). To pak může zapříčinit prohlubující se jazykovou barieru, stres apod.
Dobré je doporučit takové rodině/žákovi - výuku češtiny pro cizinci. Ta se svými metodami, přístupem liší od výuky češtiny, kterou absolvují čeští žáci.
Výhodné je zpracování individuálního vzdělávacího plánu/vyrovnávacího plánu pro takového žáka.
Nezastupitelnou roli má celková podpora ze strany ostatních žáků/spolužáků, vyučujících a provázaná systematická spolupráce s rodinou žáka.
Specifický je i počáteční systém ne/hodnocení takových žáků v některých předmětech.