Dobrý den,
dnes jsme měli pedagogickou poradu. Na téma žáků-cizinců jsem vycítila, že se jedná o stále palčivější problém. Stále častěji se potýkáme (na naší sídlištní škole) s problémem, že nám nastoupivší žák nerozumí, v lepším případě pouze nehovoří česky.

Na toto téma padlo několik zajímavých myšlenek:

• Rodiče přijdou do školy, česky také nerozumí/nemluví. Překladatele si nepřivedou. Někdy jsou schopni komunikovat v angličtině. Když se ale nenajde společný jazyk, co s tím? Máme nějakou "páku" k tomu, abychom "přesvědčili" rodiče, že s sebou překladatele mít musí?;
• Rodiče předloží, že jejich trvalé bydliště je v naší spádové oblasti. Jsme povinni přijmout i dítě, které nerozumí česky?
• Dítě bylo přijato, nastoupilo. Většinou ještě doporučujeme rodičům doučování českého jazyka. V prvním pololetí není z ČJ hodnoceno, ale v druhém být musí. Má někdo představu, že se dítě za 10 měsíců naučí česky tak, aby mohlo být hodnoceno v tomto předmětu na stejné úrovni jako české děti? Hm, to byla asi jen řečnická otázka, na tu si mohu odpovědět sama...

Uvedu konkrétní příklad, jak jsme si s jedním cizincem poradili. Přijel z východu a neuměl ani číst ani psát latinkou. Věkem by patřil do 5. ročníku. Zhodnotili jsme, že by bylo málo času naučit ho alespoň trochu česky a nastoupil do 4. třídy.
Po dohodě s kolegyní z 1. třídy jsme sladily rozvrh a na hodiny ČJ chodil do 1. třídy (!) a učil se číst a psát. V pololetí nebyl hodnocen nejen z ČJ, ale i z PŘ a VL (neporušili jsme něco?).
Na konci roku dostal z ČJ 5 s tím, že po prázdninách bude dělat postupovky z učiva 2. ročníku. Měl se tedy doučit přes prázdniny tvrdé a měkké souhlásky a spodobu. Vcelku zvládl, na vysvědčení měl tedy výslednou 4 (i když to vlastně neodpovídalo, protože vysvědčení říkalo, že zvládá učivo 4. ročníku dostatečně!) a šel s námi dál.
V 5. ročníku jsme sladily hodiny ČJ s kolegyní z 3. ročníku a vše se opakovalo. Postupovky pak dělal z učiva 4. ročníku. Bohužel nezvládl, takže teď chodí do 5. ročníku znovu a už bere vše podle rozvrhu.

Jak řešíte výuku žáků-cizinců vy?

Dobrý den,
na toto téma zareaguji jen krátce - nechám stranou to, zda jsou rodiče povinni či nepovinni, ochotni či neochotni, jak by to správně /a právně / mělo být, to je dostatečně nastíněno v předchozím příspěvku, vyjádřím zde jen svůj osobní přístup.
I já jsem se dvakrát setkala s dítětem, které mluvilo pouze rusky. V prvním případě se jeho matka velmi snažila porozumět a být mu nápomocna, ale sama ještě dostatečně neovládala češtinu. Byla vděčná za všechny uč. materiály, které jsem jí okopírovala a ona si je mohla doma v klidu přeložit a pochopit, o čem se její syn učí. Protože si základy ruštiny jěště pamatuji ze školy, vycházela jsem jí vstříc tím, že i já jsem doma sedala ke slovníku a popisovala jsem jí, co jsme ve škole probrali a jak se jejímu synovi dařilo. On byl navíc autista, takže jeho život by byl dostatečně složitý i v rusky mluvící komunitě - proto jsem se učila alespoň základní fráze v ruštině, aby se necítil dvojnásobně ztracený...
Ve druhém případě matka - opět Ruska - neměla vůbec zájem učit své dítě česky, považuje to za ztrátu času. Ona se sice jakž takž dorozumí, doma ale rodina mluví pouze rusky. V tomto případě mě spolupráce s ní těší samozřejmě daleko méně, ale nemám to srdce nechat v tom to dítě. Překládám základní informace zase do ruštiny, dítě se pokaždé rozzáří, když mi porozumí, ale zde je to bez pomoci rodičů těžší.
Chci tím zkrátka říct, že to dělám proto, abych pomohla dítěti. Samozřejmě nevím, jak bych mohla reagovat v případě, že by dítě mluvilo řečí, kterou neznám. Pak by byla všechna vstřícnost marná - a jsme zase u předchozího příspěvku....
M. Králová

Milá Mileno,
děkuji za odpověď. Všichni se snažíme pomoci, jak se dá. Svými otázkami jsem spíš směřovala k paragrafům - jestli se škola může nějak bránit/ochránit (to ale zní fakt hnusně, doufám, že budu pochopena tak, jak jsem to myslela) před suverénním příchodem "nespolupracujících" rodičů cizích národností.

Mám šanci najít odpovědi? Ještě jednou bych zopakovala své otázky:

• Rodiče přijdou do školy, česky také nerozumí/nemluví. Překladatele si nepřivedou. Někdy jsou schopni komunikovat v angličtině. Když se ale nenajde společný jazyk, co s tím? Máme nějakou "páku" k tomu, abychom "přesvědčili" rodiče, že s sebou překladatele mít musí?;
• Rodiče předloží, že jejich trvalé bydliště je v naší spádové oblasti. Jsme povinni přijmout i dítě, které nerozumí česky?

K 1. otázce. V případě jednání na úřadech cizinec, který nerozumí česky, pouze má právo na tlumočníka. Je škola úřadem? Může, ale nemusí.

Je ve vlastním zájmu cizince, aby si přivedl tlumočníka. Učitelům se může hodit příručka Jak se dorozumět s cizím, která je ke stažení na státnkách Centra pro integraci cizinců www.cicpraha.org

Milá Pavlíno,
pokusím se odpovědět na Vaše otázky.
ad 1) Rodiče přijdou do školy, česky také nerozumí/nemluví. Překladatele si nepřivedou. Někdy jsou schopni komunikovat v angličtině. Když se ale nenajde společný jazyk, co s tím? Máme nějakou "páku" k tomu, abychom "přesvědčili" rodiče, že s sebou překladatele mít musí?;

Je samozřejmě ve vlastním zájmu rodičů žáků cizinců, aby jim ve škole rozuměli a oni se dokázali zorientovat v problematice českého školství. Přesto je to s tlumočníky složitější, protože mezi nimi existují různé postraní zájmy, o kterých nemusí mít škola z neznalosti problematiky ani potuchy (může to být např. někdo ze zprostředkující pracovní agentury, která má mnohdy nekalé úmysly a netlumočí pak skutečně to, co je třeba ), proto by mnohdy bylo v zájmu všech zúčastněných mít tlumočníky externí, kterým mohou obě strany důvěřovat. Lze se např. obrátit na některé NNO z kraje, případně např. na krajanské spolky, atd.
Škola také od rodičů potřebuje často úřední potvrzení a informované souhlasy a je určitě dobré mít v záloze někoho, prostřednictvím něhož jim vše potřebné přeložíme. Takže to nemusí být vždy jen na rodičích, kteří se často ocitají v neznámém prostředí, ve kterém se neorientují...
Ale pokud i tak trváte na tom, že by si měli rodiče tlumočníky vodit sami, tak na připravovaném webovém portále, který bude na konci roku zpuštěn a který chystá o.s. META, bude taková žádost o tlumočníka v různých jazykových mutacích k dispozici.

ad 2)Rodiče předloží, že jejich trvalé bydliště je v naší spádové oblasti. Jsme povinni přijmout i dítě, které nerozumí česky?

Jelikož ČR dodržuje mezinárodní úmluvy, jsou školy povinny přijímat všechny děti ve věku povinné školní docházky bez rozdílu rasy, národnosti, vyznání i mateřského jazyka. Takže na Vaši otázku je jednoznačná odpověď, ano, je povinna přijmout i dítě, které vůbec nerozumí česky. A to i v případě, že mu na škole nikdo nebude rozumět. Jak s tím naložit a co pro úspěšnou integraci žáků cizinců podniknout se také na připravovaném portále dozvíte.

Za META o.s.
zdraví

Kristýna Titěrová

Milá Kristýno,
všichni určitě vítáme jakoukoli konkrétní pomoc. A specializovaný portál - to bude něco! Držím palce vaší bohulibé činnosti a těším se na inspiraci a pomoc.

V článcích rvp vznikla nová sekce Vzdělávání žáků-cizinců. Zatím jen s jedním článkem, ale třeba časem...

V sekci, o které píše Pavlína, vyšel nový článek. Zaujal mne jednak on, jednak komentáře k němu.
Z nich bych ráda ocitovala paní Procházkovou:
"Dobrý den, zrovna jsem dorazila ze školení o.s. Meta, kde jsem měla možnost s učitelkami na toto téma diskutovat. Z jejich beznaděje jsem dost otřesená. Pociťují vlastní selhání, protože si s žákem cizincem-neví rady. Nejčastější otázka byla: "Jak mám s žákem, který mi vůbec nerozumí v hodině pracovat-není čas se mu věnovat samostatně, nemám čas vytvářet extra materiály?". Je zde možnost ho neklasifikovat, ale to nic neřeší. Škola si pro žáky může vytvořit IVP, ale na to musí mít štempl od PPP a ta ho ne vždy dá.Já osobně mám s malými cizinci zkušenosti jen z jazykového kroužku, kde mám sice různé národnosti a pokročilosti, ale výuka se mi daří a pro jejich potřeby vytvářím vlastní materiály.Kulturní obohacení fajn, ale co poradit bezradným učitelkám na školách, kterým tam sedí cizinec , který nerozumí? Myslíte si, že jde žáka-cizince do klasické výuky čj systematicky zapojovat?"

Jak se na to díváte? Jde v normální škole najít čas na individuální práci s cizincem, který nerozumí? Jak to vyřešit ve třídě plné dětí?

Možné řešení vidím v pracovních listech na jednotlivé předměty (čj, vlastivěda, prvouka,...). Cizinec by ho dostal předem domů, takže by se mohl na hodinu připravit. Těch 5-10 minut by si učitel mohl udělat ve výuce čas a cizinci se věnovat. Třeba dá ostatním samostatnou práci. J

Jak by takový list měl vypadat? To nikdo neví. Chce to hodně nápaditosti, času a zkoušení.

Ale má představa je, že by se jelo nejdříve podle učiva prvního stupňe a pro potřeby cizinců by se učivo zjednodušovalo. Např. třída by se učila slovní druhy a cizinec by měl PL např. pouze s podstatnými jmény. Podstatné jméno by bylo vystvětleno obrázkem. Na základě toho by se pak zobecnilo, co podstatná jména označují (Podtstaná jména označují názvy osob-obrázek nějaké osoby se jménem Pavel, zvířat-lev,věcí-obr.tužka, vlastností-většina končí na -ost-bohatost,lenost-opět skrze obrázek, vztahy-zamilovaný pár-představující láska). Žáci budou znát definici (doma si bez problému se slovníkem přeloží slova z definice) a obrázky s konkrétními podstatnými jmény budou spojovat s názvy z definice. Na to by navazovalo představení rodů, pádů..., ale úplně jinak než pro české děti. Je to jen nápad a běh na dlouhou.

Myslíte si, že by se touto cestou dalo jít? Středočeský kraj má příští rok vyhlásit výzvu na Rovné příležitosti ve vzdělávání cizinců a něco takového, co jsem lehce nastínila výše, by se do projektu možná dalo napsat.