"Učím ve druhém ročníku. Počátkem září mi přišlo do třídy ukrajinské dítě. Je klidné a kamarádské a tak nám začíná v základních úkonech rozumět. Neumí českou abecedu, číst ani psát. Češtinu ho mimo školu nikdo nedoučuje..."
Máte podobný problém?

Zdravím |Lenku,
o velmi podobném problému jsem psala před pár týdny / měsíci? /, jen ten svůj příspěvek nemůžu najít... - to je můj častý problém. Ale už jsem narazila na podobný povzdech i kolegů, tak snad v tom orientačním chaosu nejsem sama.
Až na ten svůj text objevím, navedu Vás na něj, ať nepíšu znovu totéž.
Shrnutí by bylo asi toto: mám dojem, že je jen na dobré vůli učitelky, jestli malému cizinci ve své třídě bude chtít pomoci na úkor svého volného času. A já doufám, že ano.
Milena K.

Máte pravdu. Situace kolem malých cizinců na školách je opravdu špatná. Jelikož školský zákon školám neukládá bezplatnou výku pro cizince, kteří jsou ze třetích zemí ( a těch je většina), je jen na dobrovolnosti učitele, jak se k tomuto problému postaví. V každém kraji by měly být spádové školy, kam můžete cizince na jazykový kurz poslat, ale... Stejně je to jen pro děti z EU, kolikrát je to dost daleko a ředitelé o této možnosti ani neví. Informace o těchto školách by měly mít jednotlivé Odbory školství na krajích. Pokud máte dobrého ředitele, určitě najde nějakou cestu, jak vás finančně ohodnotit. Mně bylo těchto dětí opravdu líto, a tak jsem napsala projekt pro cizince na základních školách na Kolínsku a Kutnohorsku a ten vyšel (viz podrobněji můj článek Čeština pro malé cizince na dosah). Takže jsem placená z peněz MŠMT. Učím kolem 10 cizinců z různých základních škol, různých úrovní, věků a národností. Je to náročné, ale děti jsou moc šikovné, baví je to a moc se snaží. Práce je to úžasná, ale dost časově náročná. K výuce takovýchto skupin nejsou skoro žádné materiály. Neexistuje ani metodika, co a jak takové děti učit. Vytvářím si proto materiály vlastní. Ty bych měla postupně na portálu uveřejňovat. Ústav jazykové a odborné přípravy UK nabízí kurzy pro učitele češtiny jako cizího jazyka, o.s. Meta bude pořádat semináře k této problematice. A já se snažím na příští rok napsat projekt, v kterém by se učitelé, kteří mají ve třídě cizince, naučili, jak s ním pracovat. Měli byste o takovýto kurz zájem? Jeho náplň se postupně rýsuje.

Mileno, náhodou si ten Váš text pamatuji, tedy pokud to je ono - že by zde? Týkalo se to žáka, který nerozumí česky.

Ano, díky, Lucie, za Váš odkaz, našla jste můj příspěvek na téma Cizinec ve třídě.
Mezitím řeším těžší oříšek, mluvit rusky, to byla procházka růžovým sadem, teď máme ve školce dva Vietnámky ...
I já mám výhledově velký zájem o projekt Petry Procházkové pro učitele, kteří mají ve třídě cizince. Petru tímto zdravím a má můj obdiv za to, že se pouští do takového díla.

Milena K.

V otázce žáků - cizinců se u nás objevuje několik paradoxů.

1) Pokud vím, tak nikdo nepožaduje, aby cizojazyční žáci vykázali nějakou minimální znalost jazyka (A1), přestože pro dospělé je touto úrovní vázán trvalý pobyt; tím pádem sedí ve školách děti, které nerozumí, a učitelé nerozumí jim.
2) Stát poskytuje povinně bezplatné kursy dětem z EU; nicméně "jádro pudla" tkví v jazykové přípravě dětí mimo Unii.

A tak se vše přenáší opravdu zase na učitele. Ti ve svém volném čase (pardon v rámci "nepřímé vyučovací povinnosti") tyto žáky doučují.

Nevinně jsou v tom učitelé, nicméně nevinně jsou v tom především žáci samotní, u kterých pak více než u jiných záleží na úrovni podnětnosti rodinného prostředí. Pokud mají rodiče těchto žáků tendenci žít v monokulturní komunitě, nastává problém.

Mám dojem, že např. v Rakousku musí žák-cizinec absolvovat určité období v jazykové škole, což je mu plně započítáváno do povinné školní docházky.

Možná inspirace, i když, pravda, s jiným GDP.

Kdyby děti vstupovaly do školy alespoň s úrovňí A1 podle Společného refenčního rámce, tak by to bylo naprosto ideální. Ale kde se na tuto úroveň mají dostat? Většina rodičů nemá peníze na to, aby dítěti zaplatili drahý kurz v jazykovce. A zůstává to opravdu jen na bedrech učitele, jak si s tímto problémem poradí. A1 je ale zajímavá tím, že naprosto rezignuje na gramatiku. Jde hlavně o naučení se formulím používaných v základních komunikačních situacích. Dítě potřebuje specifickou slovní zásobu, která se týká školy a tu A1 nenabízí. Když učím dospělé cizince, nemusím řešit slovní druhy, druhy vět podle postoje mluvčího, atd. Ale jak tyto věci přiblížit cizincům, když v jejich rodném jazyce například neexistují pády, rody, vzory, ... I v této oblasti by měla být vytvořena metodika, co a jak vlastně cizince učit. Nejprve si musí osvojit alespoň základní slovní zásobu a potom podle jednoduchého klíče začít třeba s rody (koncovka -a=ženský rod, -o=střední rod, souhláska=mužský rod) Vím, že to ve všech případech neplatí, ale zatím jinou cestu nevidím, než gramatiku pro jejich potřebu zjednodušovat a mám s tím úspěchy.

VÚP nabízí na stránkách Čeština pro cizince metodiku pro úroveň A1 http://cestina-pro-cizince.cz/index.php ... i&hl=cs_CZ.

Jazykových kursů je sdostatek (pro ilustraci ceník Caledonian School http://www.caledonianschool.cz/cestina- ... cenik.html), ale zde prostě bude muset zasáhnout stát.

1) Vytvořit hustější síť jazykových center pro cizince; každý žák by měl projít určitou diagnostikou svých jazykových schopností, a podle toho by musel absolvovat příslušný kurs.

Pokud přijde rodič zapsat dítě do školy, ředitel by měl zadat test, který prověří žákovy schopnosti, a v případě, že to není k tomu, by měl žáka odeslat do příslušného centra na, dejme tomu, dvouměsíční kurs. Žák by byl žákem příslušné ZŠ a absolvování kursu by probíhalo v rámci povinné školní docházky.

Prostě dítě, které nerozumí česky, by nemělo bez odpovídající úrovně sedět v lavici na běžné základní škole. To je diletantství.

2) Vytvořit normy počtu cizinců, na základě nichž by na škole měl povinně fungovat učitel, který projde příslušným školením výuky cizinců (podobně jako povinně fungují např. koordinátoři EVVO). S tím by samozřejmě souviselo příslušné finanční ohodnocení (reálné, nikoli fiktivní).

Souhlasím s názory Jakuba i Petry, snad se časem najde alespoň nějaká " zlatá střední cesta ", nakonec náš stát je přece přeborníkem v realizaci pořekadla Jak dát vlkovi nažrat, aby koza zůstala celá, ale teď s povděkem přijmu ty základní fráze ve vietnamštině, které mi Petra nabídla přeposlat. Klučíkům je šest let, myslím, že pro začátek bude právě Petřina nabídka to pravé.
Díky, Milena K.

Jdu na to, Mileno. Jsem tady nováček, takže doufám, že se mi to podaří odeslat. Je to zatím jen jedna stránka. Musím se podívat po zbytku.