V článcích se objevil zajímavý příspěvek paní Jančaříkové - Důvody realizace výchovy k udržitelnému rozvoji.

Mimo jiné se v něm konstatuje, že "Česká společnost má, aniž si to možná uvědomujeme, osvojené docela vysoké standardy chování" (rozuměj chování dle zásad udržitelného rozvoje).

V komentářích s autorkou polemizuje Tereza Vošahlíková: Dovoluji si polemizovat se závěrečnou myšlenkou článku: je naše (česká) úroveň udržitelného chování skutečně vysoká? Sice jsme se naučili třídit a (tradičně) nepliveme na ulici, ale naše spotřební chování je jednou z hlubokých příčin neudržitelného rozvoje. Pozitivní motivace ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj je sice příjemnější než strašák systémového kolapsu, ale útěcha z vysoké úrovně udržitelného chování Čechů by mohla působit jako nebezpečné alibi, že je vše vlastně v pořádku. V horším případě by mohla přispět ke xenofobním tendencím odsuzování kultur, jejichž standard se nepodobá našemu.

Co si o tom myslíte? Chováme se udržitelně, nebo ne?

Myslím, že právě tato otázka pomáhá ukázat si složitost problematiky. Určitě existují oblasti, kde se nemusíme příliš stydět za stav, který je v současnosti v ČR. Zmíněné třídění odpadů nebo plivání na zem k nim asi patří, i když... nemyslím si, že je to obecně a všude a v dostetčné míře. Vracím se k podatatě udržitelného rozvoje. Mohlo by být zajímavé udělat si třeba s dětmi "mapu" všech tří pilířů a s nimi souvisejících oblastí života v konkrétní obci. Co všechno souvisí s místní ekonomikou, co s životním prostředím, co jsou otázky lidí, jejich společenství? Kam patří dobročinnost, kam obchody, služby, zdravotní péče, sportoviště, parky, doprava. Co s čím souvisí? A potom hodnocení. třeba jednoduché. Jsme s danou oblastí spokojeni? Nespokojeni? Máme dost informací? Co bezdomovci? Vadí, nevadí? Co pro ně můžeme udělat? Jak je to s dobročinností? Souvisí s ekonomikou, zaměstatností, platy, rozpočty? Takhle by to zjevně nešlo. Ukázat si jak je vše propojeno je podmínka. Potom je důležité vybrat si z každého pilíře pro danou obec nejaktuálnější problém a ten rozebrat co nejhlouběji. Jsem přesvědčen, že ve škole můžeme a máme udělat především to, že děti naučíme na vhodných a pro ně pochopitelných příkladech přemýšlet. Koncept udržitelného rozvoje je víc než co jiného způsob přemýšlení v souvislostech. Po myšlence by měl následovat čin. Udržitelné chování. To se vždy dařilo nejlépe na základě osobní zkušenosti a prožitku. Spojit důkladné přemýšlení s konkrétními prožitky udržitelného jednání je ideál.

Souhlasím s Karlem Tomkem, že takové otázky jsou ta správná provokace k diskuzi o udržitelném rozvoji. Jednou z klíčových kompetencí pro udržitelné jednání by měla být dovednost kritického myšlení. Otázka po "standardu chování" Čechů je k tomu skvělou příležitostí..vyžaduje ale od učitele dobré moderátosrské schopnosti, udržet takovou diskuzi "na uzdě" nemusí být snadné. Líbí se mi navržená myšlenková mapa propojená s pilíři UR, ta pomáhá takové otázky rozebrat a zároveň usměrnit k zamyšlení co je a co není udržitelné.

Na konferenci v Barceloně jsem se setkala s dánskou metodou diskuzních kroužků (metoda vyvinutá původně pro prevenci násilí ve školách, - www.dkr.dk). Hráči jsou rozděleni do skupin po 4-6ti, každý dostane fotografii kontroverzních situací, texty s popisy situací nebo volné listy na vlastní tvorbu situací (různé druhy obtížnosti). Hra se hraje na několik kol, diskuzní kroužek vždy nechá kolovat každou fotografii/text/návrh, každý se k tomu vyjádří a nakonec kroužek vybere jedno téma, kterým se chtějí zabývat. Pak se kroužky spojí, představí si navzájem vybrané situace, vzniknou nové kroužky, které k vybraným situacím hledají návrhy řešení, opět vybírají nej.. a nakonec je představí v celém kruhu. Hra trvá 1,5-2hodiny a umožňuje např. najít společná pravidla nebo rozhodnout, co je prioritou kolektivu v určité oblasti-třeba právě udržitelného jednání.

Milá Terezo! Milí přátelé!

Jsem ráda, že se to téma diskutuje. A vůbec mi nebude vadit, když odborná veřejnost (nebo i laici) dojdou k jinému závěru. Chtěla jsem být prostě jednou pozitivní... Učím se vážit si toho, co je dobré ... Vidím samozřejmě vše, co by se zlepšit mělo, podobně, jako Vy. A i proto jsem se tomuto tématu věnovala.

K. Jančaříková

P.S. S doc. RNDr. ing. Hanou Scholleovou, Ph.D. (VŠE) jsme připravili seminář k projektu Alma mater Studiorum Co je ekonomické nemůže být ekologické? Aneb požírají ekonomické principy přírodu, který se věnuje této problematice na rozboru situace a postav z Čechovova Višňového sadu (více http://almamater.pedf.cuni.cz). Je zpracován pro učitele (pro učitele ze Středočeského kraje bude 2 roky probíhat zdarma) a obsahuje řadu pracovních listů. Při psaní a diskusi problematiky jsme objevily dalších 5-12 témat, na jejichž základě je možné problematiku udržitelného rozvoje skvěle vysvětlovat. O prázdninách se chystáme je také sepsat a publikovat. V současné době jednáme s VUP, zda v rámci jeho aktivit (požadujeme tištěnou verzi).

Terezo, díky za malou metodickou odbočku - metodu jsem neznala a přijde mi podnětná. Nechtěla byste ji popsat do naší wiki? V Pedagogickém lexikonu stačí kliknout na Nová stránka a vytvořit toto heslo. Úplně stačí stručný popis, jako máte zde, je to totiž prostor, kde ostatní mohou texty doplňovat - wiki slovník vzniká zezdola, společně . Bylo by to moc prima, díky!

Jsem ráda za metody, které zmiňujete. Hodně se takhle pracovalo v dramatické výchově, v té hard podobě, která se začínala prosazovat u nás v 90.letech. U nás se všechno vždycky nějak roztříší...a objeví Ameriku! Přitom tyto metody by se měly používat obecně, nejen při VUR, prevenci soc.pat.jevů, minimalizaci šikany, etické výchově...(dosaďte další sami). A hlavně by se měly učit na fakultách!
Jistě se shodneme, že to všechno spolu hodně souvisí.

Svatá slova, pane doktore. Já má stále pocit, že tohle se v pedagogickém terénu ne vždy daří - a je to fakt dost těžké.

Jen mě teď zaráží jeden fakt - besedují tu lidé z univerzit, ale kolik je tu učitelů? Není něco špatně? Přemýšlím, zda-li některými "vědeckými" pojmy spíše lidi neodradíme - "to není nic pro mne" ????

Milé kolegyně a kolegl, já chápu proč to je a jak to je, já jsem v tom pedagogickém terénu denně...a znám realitu.

Vracím se k původní otázce:

Má naše česká společnost vysoké standardy udržitelného chování?
Co by patřilo do takového standardu (pliuvání po zemi bude asi opravdu detail )?

A které země považujete za vyspělejší a proč? Máte nějaké osobní zkušenosti?

Zdravím diskutující - a přemýšlím. Máme tedy vysoké standarty TUŽ? Věc je asi velmi relativní. Jasně - třeba v porovnání s Řeckem, jsme hvězdy. Ale takové skandinávské státy...Máme se mnoho, co učit.
Když přemýšlíme o chování lidí u nás, věc má asi více vrstev. Ano, povětšinou už více či méně třídíme odpad - hlavně "sběr" papíru už se nám dostal pod kůži i za minulých dob - o ochraně lesů a stromů už také nikdo moc nediskutuje... (někdy je to až iracionální - hospodářský smrkový les lidé vnímají jako důležitější biotop, než mokřad..) A jsme u toho. V řadě situací se projeví totální nevědomí lidí. Nyní třeba v souvislosti s povodněmi - všichni volají po hrázích, prohloubení koryt...Dva metry široká asfaltová cyklostezka na náspu vedoucí po břehu řeky je cílem mnohých zastupitelů, organizací i občanů...A ještě jsou přesvědčeni, že to je to správně sepětí s přírodou..A je toho víc. Stačí si masochisticky vlézt do diskusí pod články na téma výstavba dálnic (ono je to docela poučné, aby člověk viděl, jak také lidi uvažují). Co výstavba supermarketů, lyžařských center, satelitních městeček se svými "anglány"..Se svojí lehce neuklizenou zahradou, aby s námi mohli žít i ježci apod., jsem trochu za "socku"...Máme ještě velké rezervy a já moc dobře nevím, jak tohle vysvětlovat společnosti. Media moc nepomohou..A ač jsem idelaista, nevěřím, že to zvládne škola.

Sofie, docela souhlasím s tím, že něco škola nezvládne, protože mnoho problémů se týká nás dospělých. Když jedeme do Prahy zadními cestami (bydlíme u Kladna), tak potkáme hned několik skládek - jsou přímo u silnice, 50 metrů za inkriminovanými vesnicemi, možná ani ne. Obrovské haldy... S tím asi školní děti nemají nic společného, že?

Píšete, že média nepomohou, tlak společnosti není.
Jak na to?
Může přeci jen škola nějak ovlivňovat veřejné mínění?