Na konferenci v Barceloně jsem se setkala s dánskou metodou diskuzních kroužků (metoda vyvinutá původně pro prevenci násilí ve školách, - http://www.dkr.dk).

Myslím, že právě tato otázka pomáhá ukázat si složitost problematiky. Určitě existují oblasti, kde se nemusíme příliš stydět za stav, který je v současnosti v ČR. Zmíněné třídění odpadů nebo plivání na zem k nim asi patří, i když... nemyslím si, že je to obecně a všude a v dostetčné míře. Vracím se k podatatě udržitelného rozvoje. Mohlo by být zajímavé udělat si třeba s dětmi "mapu" všech tří pilířů a s nimi souvisejících oblastí života v konkrétní obci. Co všechno souvisí s místní ekonomikou, co s životním prostředím, co jsou otázky lidí, jejich společenství? Kam patří dobročinnost, kam obchody, služby, zdravotní péče, sportoviště, parky, doprava. Co s čím souvisí? A potom hodnocení. třeba jednoduché. Jsme s danou oblastí spokojeni? Nespokojeni? Máme dost informací? Co bezdomovci? Vadí, nevadí? Co pro ně můžeme udělat? Jak je to s dobročinností? Souvisí s ekonomikou, zaměstatností, platy, rozpočty? Takhle by to zjevně nešlo. Ukázat si jak je vše propojeno je podmínka. Potom je důležité vybrat si z každého pilíře pro danou obec nejaktuálnější problém a ten rozebrat co nejhlouběji. Jsem přesvědčen, že ve škole můžeme a máme udělat především to, že děti naučíme na vhodných a pro ně pochopitelných příkladech přemýšlet. Koncept udržitelného rozvoje je víc než co jiného způsob přemýšlení v souvislostech. Po myšlence by měl následovat čin. Udržitelné chování. To se vždy dařilo nejlépe na základě osobní zkušenosti a prožitku. Spojit důkladné přemýšlení s konkrétními prožitky udržitelného jednání je ideál.