Od počátků práce na našem švp jsem přemýšlel, zda jeho vytvoření znamená změnu či nikoli.
V textu RVP jsem nenašel nikde ostrou formulaci typu: "Učilo se špatně." nebo "Je potřeba měnit styl výuky." Trochu mne to na jednu stranu trápilo, protože bych rád, abychom se jako škola posouvali dopředu. Ale zároveň mi připadalo nerozumné "cpát" změny "ze shora". I na minikonferencích tento dotaz zazněl.
Jak tuto problematiku vnímáte vy?

To je teda píchanec do vosího hnízda!
Stejně jako Tomáš se touto otázkou zabývám od počátku tvorby našeho ŠVP. A mám pocit, že jsem už dospěl k názoru. Asi jako chytrá horákyně: myslím si, že to, co bylo dobré, může zůstat a to, co chceme zlepšit, můžeme zlepšit. Prostě nám "nové pořádky" uvolňují ruce. Ale taky přidávají otázky. Třeba: Jak poznáme, že to, co jsme dělali, bylo dobré? Jak zlepšit to, co zlepšit chceme? Nebo: Do jaké ze změn se pustit nejdříve? ...
Velmi mě zajímají další názory. prosím, přidejte je.

Dobrý den! Domnívám se, že práce učitele ve vyučování (a myslím skutečně každého z nás, tedy i sebe) a přístup školy ke vzdělávání vůbec se změnit musí. A ŠVP chápu jako odrazový můstek těchto změn. Pokud by povinnost škol vytvořit ŠVP neměla do školství přinést změnu, pak bych dost dobře nerozuměl tomu, proč bychom měli nějaký vzdělávací program tvořit. Dokumentem, který hovoří o potřebě změn v našem školství, není RVP (to je "jen" nástroj pro tvorbu vlastních ŠVP), nýbrž tzv. Bílá kniha (Národní program rozvoje vzdělávání v České republice).
j.p.

Tvorba ŠVP je shora nařízená akce. Jejím cílem pochopitelně má být určitá reforma školství. My starší ovšem známe třeba totéž v růžovém z přelomu 70.a 80. let již minulého století - zavádění tzv. Nové výchovněvzdělávací soustavy. Pak jsem léta psali rozsáhlé tématické plány na plachty formátu A3, kde významné místo zabíraly výchovněvzdělávací cíle. Počátkem 70. let byla v řadě pedagogických časopisů publikována základní informace o Bloomově taxonomii, která tvoří vlastně teoretický podklad dnešní reformy. Jestliže však dnešní reforma začíná cvičením učitelů, jaká slovesa a vazby mají používat v popisu své práce, tak jsme kdesi jinde. Kdesi jinde jsme taky tím, že si nalháváme, že dnes "všichni žáci budou zvládat to a to" - nebudou. Nedokážem ani to, aby všichni uměli malou násobilku, aby všichni psali "liška" ś měkkým "i". Tyto cíle nejsou sice dneska v módě, ale když víme, že nezvládnem u všech tohle, tak si přiznejme, že nikdy nemůžem slíbit, že něco konkrétnějšího a na konkrétní úrovni zvládneme opravdu u všech.

Děkuji za Váš postřeh. Jsem rád, že se někdo nebojí pojmenovávat to, co považuje za nesmyslné.
S ledasčím, co jste napsal, plně souhlasím.
např.
Přes mnoho nedostatků, které tato reforma má, si ale myslím, že je to šance.
A možná to tak každý nevnímá, ale rozdíl mezi obdobím před rokem 1989 a po něm je z mého pohledu dost podstatný.
Osobně přínos vidím především v tom, že se nám snad ve škole může podařit stavět výuku mnohem víc provázaněji. Další přínos vidím v tom, že těžko mohu říct: "Co to mám učit!", jestliže jsem se na osnovách sám podílel.
Neméně důležitým přínosem je také možnost podívat se na svou práci z trochu jiného úhlu.
A potom také využít tvorby ŠVP k změně toho, co ve škole nefunguje.
Tak jako jsem přesvědčen, že má smysl vyučovat žáky, tak jsem také přesvědčen, že lze postupně měnit pohled nás učitelů na sebe sama a svou práci.
Ale možná máte na toto úplně jiný názor. Podělte se s námi o něj.
Zkuste třeba připojit Váš názor o možných přínosech reformy pro Vás.

Současná reforma podle mě reformou je - ne jen kosmetickou úpravou. Pro někoho sice jen po formální stránce - "novým jazykem popíšeme, co stejně dávno děláme a tím to skončí", pro někoho znamená ohrožení - "přestaneme učit, začneme diskutovat", někomu ale dává nové možnosti. Autoři reformy to vidí zase jinak, možných pohledů je hodně.
Způsob zavádění reformy je, zcela jistě, plný chyb. Zadavatel = stát se moc nestará o to, aby všichni, jichž se to týká (učitelé, rodiče ...), byli dobře informováni. Proto taky tolik různých pohledů.

Ale, není přece jenom potřeba něco změnit oproti (dobrému - podotýkám) systému, který platil doposud? Vždyť děti se změnily! Zvládají úplně něco jiného, než zvládali jejich předchůdci před 10, 15, 20 lety, něco zase nedokážou. Uvedu příklad.

Když bylo mému synovi 12 let (před osmi lety), koupili jsme si video. Přinesl jsem ho domů, že ho zapojíme. Rozřezal jsem lepící pásku a vytáhl návod, odešel si sednout do kuchyně, chvilku jsem listoval a našel stránku se znázorněným zapojením. Šel jsem do obýváku. Všude se válely polystyreny, kusy igelitu a papíru. Video bylo zapojené a jelo - syn to prostě vytáhl, zapojil a pustil. Návod je pro zbabělce. Opakuji - bylo mu dvanáct. Dnes napíše SMSku o 160 znacích za 20 sekund. Nechápu.

Dnešní děti jsou jiné protože život kolem je jiný. Škola se musí přizpůsobit jim a ne oni škole staré 30 let. Je nepodstatné, jakým jazykem to budeme zapisovat, jestli jsou tam formální chyby, nehorázné požadavky na učitele, že hledáme podobnost s pořádky minulými (ideově výchovné působení versus klíčové kompetence) atd., podstatné je, že děti jsou jiné. Všechny chyby (kterých je hodně a některé je možné vnímat jako vážné) však jsou pouze chyby - je třeba je odstranit nebo se s nimi vypořádat, ale neznamenají, že akce Reforma je špatně. Tvorba ŠVP je shora nařízená akce, ale tady to podle mě neznamená, že se to rovná špatná akce. Naopak, myslím si, že ačkoli je shora nařízená, tak je dobrá. Dává možnosti, které tu nebyly, a přitom nic dobrého z minula nelikviduje.

Hledejme to dobré - máme více svobody v tom, co a jak budeme učit, než dříve. Vždyť to je obrovský výdobytek!

Jiné děti:
Děti jsou jiné, ale naše přizpůsobení musí mít své hranice. Nemůžeme před nimi jen padat na kolena a klanět se jejich talentu při zacházení s mobily. My můžeme nabídnout určité tradiční hodnoty, která by měly přežít. Jde samozřejmě o to, abychom jako hodnoty nechápali to, co vlastně žádnou hodnotu nikdy ani nemělo. Děti se budou muset přizpůsobovat i škole a to víc než 30 let staré!

Nová svoboda:
Zdá se mi, že málokdo ví, nakolik byly tradiční osonovy závazné. Platilo toto:
1. Učitel může změnit obsah učiva až o 1/3.
2. Učitel může změnit pořadí tématických celků.
3. Učitel může - s povolením ředitele školy - přesunout část učiva do jiného ročníku.
Byla tedy absolutní nesvoboda? Toto bylo oficiální stanovisko, které nám sděloval jeden z vedoucích pracovníků Výzk.ústavu odborného školství při zavádění nových osnov.
Navíc osnovy přece obsahovaly jen názvy témat, jen hesla - na učiteli bylo do jaké hloubky a šířky témat chápe - to zpravidla určovala učebnice, která však pochopitelně spíše představoval jen určitou variantu, jak asi osnovy vykládat. Je nyní opravdu větší svoboda?

Musím s Vámi souhlasit, i když vy jste můj předchozí příspěvek vlastně zkritizoval.

- v žádném případě jsem nikde netvrdil, že byla absolutní nesvoboda. Naopak si myslím, že naše školství bylo kvalitní, dokladem je, že bylo v zahraničí respektované. Změny, ke kterým došlo, ovšem považuji za vylepšení toho dobrého, co bylo. Kdo totiž chce, nemusí měnit vůbec nic na obsahu výuky, jen se zamyslí nad metodami.

- nikde jsem nenapsal, že se máme dětem klanět, protože umí zacházet s mobily. Byl to jem příklad toho, že dnešní děti zvládají jiné věci než děti dřívější. Mají jiné dovednosti a proto by bylo dobré tyto dovednosti využít i volbou vhodně volených zaměstnání.

- možnost změny pořadí tématických celků v rámci ročníku nebo přes ročníky bych, s dovolením, za kdovíjakou svobodu nepovažoval. Centrálně zadané osnovy školy mnohem více svazovaly, než je tomu teď. To, co jsme si mohli dovolit udělat ve svém ŠVP u nás na gymnáziu - a to jsme nedělali žádné dramatické změny - dříve nebylo možné (např. volitelnost předmětů v posledním ročníku)

- o možnostech zredukovat učivo o třetinu se obecně ví, nikdo to nezpochybňuje, otázkou však vždy byla návaznost na další stupeň školy. Další stupně školy předpokládaly, že žák absolvoval učivo dané centrálními osnovami, vypouštění tak bylo problematické. Proto se kvůlli dvěma maturantům probíraly obsáhlé partie v celé třídě.

- s tím, co jste napsal o tradičních hodnotách musím jen souhlasit a děkuji za to. Součástí výchovy a vzdělávání je i naučit žáky, že se musí přizpůsobit požadavkům na ně kladeným. To vůbec nezpochybňuji, naopak, souhlasím a tvrdím, že reforma tyto tradiční hodnoty respektuje.

Děkuji Vám za reakci.

Dobrý den! Souhlasím s názorem, že je třeba děti vést k tradičním hodnotám. Chtěl bych se tedy v následujících řádcích zabývat smyslem reformy z hlediska potřeb společnosti (jaký občan?), ne z hlediska potřeb žáka (jaké schopnosti a vědomosti?).
Domnívám se, že v rámci probíhajících změn ve školství nejde o to, abychom se přizpůsobovali dětem (jejich náladám, chutím, vůli, jejich přáním "nemuset se příliš namáhat, bavit se, užívat si"), ale abychom při výchově a vzdělávání (ať už jde o cíle, obsah, formy či metody práce) respektovali požadavky, které současná dynamicky se rozvíjející společnost na jedince klade.
Potřebujeme lidi otevřené (názorům, kulturám, technologickým novinkám...) a tolerantní, tvořivé a adaptabilní, sebevědomé, ale zároveň pokorné (s úctou ke kulturním hodnotám, k přírodě...), schopné nejen se prosadit, ale i naslouchat druhým a ustoupit, je-li třeba, atd. atd.
Nejsem přesvědčen o tom, že se škole dosud dařilo v mládeži tyto pozitivní vlastnosti efektivně rozvíjet.
Z našich vlastních nářků nad mládeží usuzuji, že jsme všichni tak trochu znepokojeni současnou úrovní chování a vzdělání mládeže. Jeho příčiny spatřujeme ve špatné výchově v rodině a ve škodlivém působení širšího sociálního prostředí. Na rodinu však spoléhat nemůžeme, přibližně 50% manželství se rozvádí, a tak rodina často nefunguje. S tím, že se něco "samo" změní v širším sociálním prostředí, nemůžeme počítat. Tak co tedy s onou klesající úrovní chování a vzdělání mládeže budeme dělat? Budeme si stále jen stěžovat na to, že je mládež pohodlná, že si ničeho neváží, nemá o nic zájem, bývá sobecká, drzá ... nebo si připustíme odpovědnost školy za vzdělání a chování mladé generace a budeme se snažit hledat a pojmenovávat příčiny jevů, které vzbuzují naši nespokojenost, a hledat cesty, jak negativním trendům čelit?
Tradiční škola s tradiční výchovou a tradičním přístupem ke vzdělání NA SOUČASNÉM POKLESU ÚROVNĚ CHOVÁNÍ A VZDĚLÁNÍ MLÁDEŽE nic změnit nedokáže. Vždyť do tohoto stavu jsme dospěli právě za působení tradiční školy. Máme tedy pokračovat stejně dál?