Dobrý den, chtěla bych reagovat na samotnou hodinu kolegy z Budějovic...v podstatě to nejdůležitější, co mne napadlo, když jsme ji sledovala, je pogratulovat Vám, že máte k dispozici pro vbýuku čtyři roky, protože si pak můžete dopřát luxus rozebírání textů apod., to je výborné! Hodina se mi zdála vyvážená, převládala v ní soce frontální výuka, ale já osobně jí fandím, pokud kantor vloží do výkladu trochu emocí a u této látky to jde skvěle, má možnost na studenty zapůsobit, ne jen je zahltit daty a fakty..a to je v době, kdy se s dětmi moc nemluví, myslím si, podstatné..takže mně se libíilo:-)

Myslím si, že určitě není nutné vystřídat množství metod v rámci jedné hodiny, na výkladu pana kolegy Chochola velmi oceňuji snahu držet se jedné linie, sledovat logickou návaznost událostí a svým výkladem jistě udržel pozornost žáků. Pojďme se zamyslet nad otázkou práce s ikonografickým materiálem (fotografiemi, karikaturami) - jeho analýza a interpretace je možná i při zvolené frontální formě výuky...

Když jsme přišel na školu, tak se dějepis učil jen do třetího ročníku, naštěstí nyní máme dotaci 1., 2. a 4 . ročník dvě hodiny týdně a 3 . ročník 1 hodinu týdně. Ve 4. ročníku navíc seminář

Toto je náš původní model hodinových dotací. S ŠVP jsme zavedli tzv. povinnou výuku D pouze ve třech ročnících,ve čtvrtém pak mohou studenti využít škály volitelných předmětů a tam soustředit svůj zájem třeba právě o historii

Otázka frontální výuky v dějepise a dějepisného myšlení
Chtěla bych zareagovat na kolegyni, která píše, že se v hodinách dějepisu prezentovaných formou frontální výuky nenaučila úplně dějepisně myslet...mně se to také nepodařilo, naše paní profesorka diktovala jako divá, ale s odstupem času jsem jí stejně pořád vděčná, nalila do nás to,na čem je dále možno stavět. Je pravda, že ono dějepisné, nebo spíš historické myšlení na mně přišlo až na vysoké, s množstvím přečtených knih a po seminářích s diskuzemi apod., bylo by hezké toto moci zrealizovat na střední škole, ale obávám se, že na to není čas...to je to, co nás všechny nejvíc tlačí. Dějepis by bylo možno představit neuvěřitelně zajímavě a mnohostranně, ale to by se muselo přednášet jen o vybraných tématech a kapitolách... a to mi pak vypadávají souvislosti, bez kterých to nejde...na střední škole...

V této souvislosti se nabízí otázka, zda skutečně je nutné probírat vše tak, jsme viděli v dané hodině. Žáci již přece jen znají látku ze ZŠ (chápu však také námitky, že na předchozí znalosti nelze zcela spoléhat) - a rozsah učiva v předvedené hodině se příliš neliší od rozsahu ZŠ. Myslíte si, že se dá více stavět na již známém vzdělávacím obsahu (podle mne vše řečené již žáci slyšeli a je skutečně dosti "pohodlné" si to jen jakoby zopakovat)? Není jiná cesta, než učit vše tak, jakoby to žáci slyšeli poprvé?

Za jeden z ideálních modelů považuji, když učitel dějepisu vzbudí v žákovi takový zájem o historii, že žák přijde domu a šáhne po nějaké populárně naučné či odborné knize. Nejsem naivní, abych to očekával od všech, ale je fakt, že vždy dva až tři žáci ve třídě za mnou přijdou a řeknou já jsem četl to a to, nemáte nějakou knihu vztahujícící se k danému tématu apod.

Bohužel jsou žáci podle mě zvyklí učit se tzv. blokově - tohle jsme se naučil na základce, teď jdu na střední školu, takže všechno co jsem se doteď naučil můžu hodit za hlavu. Navíc oni nejsou schopni ani propojit látku v rámci jednotlivých předmětů - využít znalostí například ze zeměpisu v dějepise - ta interakce u nich nesepne.

Fotografie, karikatury...
Pracovat s tímto materiálem je výborná věc, pamatuji se,jak mne oslovil vysokoškolský seminář, kde jsme rozebírali takovýto ikonografický materiál k období reformace. Myslím si ostatně , že zapojení "kontextu", který není jen dějepisný, je vždycky přínosné. Já hodně využívám svou kombinaci s češtinou, je výborné moci navázat např. u problematiky světových válek na probranou literaturu, přečíst kousek válečného románu, domnívám se, že tudy vede cesta ke "zlidštění" dějin, četla jsem studentům např. úryvky z románu Oheň, a měla jsme dojem, že až poté si dokázali aspoň trošku představit hrůzu frontových zákopů, jinak zůstane mnohdy u nepředstavitelných čísel mrtvých, zraněných...takže já osobně fandím všemu, co vnese do dějepisu člověka

Je otázkou (více méně řečnickou),zda nejsou proto ve škole a zda by se tuto dovednost neměli ve škole pod vedením učitele naučit.