Viděli jste videozáznam hodiny dějepisu, nebo její části?

Jaké jsou Vaše první dojmy? Zaujalo nebo překvapilo Vás něco v hodině?

Těšíme se na Vaše příspěvky.

Se zájmem jsem se podíval na hodinu dějepisu a děkuji panu kolegovi za zveřejnění. Je to dobrá pomoc pro nás učitele.
Mám na pana kolegu několik otázek:

1. Proč žáky na začátku hodiny nepozdravil?
2. Z poznámek bylo vidět, že někteří chodí do semináře a byli již s touto problematikou seznámeni. Nedalo se to nějak více využít k motivaci žáků například formou brainstormingu na téma: Co víš, nebo bys chtěl vědět o II. světové válece? Nezvýšilo by to motivaci žáků a neukázalo učiteli co již žáci vědí a tím možná urychlilo výklad?
3. Kolik hodin celkem má vyhrazeno pro probírání II. svět. války?
4. Jaké konkrétní cíle si stanovil pro toto celé téma? Zajímaly by mne nejen faktografické cíle ale i jiné. Stanovil jste si je?
5. Proč žáci nemají atlasy? Prezentace na tabuli je přece jen trochu vzdálená pro žáky v zadních lavicích.
6. Jaké učebnice používáte a používáte je vůbec? Zajímalo by mne jak je používáte, popřípadě proč ne.
7. Proč žáci nedostali prezentaci předem přes školní intranet?
8. Jak je to se psaním poznámek? Učila je škola dělat si poznámky? (kompetence k učení) Detailem na sešit bylo vidět, že to daný žák moc neumí.
9. Nerozumím Vašemu vyjádření cíle: poskytnout "realistický pohled" na tyto události. CO to znamená realistický pohled na historii?
10. Látka se probírala v únoru. Pokud to byla běžná hodina, tak Vám zbývá do konce jejich studia takových 12 - 16 hodin. Není to trochu málo na dějiny 1945 - 2000? Maturita (státní) z dějepisu je koncipována tak, že polovina otázek je z nových a nejnovějších dějin. !!!!!
Díky za odpovědi a děkuji za inspiraci do mojí práce.

Rád bych se podobně jako kolega vyjádřil v několika bodech k celé hodině a zároveň bych reagoval na jeho připomínky:

1. Souhlasím s brainstormingem - často jej v podobných hodinách užívám a na jeho základě dochází k pozměnění určitých postupů a metod. Podle mého názoru vůbec nerozhoduje předchozí informovanost (seminář z dějepisu) - často se totiž ukazují stereotypní chyby ve vnímání minulosti, které je dobré v hodině uvádět na pravou míru, nebo o nich diskutovat.
2. Cíle - to je velmi složitá věc, sám často studentům předkládám otázku: K čemu nám toto konkrétní téma je? Proč toto téma musíme zmínit podrobněji a jiné ne? Snažím se totiž propojovat události minulé, v očích studentů tedy mrtvé, se současnými otázkami. Zásadním cílem je, aby věděli, proč je důležité o tomto tématu mluvit. Nebylo by zajímavé to zkusit? Ono se totiž celé téma např. napadení Polska dá vykládat s důrazem na změnu hranic celého státu před a po druhé světové válce - přímo ve třídě máte i mapu (NATO), která to krásně umožňuje - tj. vidíte jak vypadá Polsko dnes? Proč tomu tak je? Jak to souvisí s paktem SSSR-Německo?
3. K tomu všemu by určitě pomohl atlas, mohlo by se porovnávat atd.
4. Zápis poznámek mě též zaujal - ale která škola učí studenty dělat zápisky, já to třeba řeším tak, že v průběhu výkladu dělám "zmatek" - tj. měním úhly pohledu a částečně i téma a studenti reagují otázkami: A kam to patří? Pod jaký nadpis? To už děláme něco jiné? Díky těmto otázkám se k celému tématu zapisování vlastně přesuneme a můžeme tomu chvilku věnovat.

Nechci abych zde vypadal jakou pouhý kritik, naopak jsem si na celém záznamu uvědomil, kde sám dělám chyby. Hodina se mi osobně příliš nelíbila, ale je skvělé, že do toho pan Chochol šel, můžeme o tom všem mluvit a sám se přiznávám, že moje hodiny dějepisu jsou někdy mnohem horší.

Dobry den,
Pokusím se ve stručnosti odpovědět na většinu Vašich otázek, i když řada z nich by si zasloužila delší rozbor. Některé odpovědi sloučím do jedné.

1) Nepozdravení žáků – třídu jsem již ten den ráno vyučoval v rámci suplování, takže jsem si popravdě řečeno ani neuvědomil, že jsme je napodruhé již nepozdravil.
2) Formu brainstormingu také během svých hodin využívám, ale velmi často se mi stává, že se tím nabourá časová koncepce hodiny, což jsem si při hodině virtuální hospitace nemohl dovolit.
3) Práce s atlasy a učebnicemi – Seznam atlasů a učebnic je vždy žákům předkládán jako doporučení na začátku školního roku. To znamená, že každý žák má možnost v případě dlouhodobé nepřítomnosti či ve chvíli, kdy nerozumí výkladu, tento seznam využít. Škola nedisponuje žádnými školními atlasy a učebnicemi, tudíž by si žáci museli jak atlasy, tak učebnice opakovaně kupovat (například to znamená kupovat si zvlášť učebnici na národní a obecné dějiny, de facto každých půl roku). Na každou hodinu se snažím žákům zajistit text, vztahující se k dané problematice, aby se naučili s textem pracovat ( což by podle mého názoru měli umět už ze základních škol, kde naopak práci s učebnicí považuji za správnou). Stranou ponechávám i úroveň řady učebnic.
Práci s atlasem považuji za stěžejní především v zeměpisu, který také vyučuji, v dějepise mi atlas v případě potřeby plnohodnotně nahrazuje využití interaktivní tabule.
Ale plně chápu a respektuji odlišný pohled na tuto problematiku. Každý máme jinou zkušenost, výsledek chceme všichni mít stejný – žáky něco naučit a zároveň vzbudit jejich zájem o historii.
4) K předchozímu bodu ještě jedna poznámka – na škole již přes rok pracujeme na grantu od ESF, v rámci kterého vytváříme výukový portál, takže žáci prvních ročníků již mají zpracované internetové učebnice, ke kterým mají přístup 24 hodin a 365 dnů v roce. Navíc v rámci projektu byly žákům zakoupeny notebooky do výuky, které během hodin často využívám. Tím pádem definitivně odpadá nákup učebnic a atlasů.
5) Proč žáci nedostali prezentaci předem přes školní intranet?
Tento dotaz souvisí i s otázkami ohledně zápisků do sešitu. Získal jsem zkušenost, že pokud žákům předložím prezentaci dopředu, tak u některých pozornost během výuky postupně klesá, ať se snažím hodinu oživit jakkoliv. Tím, že si dělají poznámky, vyjadřují svou aktivní účast na hodině, alespoň podle mého názoru. Systém vytváření poznámek opravdu na naší škole nevyučujeme, osobně jsem přesvědčen, že to záleží částečně na žákovi samotném, na jeho přirozených schopnostech, a znovu se opakuji, na práci, znalostech dovednostech, které by měl získat během studia na základních školách, minimálně v rámci výuky českého jazyka.
6) Cíle – souhlasím v podstatě s panem Mgr. Martinem Vonáškem. Co se týká pojmenování cíle, myslím, že se jedná o čistě subjektivní pocit, jsem přesvědčen, že každý vyučující dějepisu by dokázal formulovat cíl této hodiny jinak. Já jsme se rozhodl pro tuto formulaci, protože podle mého názoru nejlépe vystihuje danou problematiku.
7) Výuka moderních dějin
Na problematiku druhé světové války a protektorátu Čechy a Morava mám zhruba měsíc, tzn. cca 8 vyučovacích hodin, což je podle mého názoru dostačující.
S problematikou výuky moderních dějin se potýkám od svého příchodu do školství. Bohužel za konec výuky se považoval rok 1945, nanejvýš 1948, s tím, že se řeklo, že se musí plnit osnovy v rámci učiva pravěk, starověk, středověk atd. a více se prostě nestihlo. Podařilo se mi v průběhu mé praxe alespoň prosadit, že jsem dějepisný seminář ve 4 . ročníku celý věnoval problematice 1945 až současnost. Útěchou mi bylo, že seminář vždy navštěvovalo 30 – 50% všech maturantů. Díky tvorbě ŠVP se mi postupně podařilo na škole prosadit novou podobu výuky dějepisu – 1. ročník – dotace 2 hodiny týdně (pravěk, starověk, středověk do 13. století); 2. ročník dotace 2 hodiny týdně (zbytek středověku, novověk); 3. ročník dotace 1 hodina týdně ( moderní dějiny do roku 1945); 4. ročník dotace 2 hodiny týdně (situace v ČSR a světě po roce 1945). Seminář bude věnovaný regionálním dějinám. Tento stav považuji za ideální, jedou podle něj současné 1. a 2. ročníky. Tím pádem odpadnou současné problémy.

Děkuji za připomínky.

Zdravím všechny účastníky diskuse,
předně bych chtěl panu kolegovi Chocholovi vyjádřit hluboký obdiv za to, že se nechal natočit na kameru a následně natočenou hodinu zveřejnit prostřednictvím Metodického portálu. Myslím, že pouze menšina učitelů by šla se svou "kůží na trh" a nechala se takto veřejně "propírat". Sám za sebe zcela odpovědně říkám, že tolik odvahy bych nesebral , abych se nechal při výuce filmovat...
Celkově se mi ta hodina docela líbila. Dle mého názoru se jednalo o typický příklad klasické (standardní) hodiny dějepisu, tj. převažoval výklad učitele, žáci poslouchali, zapisovali si do sešitů (tady nedokážu posoudit, zda to uměli či nikoliv), občas něco doplnili, poukud je k tomu učitel vyzval, před očima měli PWP prezentaci. Stručně a jasně řečeno, v současnosti stále převažující výkladová stránka výuky, důraz na faktografii a znalosti žáků, bez většího zapojení jejich hodnotové a postojové orientace.
Co mi chybělo nejvíce, byl větší akcent na práci s historickými dokumenty. Učitel sice nakopíroval a dal k dispozici žákům text smlouvy Ribbentrop-Molotov, ale dle mého názoru žáci neměli příliš prostoru, aby text důkladně rozebrali a komentovali, dokument tak pro žáky měl spíše ilustrativní charakter. Chápu sice možný protiargument pana učitele Chochola o nedostatku času k takovýmto aktivitám, ale tímto se vracíme zpět k problému vhodnosti a přiměřenosti předkládané faktografie.
V návaznosti na předcházející bych chtěl upozornit na další velmi závažný problém, a tím myslím stanovení cílů vyučovací hodiny. Souhlasím se všemi diskutujícími, že se jedná o složitou a komplikovanou věc, kterou lze mnohdy pociťovat čistě subjektivně, ale reálná naplnitelnost cílů musí být posuzována a hodnocena ryze objektivně. Jinými slovy řečeno, pokud si nastavím, i když čistě subjektivně, nějaký cíl, měl by být reálně naplnitelný a ověřitelný.
Na závěr bych chtěl panu Chocholovi nabídnout, zda by se od školního roku 2010/2011 nechtěl zapojit od pokusného ověřování inovovaného dějepisného kurikula v RVP G, které zhruba odpovídá úpravě v jejich ŠVP, tj. důrazu na moderní a zejména soudobé dějiny.

Zdravím všechny účastníky diskuse
Aleš Franc

Při vstupu do projektu virtuální hospitace jsem byl postaven před dvě možnosti, jak se k problematice postavit:
1) Připravit si „ideální – vzorovou“ hodinu, plnou moderních forem výuky, aktivačních a motivačních prvků, s využitím moderní techniky – každý žák by pracoval s notebookem apod. Z mého pohledu by se jednalo trošku o „komedii“. Byl jsem dokonce přesvědčován některými svými kolegy, že oni by to tak udělali,aby “ vypadali“ před ostatními dobře.
2) Představit svoji práci, za kterou jsou vidět hmatatelné výsledky, pomocí „ standardní hodiny“. Prostě ukázat, jak vypadá běžná vyučovací hodina na našem, specificky zaměřeném gymnáziu.
Je jasné pro jakou variantu jsem se ihned rozhodl. A myslím si, že by to měl být jeden ze smyslů virtuálních hospitací – ukázat, představit svoji práci, a ne jenom jak by to mohlo v ideálním případě vypadat.

Budu jenom rád, když každý kdo shlédne mou hodinu si řekne – já přece učím minimálně stejně, ne –li ještě lépe. Pak totiž budete dosahovat na svých školách minimálně stejných výsledků jakých jsem za 7 let praxe dosáhl já ( každý rok na dějepisném semináři 20 – 30 maturantů, zájem o předmět i u žáků, kteří nejsou zrovna „studijní“ typy, aktivní práce a celohodinová pozornost žáků, kladné ohlasy na mé hodiny ze strany současných a bývalých žáků, rodičů, vedení školy, kolegů, školní inspekce a v neposlední řadě přijetí žáků na obory historie, archeologie apod. To vše na sportovním gymnáziu, kde se očekává přeci jen odlišná profilace žáka, než je zájem o studium historie. Pak se nemusíme obávat, že by dějepis jako předmět do budoucna zanikl ( možná si někteří ještě vzpomenou na úvahy sloučit dějepis a zeměpis do jednoho předmětu).

Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že považuji svoji výuku za vzorovou a ideální. Myslím si, že jedno z poslání učitele je celoživotně se vzdělávat a hledat nové postupy a metody ve své práci. A budu jenom rád, když mě a ostatní informujete, jaké postupy se Vám osvědčily ve výuce a dosahujete s nimi ještě lepších výsledků než já.
Podle mě jde o to, skloubit moderní formu s tradiční – frontální výukou, s důrazem především žáky zaujmout, naučit je potřebné vědomosti a dovednosti a mít „radost“ ze své práce. A cesty k tomuto cíly mohou být rozdílné. O tom by mohla být mimojiné i následná diskuze.

Dovolím si stručně reagovat na repliku pan Chochola:

Předně musím zdůraznit, že nikdo, tím méně já, nevolá po nějaké "ideální-vzorové" hodině, která by absolutně neodpovídala běžně vyučované praxi toho kterého pedagoga. Myslím, že většina "diváků" by takovou strojenou a vyumělkovanou "komedii" ihned a bez větších obtíží odhalila. A tento přístup skutečně neodpovídá pravému smyslu virtuálních hospitací, ani původním záměrům jejich autorů, ke kterým patří opravdu především ukázat a představit práci jednotlivých vyučujících co nejširšímu spektru dalších pedagogů. S tím samozřejmě souvisí celá řada dalších faktorů, tj. ve virtuálně hospitovaných hodinách upozornit nejen na to dobré a osvědčené, ale i na případné nedostatky či problematická místa. Tudíž panu Chocholovi znovu vyjadřuji obdiv za to, že se nechal natočit, i za dosažené výsledky ve výuce dějepisu, ale stejně tak si dovolím zopakovat svou otázku vážící se k práci s historickými dokumenty, potažmo vhodnosti a přiměřenosti faktografie žákům předkládané ve výuce dějepisu. Nebo jinak řečeno, zda-li by žáci v hodinách neměli dostávat více příležitostí vyjadřovat své názory a postoje.
Ač zaměstnanec VÚP, rozhodně nejsem nějakým fanatickým a dogmatickým obhájcem nejrůznějších modernizací, inovací, aktivizací, motivací, stimulací atd. atd. na nepravém místě. Tudíž uznávám i tradiční "frontálku" ve výuce - pokud tam má své místo a opodstatnění, tak proč ne? Na druhou stranu se ale říká: "všeho s mírou", takže ani ten frontální výklad učitele nemůže být používaný pořád a za každé situace.
Pokud k výuce budeme přistupovat zodpovědně a rozumně, minimálně jako pan Chochol, tak se skutečně nemusíme obávat o další osud dějepisu v našich školách. Poznámka na okraj: pokud si dobře vzpomínám, tak za paní ministryně Buzkové se krátce uvažovalo o sloučení dějepisu a občanské výchovy, ale možná si to eventuální slučování dějepisu a zeměpisu nedokážu vybavit. Jen tak mimochodem např. ve Francii učí dějepis a zeměpis jako jeden předmět a funguje jim to celkem bez problémů, čímž však nechci nabádat k podobnému kroku i u nás.

Příjemné dny všem účastníkům diskuse

Pro Mgr. et Mgr. Aleš Franc

Já s Vámi naprosto souhlasím.
Ohledně vyššího využívání dokumentů a faktografie - je to na delší rozbor, ke kterému se zde v následujících dnech určitě dostaneme a pokusím se na něj reagovat.
Takže teď jenom v rychlosti určité náměty pro další diskusi v rámci této problematiky
1) Není pro mě ideálnější hodina, než přijít od třídy a s žáky na dané téma diskutovat, pracovat s dokumety apod. Ale naražím zde a) na přirozenou lennost žáků a neochotu dělat něco navíc (opět musím říci, že je částečně chápu, při jejich sportovním zatížení, ale není to podle mě plnohodnotná omluva) b) na předoklad, že o daném tématu už musí vědet něco dopředu. Abych mohl vést rovnocennou diskuzi, musí i druhá strana mít nějaké znalosti - a ty bohužel nemá. Nemají mít o dané problematice už mít nějakou představu ze základní školy? Probírá se na zákaldních školách opravdu problematika moderních dějin? Moje zkušenost s našimi žáky je v tomto směru negativní...
2) Proč ve výuce nemohu využít cizojazyčné dokumenty, videa či audia - Když se o to pokusím, žáci nerozumí, nechápou, ačkoliv cizí jazyk se učí tuším od 3. třídy na ZŠ
3) Rok od roku přicházejí žáci se stále menší ochotou pracovat na sobě, udělat něco navíc, umět se učit průběžně apod. Pro ně je až příliš vnějších podnětů, které je od učení a přípravy odvádějí. To co jsem si mohl dovolit provádět v hodinách s žáky před sedmi lety, jak byli schopni reagovat, zamyslet se, diskutovat a pracovat na sobě, to dneska u sousčasných žáků nevidím a bohužel je to stále horší a horší.
4) Ideální by podle mě bylo, kdyby žáci přicházeli na výběrovou střední školu vybaveni ze základní školy základními znalostmi a dovednostmi, a my bychom je tady už jen rozvíjeli a rozšiřovali. Ve skutečnosti mě trvá skoro celé první pololetí prvního ročníku, než žáky dostanu do nějaké tvarovatelné podoby. V podstatě začínám v tomto směru od nuly.

Pane kolego Chochole,
jsem rád, že jsme naladěni na podobnou strunu, co se týká dalšího směřování výuky dějepisu na našich školách. K Vašim přípodotkům:
ad 1) + 3) + 4) nějaký univerzální recept na překonání přirozené lidské vlastnosti, tj. lenosti Vám nedám, s tím se setkává asi každý učitel a stejně tak každý má svůj "recept" na její potlačení, ale obecně lze doporučit takovou výuku, která žáky tak zaujme a upoutá, že na svou lenost sami "zapomenou". Vím, že řeknete: "to se lehko mluví, ale těžko provede" a já tohle stanovisko klidně přijmu, ale v konečném důsledku si s tím stejně budete muset poradit Vy sám. Tudíž jsme zase u již avizovaných nově zaváděných (s rozvahou a smysluplně) modernizací, inovací, motivací atd. Věřte mi, že není třeba všechno řešit klasickou frontální výukou ve třídě. Proč žáky nevzít na exkurzi do muzea či do archivu, proč nepozvat do školy na besedu pamětníky určitých historických událostí, proč se nepokusit řešit určitou problematiku za pomoci projektu atd. atd. Myslím, že těchto relativně nových a neotřelých metod a forem výuky sám znáte vícero.
Ty "stížnosti" učitelů na stále se snižující "kvalitu" do gymnázií nastupujících žáků jsou, řekl bych, takovým tradičním "folklorem", aniž bych to myslel nějak pejorativně, prostě to bylo, je a zřejmě i bude. Tady si dovolím jen dodat toto: opravdu je vždy chyba na straně žáků? Nebude někdy problém i na straně učitelů?
Souhlasím s Vámi v tom, že výuka dějepisu na ZŠ a G tvoří "spojené nádoby", tj. základní penzum znalostí, dovedností, hodnot a postojů žáci mají dostat na úrovni základního vzdělávání a gymnázia by to získané na ZŠ v nich měla dále rozvíjet. A myslíte si, že se tak opravdu děje na všech gymnázií, tj. že se všude náležitě a v dostatečné míře rozvíjejí znalosti, dovednosti, hodnoty a postoje žáků? Anebo se mnohdy do žáků na gymnáziích "hustí" neskutečné množství faktů na úrovni znalostí, aniž by se odhalovaly další souvislosti a širší kontext. Uznávám, že je dosti komplikované objektivně to posuzovat a hodnotit, ale někdy mám dojem, že v některých gymnáziích jsou až příliš "zahleděni" do své "výběrovosti" a moc se neohlížejí na skutečné potřeby a požadavky svých žáků, čímž absolutně nechci ani naznačit, že by mělo jít i o Vaše gymnázium. Myslím, že výše napsané stojí za další a hlavně delší rozbor, ačkoliv se obávám, zda to na téhle naší úrovni nějak objektivně "rozsekneme".
ad 2) co se týká cizojazyčných dokumentů, tak to jsem neměl úplně na mysli, neboť jasně chápu jazykovou bariéru některých žáků; spíš mi šlo o větší využítí dokumentů v češtině.

Zdraví Vás
Aleš Franc

Dobry den,
Jen stručně k vašim poznámkám, doufám, že se vyjádří i ostatní vyučující se svými zkušenostmi
1) Nehledám žádný univerzální recept na lidskou lenost, vše bylo míněno jako můj osobní postřeh, který jsem získal během sedmi let mé praxe.
2) Tzv. neotřelé metody a formy výuky se samozřejmě snažím využívat co nejvíce, ale na druhou stranu narážím na problémy obsahové (přeci jen možnosti v Českých Budějovicích jsou omezené – archiv, muzeum….. a výjezd do Prahy je na celý den) a hlavně časové ( akci podobného typu jsem schopen zrealizovat maximálně 2 krát do pololetí – nemohu narušovat jednak výuku ostatních předmětů a hlavně tréninkový proces žáků) – Zajímalo by mě, jak je to řešeno na ostatních školách?
3) Nemohu s Vámi souhlasit ohledně tzv. připravenosti žáků ze základních škol. Třeba je to jen můj postřeh a subjektivní pocit, ale já na žácích vstupujících do prvních ročníků vidím rok od roku opravdu stále horší vybavenost znalostmi a dovednostmi, připravenost, ochotu a schopnost studovat na typu školy jako je gymnázium. A protože reforma školství v podobě RVP na základních školách už několik let běží, je mi záhadou, proč tomu tak je, proč je to ještě horší než předtím. A to neučím předměty jako matematika nebo cizí jazyk, kde ty rozdíly jsou ještě více propastnější ( alespoň podle reakcí mých kolegů na škole). Opět by zde zajímala i zkušenost ostatních kolegů.
4) Rád se od školního roku 2010/2011 zapojím do pokusného ověřování inovovaného dějepisného kurikula v RVP G. Stačí mě kontaktovat na mé mailové adrese.