Protože se téma rozšířilo o diskusi o smyslu a využití virtuálních hospitací, udělal jsem z toho nové téma.



Nejsem si sice zcela jist, zda výše citovaná poznámka kolegy Posselta byla určena přímo mně, nebo někomu jinému, ať už expertu nebo ne-expertu, když to nebyla polemika výhradně s autorem, tj. panem Chocholem, ale přesto si dovolím reagovat v tom smyslu, že se naopak domnívám, že vzorová hodina může ze své podstaty být jen jedna, příp. se může jednat o vzorovou sadu hodin, což může být jen těžko tím hlavním smyslem virtuálních hospitací, kterých se účastní různí učitelé, různých aprobací a z různých škol. Myslím, že by skutečně šlo jen velmi nesnadno za těchto podmínek vytvořit nějaké vzorové (ideální) hodiny. Ke skutečnému smyslu virtuálních hospitací se nejzasvěceněji vyjádří někdo ze členů projektového týmu Kurikulum G, pod jehož gesci koncept virtuálních hospitací spadá.
Navíc školy a jednotliví učitelé mají k dispozici jednotlivé RVP, manuály pro tvorbu ŠVP, ČŠI disponuje veřejně dostupnými kritérii pro hodnocení atd. atd. A teď bychom měli ještě vytvářet vzorové hodiny? To bychom se možná mohli rovnou vrátit k jednotným osnovám?
Co si budeme povídat, při konkrétní vyučovací hodině musí, chtě nechtě, nést "kůži na trh" učitel. Tedy asi ne ve smyslu, že se na virtuálně hospitovanou hodinu snese totální kritika, která ji "rozcupuje" do poslední "nitky", ale nad hodinou se rozvine pokud možno bohatá diskuse kolegů-učitelů, příp. i prakticky bezvýznamných expertů, která zahrne jak to méně povedené, tak to dobré a zdařilé. A to je, myslím, jeden z hlavních smyslů a záměrů virtuálních hospitací.
Anebo že bychom podrobili virtuálním hospitacím ty prakticky bezvýznamné experty, aby alespoň získali na "popularitě", když už postrádají na významu .

Možná by bylo dobré v budoucnu koncipovat vzorovou hodinu jako ukázku jen nějakého aspektu: rozvoj některé klíčové kompetence, prvky činnostního učení, začlenění a využití průřezových hodin v daném předmětu. A o tom by se pak hlavně mohla vést diskuse.

Dobrý den, zdravím všechny kolegy. Vidím také smysl v tom, že se společně s Vámi kolegy zamyslíme nad určitými aspekty prezentované "běžné" vyučovací hodiny. Proto jsem se také snažila zavést taková podtémata diskuze, která by posloužila k výměně zkušeností v různých metodických otázkách. Budu ráda, když se do diskuze zapojí více učitelů z praxe, protože přispívá-li z řad učitelů převážně pouze pan kolega Chochol (kterého si za účast na virtuálních hospitacích velmi vážím a který se snaží odpovídat vždy vyčerpávajícím způsobem), může se průběh diskuze jevit jako "obhajoba" jednoho konkrétního vyučujícího a to jistě není záměrem diskuzí k VH. Věřím, že se možnost diskutovat o aktuálních otázkách dějepisného vyučování rychle rozšíří mezi pedagogy a že se postupně do diskuze zapojí. Domnívám se také, že vytvořit jakési modelové hodiny sestavené experty by nebylo smysluplné, protože právě běžná hodina může být větším zdrojem inspirace a zamyšlení.

Dobrý den! Jeden příklad: při každé příležitosti opakuji (začínajícím) učitelům, že cíl hodiny musí být konkrétní a má být formulován (podobně jako výstupy ŠVP) pomocí nějaké měřitelné žákovské činnosti. Pokud to tak není, je efektivnost celé hodiny přinejmenším diskutabilní. Jak ověřím například splnění cíle: "Cílem této vyučovací hodiny je vytvořit u žáků realistický pohled na historické události předcházející vypuknutí 2. světové války." ???
Učitelé, kteří dokáží cíle formulovat (a z nich vycházet při volbě forem a metod práce, pomůcek, způsobu shrnutí hodiny atd. atd.), se na takové virtuální hospitace dívat nebudou, (začínající) učitelé se to tu nenaučí (a na fakultách je to bohužel nenaučili), neboť na formulaci cíle není ze strany expertů dostatečně brán zřetel, natož kladen důraz.

Dobrý den, chtěla bych reagovat na několik poznámek, které se objevují v diskusi PODĚLTE SE O SVÉ DOJMY Z HODINY. Tyto poznámky se ale vztahují k virtuálním hospitacím obecně, k jejich smyslu, proto bych si jako člen realizačního týmu dovolila krátké vyjádření.


Záměrem virtuálních hospitací je především zaznamenat a zpřístupnit to, jak se v současné době učí na gymnáziích. Se všemi klady i zápory, jejichž odhalování nám může pomoci zkvalitnit vlastní výuku. Představujeme virtuální hospitace jako možnost vzájemného se učení, chceme podnítit vzájemné hospitování na škole. Model virtuálních hospitací nám umožňuje překonat některé překážky (časové a prostorové), které s sebou vzájemné hospitace na školách nesou.


Nepovažujeme roli expertů za bezvýznamnou! Naopak, experti jsou pro nás, pro učitele i pro diskutující důležitými partnery. Do virtuálních hospitací přinášejí pohled vysokoškolského didaktika, který má zkušenosti s rozborem hodin. Díky této zkušenosti experti velmi pěkně upozornili na místa z virtuálních hospitací, které mohou být podnětem pro zamyšlení (například rozdělování žáků do skupin, klasifikace výuky, sebehodnocení žáků, povolování taháků, práce s ikonografickým materiálem). Experti nám do virtuálních hospitací přináší jiné úhly pohledu - a toho si vážíme


Formulování cílů výuky je pro mnoho učitelů oříškem, většinou je cíl výuky ztotožňován s obsahem výuky. Naučit se formulovat cíle výuky je dlouhodobý proces a budeme rádi, pokud se nám tuto dovednost podaří posílit. Děkujeme za připomínku, že bychom se měli právě na formulování cílů více zaměřit.

Formulování cílů také velmi úzce souvisí s hodnocením výuky i se sebehodnocením učitelů. Pokud jsou cíle formulovány především obsahově, pak se i hodnocení učitele vztahuje většinou k faktografické stránce (co se stihlo, co se nestihlo). Právě sebehodnotící složka virtuálních hospitací může krůček po krůčku ukazovat, že by cíle a hodnocení měly směřovat za obsah výuky, že by měly odpovídat na otázky JAK? a PROČ? (než jen na otázku CO?)

Držte nám palce, aby se nám těchto cílů podařilo dosáhnout

Alena Hesová

Vážená paní kolegyně, dovolil bych si vyjádřit přesvědčení, že "rozdělování žáků do skupin, sebehodnocení žáků, povolování taháků" a další podobná témata jsou z hlediska probíhající reformy okrajová (ačkoliv jejich význam jako takový nikdo nezpochybňuje). Nicméně musím říci, že se nedivím, že nám z fakult do škol chodí učitelé, kteří nerozumějí motivaci, nedokáží formulovat cíl hodiny, nemají ponětí o činnostní výuce, klíčových kompetencích atd. atd., když s nimi experti na vysokých školách rozebírají "povolování taháků".
Jsem přesvědčen, že chceme-li naše školství posunout vpřed, musíme správně volit priority. Nejdříve se naučme stanovit cíl hodiny a ukažme učitelům, co je činnostní výuka, pak pojďme diskutovat o sebehodnocení žáka. Když učím, nedělám s žáky vše najednou, ale postupuji od důležitého k méně důležitému. Rovněž snad nebudeme pochybovat o důležitosti vzoru v procesu učení. Proto mluvím o významu hodin, které mohou být za vzor považovány.

O to mi, paní kolegyně, jde. Nečekám hojnou účast do doby, než se zde budou předvádět hodiny zasluhující označení "velmi dobré," ba "špičkové."

Připojuji se k Jiřímu: zatím hospitace neukazují nic, co by bylo hodno následování. A to je zlé.

Mně se hodiny, které jsme viděli, líbily. Myslím si, že v každé z nich je možno najít něco, co je hodno následování, i když to byly většinou hodiny běžného charakteru.
A o tom, že byly užitečné, svědčí i tato diskuse - hledáme a snažíme se pojmenovat, co bychom vlastně chtěli vidět, co bychom chtěli, aby ve školách probíhalo. A díky tomu se určitě najdou hodiny, které budou opravdu netradiční - a je pravda, že na ty se těším.