Děkuji kolegovi Pavlovi Bendlovi, že nechal otevřené dveře do svého profesionálního prostoru. Při první takové zkušenosti bych asi nepostupoval jinak. Nejsem herecký typ, kamera by mě znervózňovala. Je to jako když jsem poprvé stál před gymnaziální třídou v Praze - kdybych přišel o "přípravu", musel bych asi vyjmenovávat hlavní města v Evropě, pokud bych si na ně vzpomněl. Bál jsem se studentů na něco zeptat, nevěřil jsem si. Tím nechci zde tvrdit, že kolega učil jako začátečník. Odvedl profesionální výkon pod dohledem kamery a co se odehrávalo v jeho hlavě, se pokusil nám předat. To má pro mne velkou hodnotu. Ještě jednou díky.
Po shlédnutí videa mě napadly dva příměry. Možná spolu na první pohled nesouvisejí. Pojďme nad tím diskutovat:
1) Na jedničku umí bůh, na dvojku učitel, na trojku ten nejlepší student (možná to nazvat one-man show? bylo mně to vtloukáno do hlavy, podobně jako doktorům, ta neomylnost profesionála)2) Učitel musí odcházet ze školy odpočatější než do ni vstupoval. Unavení musejí ze školy odcházet studenti. (řekl to můj starší kolega, ten výrok mě zaujal)Pokud se zapojíte do diskuse, držte se prosím tématu, tj. zhlédnuté hodiny. Například, kdo z této hodiny podle Vašeho názoru odcházel více unavený? Podle čeho tak soudíte? Změnil/změnila byste způsob výuky a jak? Nabízím i další témata do diskuse, viz témata k této hodině.
Těším se na diskusi
