Děkuji za vaše příspěvky.
Ptala jsem se zcela záměrně, protože jsem měla během dvou posledních let řešit podobné situace, které "zaváněly" šikanou...
1. Během třídnické hodiny ke konci školního roku (4. ročník) vyplynulo, že o dva roky starší spolužák zcela záměrně vyhrožoval jinému chlapci, že mu zlomí ruku, když... že mu rozbije hlavu, když... Jasně, podle slov agresora je jednalo o srandu, nikdy by mu nic neudělal. Také napadený vše zlehčoval. Rozhovor s jedním, rozhovor s druhým, s rodiči, celou třídou s vyloučením "hlavních aktérů". Uff, třída to zvládla, postavila se na správnou stranu, nebezpečí bylo zažehnáno (alespoň podle zvěstí). Jen mne mrzelo, že jsem to nemohla řešit dřív, protože jsem žádné náznaky nezachytila (moje chyba), ani mi nikdo nic neřekl/nenaznačil (vyčinila jsem kolektivu).
2. Letos u nás probíhá akce k prevenci patologických jevů. 2x ročně mou třídu navštíví dvě lektorky a hrají s celou třídou hry, povídají si s nimi apod.
Po druhém setkání za mnou lektorky přišly, že během programu vypozorovaly (a rozhovorem si pak i potvrdily), že "mám ve třídě zřejmě šikanu". Bohužel, pravidla jim zakazují říci jakékoli jméno, ani naznačit nemohou.
Položila jsem si první otázku - Tak k čemu mi tu vlastně v tuto chvíli jste, děvčata?
Proběhly rozhovory přes výchovnou poradkyni s jednotlivci, třídnická hodina s kolektivem... Nakonec jsme po 14 dnech vyšetřování usoudili, že se jednalo pouze o nedorozumění mezi chlapci. Bohužel, zrovna k tomu došlo během programu, a lektorky vyhodnotily situaci jako hrozivou.
Tímto druhým příspěvkem chci jen naznačit, že jsme spoustu času věnovali vyšetřování, rozhovorům apod., abychom nakonec zjistili, že se nic neděje.
Může mi někdo ukázat nějakou profesi, kde věnuje pracovník tolik svého volného času "na oltář vlasti"?Ne, nechci si stěžovat, svou profesi mám opravdu ráda. Jen jsem si musela malinko postěžovat, doufám, že mi odpustíte