A jde vůbec o nějaké "nové" nebo "sofistikované" techniky? Měli jsme my, současní fosilové, takové obtíže?

Nemyslím, že by během posledních let byly objeveny nějaké superextraúžasné techniky. Ale je docela možné, že mnozí učitelé neznají ani ty "základní" (je otázka, které by to vlastně byly), aby mohli zareagovat ve chvíli, kdy zjistí, že si žáci nedovednou poradit se zpracováním textu v jejich předmětu.

A pak je zde otázka - má se učitel zastavit ve výuce a věnovat se rozvoji těchto dovedností (práce s textem) - a vlastně "fušovat" do češtiny - nebo dát jen učiteli češtiny vědět, ale dál se věnovat svému předmětu (asi tedy změnit zadání úkolu, aby eliminoval situaci, kdy budou muset žáci samostatně zpracovávat text)?
Co byste udělali vy? A jak byste (si) to zdůvodnili?

Pokud se učitelé-nečeštiáři budou stále domnívat, že práce s textem, ve smyslu jeho pochopení a využití, je výhradně úkolem češtinářů, nepohneme se z místa ani o píď. A pak se budeme marně pídit po příčinách čtenářské NEgramotnosti.

Myslím si to samé, co Zděněk .. pracovat s textem se musí napříč předměty .. osobně jsem ale třeba u malých dětí na 1. stupni bezradná, chtěla bych je při informatice posouvat dál i v téhle oblasti, ale chybí "systém" podle kterého postupovat

Co máš na mysli tím systémem?

• Domluvu se všemi vyučujícími včetně třídní učitelky?
• Přeci jenom nějaký "návůdeček"?
• ...?

Pořád jsem přemýšlela nad Lenčinou otázkou:Co ses naučila u starších dětí, že ti to v první třídě tak pěkně pomáhá? A ne a ne na to přijít, snad kromě vědomí oblouku od první do deváté třídy. Ale Hanka mi trochu pomohla.
Tak např. doplňování smysluplných rýmů v básničkách nebo "malé" slovní úlohy (to vše už v první třídě). U nás děti začínají číst souvislé texty ve druhé třídě. Pak už je možné např. klást otázky na obsah přečteného. Nebo hledání významu přísloví. Myslím, že i hádanky rozvíjejí potažmo čtenářskou gramotnost; ta je, dle mého, kromě schopnosti soustředit se na čtený text určována i dovedností najít hlavní myšlenku (shrň celý odstavec jednou větou), vnímat logiku sdělení, přemýšlet o obsahu. Požadavky se samozřejmě stupňují s věkem, stejně jako délka a složitost předkládaného textu. A souhlasím s tím, že ČG nelze "vyučovat" jen v češtině, třeba v dějepisu je ČG základním předpokladem pro kvalitní učení se. Matematické slovní úlohy jsou na ní také založeny.

A postupně mi vyplynula i odpověď na Lenčinu otázku - viděla jsem důsledky zanedbaných určitých dovedností a zjistila, že je velmi těžké, mnohdy nemožné, to později dohnat, např. schopnost souvislého, logicky uspořádaného vypravování. Začít s tím v páté třídě je pozdě. Tuším, o co usilovat, na co klást důraz a čemu mohu naopak dát čas. Vyjmenovat to vše by bylo na dlouho (učím si všechny předměty kromě němčiny)

Pavlíno - "systémem" myslím určitý sled kroků a metod, kterými je vhodné postupovat

třeba: cílem bude to, že si žák samostatně udělá výpisky z textu
1. krok - najde v krátkém textu odpověď na otázku - odpoví ústně
2. krok - najde v krátkém textu odpověď na otázku - odpoví písemně
3. krok - vyhledá v textu odpovědi na několik otázek - formuluje odpovědi
4. krok - podtrhne v krátkém textu důležité informace (s návodem, nač se má zaměřit) a s pomocí je zapíše
5. krok - podrthne v krátkém textu důležité informace a s pomocí je zapíše
6. krok - vybere z textu důležité informace a zapíše je

atd.

napadá mě, že v mezičase by se měl naučit stanovit si, které informace jsou pro něj v danou chvíli důležité (jak ho naučit to poznat?) a taky, by měl poznávat postupně různé formy zápisu

Třeba to celé krokování mám úplně špatně .. ale vážně nemám zkušenost s maláčky a vždycky jsem potkávala děti, které už byly na určitém vyšším levelu (poslední dobou mám ale pocit, že jsou na tom podobně jako maláčci)

Pokud se budu snažit odpovědět na první Pavlíninu otázku, pak problém vidím v obojím, najít kvalitní kurz, kvalitně zpracované informace a pak ještě čas to vše použít (a používat!) ve výuce je nad lidské síly.

Myslím, že spousta metod je skutečně pro mnohé učitele nová - s tím se setkávám na školeních pravidelně. (Průměrně 3 z 15 metody znají, ale málokdy použvají!)

Souhlasím s Hankou, že je třeba vybudovat systém. Sama bych tento systém vybudovala na částech ČG a dovednostech (např. jmenovaných v příručce Čtenářká gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka). K nim je potřeba přiřadit metody, které skutečně dané dovednosti rozvíjejí. Např. dovednost shrnout příběh - mapa příběhu...,propojování - průvodce reakcemi, předvídání - tabulka předvídání, kladení otázek a jejich zodpovídání - VCHD, kladný postoj ke čtení - dílna čtení, sdílení - sdílení párového myšlení, vzájemné učení... atd. atd. atd. Kromě metod je ale třeba pamatovat na spoustu "drobností", např. propojení dovedností i bez metod např. při hlasitém přemýšlení, dokázat poradit žákům s výběrem četby, vědět, jak vést záznamy o rozvoji ČG u jednotlivých žáků...

Kéž by takový systém existoval!!!

Mně se velmi líbí blog "Jak zlepšit školní dějepis a zeměpis" (http://dejepis1zemepis.blogy.rvp.cz/), kde se velmi dobře popisuje, jak diametrálně je odlišná výuka dějepisu či zeměpisu u nás a ve Francii (kde se právě učí čtenářská gramotnost)...

Jenže Radku, taky až u větších dětí

Co jsem se probourala s informatikou až do druhé třídy, tak ještě více smekám před elementaristkami