Jano, díky za tvou zkušenost. Ne, to nebyla řečnická ?
.
Možná jsem to napsala nepřesně, ale měla jsem na mysli možná něco trochu jiného. Synek přečte v slabikáři krátkou větu, resp. sousloví, a když se ho zeptám, co to znamená, tak se ukáže, že těm slovům nerozumí. Že třeba přesně nezná význam slova. A říká, že ve škole se o tom nebaví, že stačí, když to dobře přečte.
Jinak s reprodukcí textu to zkoušíme, když synovi čteme, nebo když se spolu díváme na pohádku. To mi nepřijde brzy - s pomocí dovede říct, o čem to bylo, jednoduše, ale vystihne několik momentů a s dalšími pomohu.
Vracím se k technikám ČG: nevím, co je pro prvňáky adekvátní přístup ve škole, s čím by měli začínat, a tudíž pak nevím, co by s nimi měla paní učitelka dělat. Zatím mi ale bohužel přijde, že nedělají vlastně nic, prostě jen čtou nahlas a to stačí. Měla jsem za to, že už od počátku by měli jakoukoliv formou učitelé ověřovat, že děti rozumí tomu, co čtou. Nebo ne? Dívám se na to laicky, jako rodič, učitelské vzdělání mám pro 2. stupeň a SŠ
.