Paní Petrů odkázala na tento článek v Britských listech: http://www.blisty.cz/art/63377.html

Své vyjádření jsem napsala už na blogu:

Mrzí mě, jak testy naprosto nesmyslně chtějí správnou odpověď na předvídání. Dovednosti (tady většinou vysuzování a předvídání) jsou dohnané ad absurdum. Pokud autoři testů chtěli testovat dovednost předvídat, otázku měli volit volněji: Co udělá Melanie a proč si to myslíš?
O úloze s ananasem už jsem četla i na blogu V. Vinton: http://tomakeaprairie.wordpress.com/2012/04/26/we-interrupt-the-regularly-scheduled-program-to-bring-you-this-important-message/ Testovat porozumění nesmyslu je samo o sobě nesmysl. (Jde o surrealistickou báseň.)
A nejsem si jistá, že autorka článku úplně rozumí tomu, co chtějí testy testovat. Nejde úplně o emocionální výchovu ani psychologickou terminologii. Podle toho, co píše, se testují dovednosti na základě nalezení nějakého důkazu. Bohužel velmi nešťastným způsobem, protože řešení skutečně může být více.

Jaký názor máte vy?

Dovednost předvídat bychom měli rozvíjet, ale proč hned testovat?

Vybírat tu jedinou správnou odpověď je nesmysl. Otázka "Co udělá Melanie a proč si to myslíš" se mi líbí. Možná bych šel ještě více do textu a zadal bych: Vyhledej v textu detaily, které mohou napovídat, co udělá Melanie. Něco jiného by bylo: Řekni, co bys chtěl, aby Melanie udělala.

Nabízím jiný pohled na věc:

Moc zajímavý článek. Podle mě ty testy čtenářskou gramotnost nezkoumají. Říkají žákům, jak se správně (za)chovat. Je to špatně? Je chování důležitější než analýza textu? Myslím, že ano...