Dobrý den Danieli,
nedá mi to a dovolím si nesouhlasit . Můj tatínek četl pouze Svět motorů, dokud vycházel, a televizní program. Ale zase hrál skvěle na trumpetu v dechové kapele. Moje maminka četla sem tam nějakou Agathu Christie, ale uměla si to užít. Já jsem četla i v posteli po zhasnutí s malou baterkou. Maminka mého manžela zase jako bývalá prvostupňová učitelka čte kudy chodí dodnes. A můj muž se ke čtení dostal až v zásadě v posledních letech.
Tak to asi neplatí univerzálně.

Možná to nemusí být rodiče, ale nějaký jiný vzor. Já nezapomenu na svou učitelku češtiny, kterou jsme bohužel "dostali" až v osmičce. Hrála s námi puberťáky divadlo a já jsem se zbláznila do češtiny a literatury. A dokončila to učitelka češtiny na gymnáziu, takže jsem nakonec šla na bohemistiku.

Pro mě je důležité nechat děti nějakou dobu číst to, co chtějí. Našeho pětiletého syna třeba baví "číst" komiksy, ideální jsou staré Čtyřlístky. Čteme si jeden příběh pořád dokola, až jej umí nazpaměť, Když odpadnu, tak si "čte" sám, čili si příběh dokolečka prohlíží. Jsem zvědavá, co s ním udělá škola, až bude muset číst texty, kde bude pro něj tak zoufale málo obrázků. Jestli se z něj nestane "nečtenář". Ale třeba dostane nějakou osvícenou pančelku .

Dobrý den,
reaguji na poslední příspěvek, snažíme se podporovat čtení a a vztah ke knížce v rodině (nápodoba - dítě by mělo zažívat své nejbližší s knížkou, pod stromeček knížka nejenom dětstká, ale i pro dospělé.) Již pár let zaštituji malý projektík SMolíček (http://nazeleno.webnode.com/). Není to jednoduché v dnešní rychlé, stressové době nalézt cesty skrze hlučné, útočící mediální prostředí (a to nejenom pro děti).

Milá Lenko,
děkujeme za tip, kam se dál dívat po inspiraci při podpoře dětského čtení. Myslím, že leccos bych mohla využít se svým synem.
(a u Smolíčka v přesmyčkách jsem se krásně nasmála: Palíček byl malý Smocholíček a byl u jeloho jednena, který měl paré zlatohy....")

Moji sedmáci milují, když se jim předčítá a já čtu velice ráda. Velký úspěch měla v tomto školním roce kniha Hanin kufřík.Sami doma po knížce nešáhnou. V rámci čtenářské dílny čtou, mají to většinou i rádi, ale "doma? To mě nějak nenapadne. Tam mám spíš počítač a tak."

Loni jsme se šesťáky při informatice vytvářeli základ čtenářského deníku pro školní web - chtěla jsem po nich, aby si vybrali jednu libovolnou knížku, kterou četli a vytvořili stránku deníku - odpověděli do vytvořené šablony. Třeba by takové zapojení PC pomohlo i čtení.

Chtěla bych se podělit o šokující příběh ze své praxe.Učím druháčky a často pohádky používáme jako modelové situace.Zjistila jsem, že děti čím dál méně znají klasické české pohádky.Začala jsem každý měsíc věnovat jedné pohádce, mým cílem bylo, aby děti dokázaly tyto potom samy vyprávět. A tak jsem jim jednou napsala do deníčku úkol na víkend, že se mají tu a tu pohádku naučit s maminkou vyprávět.Jaké bylo mé překvapení, když jsem četla:"Omlouvám syna, že neumí pohádku, neměli jsme tuto knihu doma a já sama ji také neznám."Podotýkám, že šlo o Smolíčka...

Taky mám jednu šokovku. Když jsem zadal Kytici, rodiče mi vepsali do čtenářského deníku otázku, proč zadávám takové horory.

Přidám také svou trošku do mlýna.
Letos u zápisu byl obrázek s motýlem Emanuelem a makovou Panenkou.
A několik předškoláků vůbec netušilo, kdo to je. Jedna maminka to omlouvala tím, že jí sama neměla v dětství ráda, tak si jí nevyprávěli.

Že by nám z toho tedy vyplývalo, že máme spíše čtenářsky negramotné rodiče?

Může děti podnítit ke čtení tato aktivita?

Více o projektu a o možnostech, jak jej využít se můžete dočíst tady.