Jano,
děkuji za otázku. Musím se přiznat, že na ni ale neumím odpovědět. Mohu přidat jen malý příběh. Před několika lety jsem studentům na maturitním večírku vytýkal, že se ke konci už příliš nezapojovali. A oni mi na to odpověděli: "Když Vy jste o tom tak pěkně povídal. Nám se nechtělo to kazit ..."
Jedinou možností je snad nechat psát studenty již zmiňované eseje. Z nich lze poměrně dost zjistit.
tm

A tady si já nečeštinář umím představit právě práci na scenáři pro filmovou scénu

Mohu doporučit jako východisko pro využití ve školní praxi publikaci Sedm pádů scénáristiky - jsou tam konkrétní úkoly i ukázky z výborných filmů.

Jitko,
to už bylo ke konci studia, těsně před maturitou a tlačil nás čas. A dělo se tak na normálních hodinách, tedy nikoli v rámci semináře.
tm

Docela by mě zajímalo zda máte někdo fintu na "probuzení žáků"

Jitko,
někdy se mi osvědčila malá (ale opravdu malá) dávka ironie.
tm

Spolehlivé je tvůrčí psaní - studenti si vedli tvůrčí deník a každý literární seminář do něj něco přibývalo. Texty měly pokaždé jinou formu, jiné téma, ale vždy se vztahovaly k interpretovanému dílu.

Vhodná volba tématu - kniha, která jim bude blízká (v případě Tomášovy hodiny velmi dobrá volba), vhodná formulace otázek - aktivizující, problémové, zdůrazňující pozici JÁ - co si myslí osobně o něčem konkrétní student, jak jeho osobně se to dotklo, jak ho to emočně zasáhlo, téměř v každé hodině vhodně zvolená samostatná práce, třeba i s možností volby - ze tří námětů si zvolit ten nejbližší studentovi..... atp.

Všem Vám děkuji za inspirativní reakce