Vždy, když se hovoří o potřebě změnit systém vzdělávání, uvádí se příklad češtináře, který pracuje systémem: autor, životopisné údaje, seznam děl...
Musím se přiznat, že takováto schematičnost v myšlení (např. novinářů) se mě nějakým způsobem nepříjemně dotýká, protože jsem češtinář, ale nic podobného nepraktikuji. (Doufám, že natočená hodina je toho důkazem.) A musím dodat, že ani u svých kolegů na našem gymnáziu nezaznamenávám výše uvedený styl vedení hodin literatury.
A proto bych rád položil otázku: kde se nachází onen pověstný tradiční učitel českého jazyka a literatury? Není to již pouhá představa v hlavách těch, kteří hovoří o potřebách změn? (Ne že by se nic měnit nemělo.) Anebo zbožné přání některých studentů, protože číst a interpretovat texty je větší práce než se naučit seznamy autorů a děl? Natož, aby se učitel zeptal, co si o tom sami myslí ...

Nevím jak je to teď, ale za mojí čtyřicetileté praxe jsem to vždy u maturity slýchal takto: ukázka literárního textu, určení literárního směru, základní charkteristika, přehled autorů, obsah daného díla, někdy životopis, co jsi četl - obsah. Málokdy jsme slyšeli dotazy na vlastní názor žáka. My nečeštináři jsme to tak viděli a slyšeli. Je to jinak? Jak probíhá výuka literatury dnes?