Dobrý den vše,
tedy když natvrdo , tak natvrdo, aby bylo trochu jasněji. Já si myslím, že není nutné zavádět další nový předmět, text pana Motyčky a spol. by mohl být jedním ze zdrojů pro oblast etických témat v celém spektru vzdělávacích oblastí RVP,ať si učitelé vyberou z nabídky podkladů sami. Jinak souhlasím s těmi, co si mylsí, že je nutné napřed "zetičnit" (pardon) okolí školy, tedy společnost a to podle známého hesla, jaká společnost taková škola.
Karel Rýdl

Uveřejnil jsem 10 svých - teoretických - zamyšlení nad učebnicí Etická výchova. Těmto úvahám lze vytknout přílišné zaměření na "náboženství". Dnes jsem v rámci uspořádávání svých starších textů našel také takové, které se týkají Sokola. Vybírám první článek ze seriálu "To je Sokol". Byl napsán, jak lze snadno zjistit, v r. 1993. Jako dlouholetý cvičitel jsem se tehdy zamýšlel nad harmonickým působením v tělovýchově, což bylo a je doménou Sokola. Text může dokumentovat, jak široká je oblast etického působení.||||
Sokol pro národ veškerý||První kapitola seriálu TO JE SOKOL||
Následující myšlenky jsem čerpal z článku stejného názvu. Článek napsal M. Provazník a je uveřejněn v Sokolském věstníku 10/93.||
Cituji: "Varujme se hesla: Lidem chléb a hry. Nedělejme ze sportu úpadkové hry gladiátorů, kteří vidí ve sportu jen prostředek ke zbohatnutí." Nebylo tomu tak jen v minulosti, jak píše autor. Bohužel kolem kopané, hokeje a tenisu se točí velké peníze. Nejen při "získávání" hráčů. Bohužel jsme zaznamenali podobný úpadek i v olympijském hnutí. Viz článek "Olympijské hry by měly být zrušeny" od M. Komárka v MF Dnes 10.8.96.||
Jestliže má "sokolování" (Masarykův výraz) znamenat spojení tělesné výchovy s výchovou mravní, nemůže v něm jít prvořadě o peníze. Skutečně dobrovolná, tzn. nehonorovaná práce, je cennější než práce třeba odměňovaná podle množství a kvality. Můžeme pod dobrovolnost zahrnout napohled nevinnou myšlenku: "Dejme cvičiteli (trenérovi, ....) aspoň nějakou desetikorunu! Vždyť to jinak nepůjde! A zvlášť dneska, kdy mafiáni hrabou!" Na to znovu citát: "Kde jinde a snáze se mohou myšlenky humanismu uskutečňovat než v tělocvičně a na sportovištích, kde si všichni tykáme, i když spolu soupeříme, ctíme se vzájemně a bratrsky si pomáháme? ........Lze tedy říci, že myšlenku bratrství, kterou marně hledá celý svět, se u nás snaží uskutečňovat vyznavači idejí Tyršových už více než 130 let."
Stejně jako M. Provazník už slyším námitku: Ten a ten, ta a ta, jedná úplně jinak. Jenom se tváří jako bratr či sestra. Nenechá si radit, jedná arogantně a všechno, co mu nesedí při nejlepším "smete ze stolu". M. Provazník odpovídá: "Všude je koukol mezi pšenicí". Ten, kdo kvůli takovým lidem nechce mít se Sokolem nic společného ať si raději všimne tisíců padlých, umučených a vězněných pro sokolskou věc, nebo těch skutečných Sokolů - tj. obětavých, zapálených, radostných, nezištných. Právě těmto patří budoucnost.||
Zkus i Ty, čtenáři, přispět k dobrému "jménu" Sokola. Jak? Především pravidelnou docházkou do cvičebních hodin i na společenské podniky Tvé jednoty. Pak taky můžeš pomáhat jako cvičitel. Můžeš taky něčím přispět, když je to zapotřebí. Pak můžeš sem tam něco na veřejnosti o Sokolu prohodit (samozřejmě pěkného). Když budeš pěkně urostlý a když kromě přeskoku švédské bedny budeš umět překonat nějakou životní překážku, když budeš s každým jednat ohleduplně (ale přitom neslevíš z určitých zásad - např. "ni zisk - ni slávu", nebudeš muset ani moc mluvit. Stačí pak říct: "Však jsem Sokol".||
Že teď radím neboli jenom "kecám"? Snad si to jako dlouholetý cvičitel můžu dovolit. Hlasitý pozdrav "Nazdar bratře!" který pronese některý z mých bývalých mladých svěřenců, když mě potká, bych nevyměnil ani za milion korun.|||

Chcete jahody nebo jahody v konzervě? Jde totiž o to, že rámec RVP je příliš podchycen ideologií kompetencí. Tedy těch slovních konstruktů, na které slyší tržní společnost a politická zakázka. Kontrolovat kompetence, vést k nim pozornost,.. to je úkol pro behaviorální psychometry. Dobře se ho zhostí ty mozky, které umí laškovati se slovíčky pomocí levé hemisféry. Kdežto ctnosti, jsou vnímatelné citem a svým rozměrem pak přesahují ony "tržní přednosti" do hloubky i do výšky. Jde totiž o rozměr empatický, hodnotový, zralostní, volní s propojením na autochtonní sílu člověka. Tedy vládnout svým pudům, svému egu svému živočišnému omezení... umění přeměňovat své slabosti ve zralost. Dokonce vyprávění o ctnostech pomocí příběhů, kde hrají roli soucit, odvaha, umírněnost, střídmost, pokora, láska, víra ... už to má vliv na rozvoj zralosti. Naši stařešinové to znali a ještě než byla televize to používali. Proto tvrdím, že v EzV je síla, protože je v ní smysl hodnot spojených s podstatou lidskosti. Když by takto byl postaven RVP, pak to asi bude i v OSV. JENŽE OSV MÁ TYTO HODNOTY PONĚKUD POSUNUTÉ. Místo vnímání Stvořitele a pochopení jeho úmyslu se učitelé po vzoru vědy zabývají jen stvořením... tedy lidmi a přírodou. Jaksi se jim do logiky věci nevlezlo, že když existuje obraz na zemi, pak má svého tvůrce. No a když existuje tak složitý svět na mnoha úrovních poznání, pak svého Tvůrce asi nemá. A tak s pomocí axonů mezi svými šedými buňkami, které byly vytvořeny starými programy materialistického vidění světa, řádně nakultivovanými mechanismy centrálistického školství a řadou naučených strachů, které překrývají původní strachy instinktivní, se snaží pochopit člověka jen jako hmotu. Někteří to vylepšili o poznání, že emoce a komunikace, to je vlastně jen chemie. Prosím o probuzení těch, kteří své myšlenkové konstrukty jimiž si vytváří dojem toho co mohou vnímat a povýšili nad vše, co vlastně vidět ani nemohou. Je dávno prokázáno, že mozek člověka vyvíjející se v harmonickém podnětném prostředí, které dovoluje vztahovou otevřenost se výrazně liší od mozků těch, co byli uzavřeni do jednostranného modelu poznání, především formou bezprožitkových konstruktů a předtím byli ještě omezeni chladnou výchovou svých neempatických rodičů. Někteří z nich mají dokonce tzv.charisma, ale jejich srdce nepřenáší do vnímání organismu to, že mít soucit a zdrženlivost není zbabělostí. Takže, jde o to jakým hodnotám se klaníme a jaký rámec a obsah, tedy hranice možností a ohnisko pozornosti tomu postavíme! Milan Šrámek

Dovolte též příspěvek k diskusi o etické výchově (EV) jako doplňkovém vzdělávacím oboru (DVO). Na názor se mne zeptaly již Učitelské noviny. Podám tedy jen zkrácenou a drobně upravenou verzi téhož textu.
Nepochybuji o tom, že pokud jde o morálku, je v této zemi co řešit. Přesto se mi záležitost s EV (jako DVO) jeví zdaleka nejen jako věc péče právě o morálku, ale též jako věc péče o principy národních kurikulárních dokumentů.
První problém spatřuji v tom, že učivo obsažené v návrhu učiva etické výchovy, již v RVP obsaženo je. Mj. i proto, že např. při úpravách témat průřezu „osobnostní a sociální výchova“ před pěti roky se vycházelo vstříc některým požadavkům Etického fóra na začlenění či zvýraznění některých témat.
Proč tedy vřazovat znovu do nejobecnějšího kurikulárního dokumentu „učivo“, které už tam je?
Druhý problém: Argument, že bude-li (podle Etického fora /UN.,č.4/) nabízený projekt etické výchovy součástí RVP, pak bude snadněji zajištěna i praktický charakter výuky etické tématiky, nemá de facto s rámcovými programy co dělat. RVP vymezují základní tématická pole, ale témata nekonkretizují, ani nestanovují, jak se mají témata učit. To je také základní charakteristika rámcových dokumentů (nejen v ČR). Je na školách, jaký konkrétní učební program si z témat vytvoří a jak ho budou učit. Rozhodne-li se škola, že bude učit mravní výchovu jako předmět, ba, že bude učit přímo EV na základě metodických příruček EF, nic jí v tom nebrání!
EF údajně před před několika roky odmítlo nabídku VÚP na umístění jejich konceptu EV jako variantní metodiky na metodickém portálu RVP. Škoda. Metodiky jsou tu od toho, aby v nich konkrétní projekty objevovaly.
Třetí problém se rovněž týká principů, na nichž stojí RVP. Pokud budeme ke vzdělávacím oblastem či průřezovým tématům vyvářet do dokumentů ještě paralelní DVO, začnou RVP ztrácet smysl. Pokud tedy třeba občanské sdružení zabývající se mediální výchovou začne žádat, aby vedle existujícího průřezu "Mediální výchova" a témat týkajících se mediální problematiky ve vzdělávacích oblastech, byl začleněn ještě doplňující obor, resp. předmět s názvem kupř. "Výchova mediální gramotnosti", bude to krok velmi sporný. (Stejně by ale mohli uvažovat - koneckonců - i třeba učitelé dějepisu.) Podobná situace nyní nastává s EV.
Čtvrtý problém. EF chce vložit do základního kurikulárního dokumentu konkrétní edukační projekt, který ale není obecným souborem klíčových témat týkajících se mravní výchovy (což by odpovídalo charakteru rámcových programů). Projekt Roche Olivara má své zaměření (vše cílí k prosociálnosti; jen poznamenám, že jakkoliv je prosociálnost žádoucí způsob chování, není výhradním a jediným synonymem morálnosti). Navíc má specificky určenou metodiku! Je to tedy de facto školní předmět již s určitým zaměřením obsahovým i metodickým. Ale RVP předměty neobsahuje ani neváže své obsahy na předem danou metodiku.
Např. již existující DVO "dramatická výchova" (dále DV) vznikl složitými diskusemi řady odborníků různých názorů. Je to vše podstatné, co různí specialisté i praktici (i odlišných názorů) v konečném důsledku považovali za náležité k oboru DV (bez ohledu na užší akcenty jednotlivců či skupin i bez ohledu na metodiku). DV je tím pádem koncipována skutečně jako obor, nikoliv jako předmět.
Pátý problém. Pokud by začaly vstupovat do RVP konkrétní předměty, jak to bude s učitelskou přípravou? Z hlediska akademických pracovišť se jeví nemyslitelné, aby tato byla nějak nucena k přijetí konkrétního, specificky zaměřeného projektu jako aprobačního základu pro vytvoření studijního oboru. Takové časy minuly. Některé pracoviště se pro konkrétní projekt může rozhodnout, ale k jakémusi sjednocení přípravy učitelů pro nějaký předmět podle jednotného předpisu prakticky nemůže dojít.
Šestý problém už je z jiného soudku. Nelze si nepovšimnout, že úsilí EF provází různá spojení s politickou sférou. Před cca pěti roky jsem slyšel od delegátky EF, že vstup EV do RVP je předjednán v parlamentu s poslankyní Šojdrovou z KDU ČSL. Jindy zase hlasovali o petici podporující etickou výchovu - v pojetí EF - v senátu. Takové „argumenty“ člověka zaujmou. Proč to tak je? Nedůvěřuje EF svému konceptu odborně a potřebuje politickou oporu? A není VUP jako odborná instituce nucen znovu a znovu řešit problém ne zrovna systémového zařazení EV do RVP právě kvůli tomu, že se tentokrát postupuje - kulantně řečeno - jaksi „politicky“?
Jde-li tu o uplatňování lobystických postupů při tvorbě národního kurikula, pak jsem přesvědčen, že takové praktiky na pole tvorby kurikula nepatří (navíc: při morálním niveau běžně vyjevovaném v české politice…)!!
Sedmý problém: Téma, s nímž se opakovaně setkávám (aniž bych ho sám vyhledával), a to po celých pět či šest let, co se ke mně problém EV vrací (jako k osobě zabývající se systémy osobnostního rozvoje). Jak je to s EV a (latentní) náboženskou výchovou? Vím, že EF opakuje, že s tímto tématem nemá nic společného. Je ale současně zjevné, že etická výchova v pojetí Olivara a EF je např. předmětem pochvalné pozornosti katolického kléru. Nakolik je tedy soubor témat s takovým ideovým zázemím v souladu s platnými principy stavby kurikulárních dokumentů?
Nemám nic proti náboženství, víře a věřícím ani proti náboženské výchově. Ale pokud snad jde skutečně o tohle, pak jen poznamenávám, že ani náboženské výchově dnes nic nebrání v tom, aby (v souladu s § 15 školského zákona) ve škole byla.
A vůbec kvůli tomu není nutno deformovat principy kurikulárních dokumentů.

Dobrý večer, ráda bych se zapojila do diskuse z pohledu rodiče školou povinných dětí. Většina z nás se shodne v tom, že vést děti k etickým hodnotám je potřeba. Etické fórum odvedlo velký kus práce a moc jim za to děkuji. Zavedením etické výchovy se muže otevřít prostor pro mnoho dobrého. Podle mého názoru, ale hrozí i nebezpečí. Kdo mi zaručí, že etická výchova bude opravdu etická? Každá rodina má přece jiná kritéria etiky. Stalo se, že paní učitelka vyučující předmět rodinná výchova / aprobovaná učitelka občanské výchovy/ chodila ke kartářce a ta jí poradila, že manželskou krizi má řešit milencem. Nijak se tímto postojem ve svých hodinách netajila. Samozřejmě nežijeme v totalitním státě a nemůžeme pedagogům nařizovat, co mají či nemají ve svých hodinách říkat. Důvěřuji etickému fóru, že bude vzdělávat své pedagogy kvalitně, ale bude jich všude dostatek? V některých školách budou etickou výchovu vyučovat učitelé s aprobací občanská výchova, často vystudovaní v marxisticko-leninském pojetí. Tato varianta řešení bude pro mnohé školy praktická, ale je to řešení? Pro rodiče se samozřejmě otevírá další prostor k diskusi se svým dítětem, kterou osobně považuji v etické výchově za prvořadou.

E. Fromm řekl, že „poprvé v historii závisí fyzické přežití lidstva na radikální změně lidského srdce“, a proto je třeba skončit s odkazováním morálních témat až „na konec řady“, a naopak posílit v lidském společenství vše skutečně tvořivé a produktivní, a tedy i morální.
Jako hodnotitel návrhu učebních osnov EtV musím úvodem vyjádřit obecnější stanovisko k problematice výuky či zařazení etické výchovy do RVP jako doplňujícího předmětu. (Zde si dovoluji poznamenat, že název etická výchova není jediný možný, že stejně tak by se daný předmět mohl jmenovat mravní výchova, výchova charakteru, výchova k hodnotám apod. – více k tomuto tématu v textu P.Vacek Rozvoj morálního vědomí žáků. Praha: Portál, 2008.)
Problematikou etické výchovy ve škole se zabývám mnoho let a zatím jsme vždy musel ke své lítosti konstatovat, že naše škola nijak systematicky mravní stránku nerozvíjí, že na to, co je mravné/nemravné, čestné/nečestné, správné/nesprávné přijde řeč – pokud vůbec - většinou pouze v souvislosti s porušením normy a při hledání trestu ze strany pedagogů, že je mnohde mravní výchova redukována na systém zákazů a příkazů nebo frázovité mentorování učitelů a že velmi často školy a učitelé na rozvoj této oblasti vlastně rezignovali.
A úplně nejhorší dědictvím socialistické školy je fráze o tom, že etická výchova prolíná všemi předměty (tedy všude a nikde) a že ji nelze vlastně „učit“. Přičemž mezinárodní srovnání vyzní pro českou školu tristně: stačí se podívat na Slovensko, ale i do jiných zemí, kde mají tuto oblast ošetřenu a v různých modelech se snaží charakter žáků a studentů systematicky, přitažlivě a dovednostně rozvíjet (Vacek, 2008, cit. titul) a to nikoliv jako vedlejší produkt, ale jako prioritu či hlavní téma. Postmoderně relativizující přístupy zaměřené pouze na ovládnutí „technologie“ rozvíjení sociálních dovedností - vně etických hledisek - jistěže napomohou k rozvoji mnohostranných a užitečných schopností, ale zřejmě také k prosazení se jedinců všehoschopných…
Etická výchova měla být do českého vzdělávacího systému zavedena již dávno. Je tedy už mnoho minut „po dvanácté…“
Další chození „kolem horké kaše“ si nemůžeme dovolit vzhledem k volání některých zástupců učitelů i veřejnosti po pouhé vnější restrikci žáků a studentů. Oproti této jednostrannosti etická výchova nabízí šanci vybudování vnitřních zábran porušovat normy prostřednictvím promyšleného rozvíjení mravního vědomí a cítění žáků. Svědomí, empatie, ochota pomoci, mravní návyky, férovost atd. jsou kvality, na které ve škole vskutku nelze rezignovat. Zmíněný proces zvnitřňování norem a hodnot je pak tou nejlepší prevencí („obranou“) před osobnost dítěte ohrožujícími sociálně patologickými jevy.

K vlastnímu návrhu osnov Etické výchovy:
Z mého pohledu je nejdůležitější provázanost s tzv. průřezovými tématy. Je třeba konstatovat, že průřezová témata jako závazné učivo jsou v systému české školy významným krokem vpřed. Jejich správná aplikace ve výuce (bohužel i „to“ se dá odučit formálně a bohulibý záměr „zabít“) umožňuje poprvé přivést žáky k promyšlenému a systematičtějšímu zkoumání společenských, lidských i občanských hodnot.
Nicméně etická či mravní dimenze osobnosti je stále v daném systému v RVP skryta, tedy jaksi v druhém plánu. Je poněkud zvláštní až možná tragikomické, že taková témata jako čestnost/nečestnost, pravda/lež, dobro/zlo, slušnost/neslušnost nejsou doposud nijak systematicky ve škole prozkoumávána a že v 21. století voláme poněkud bezradně po tom, aby byla dětem ve škole zpřítomňována.
Hodnocené osnovy Etické výchovy tuto „mezeru“ a nebo nedotaženost vyplňují obsahem, který skutečně umožňuje napomoci při formování pozitivních charakterových vlastností žáků. Jde zde přímo - nikoliv jako vedlejší produkt - o nácvik např. komunikace postavené na utváření mravních návyků (pozdravit, poděkovat, poprosit, podělit se atd.), o posuzování situací z primárně morálního hlediska (např.při řešení kolizí ve třídě mezi spolužáky) atd.
Je na druhé straně samozřejmé, že v mnohém se tématicky obsah EtV prolíná zejména s Osobnostně sociální výchovou. V tom nevidím problém. Naopak. Jednak je tady ideální prostor poněkud morálně neutrální a relativistický obsah tohoto průřezového tématu dotáhnout až do společensko etického kontextu a dále obdobná témata při dostatečné metodické výbavě pedagoga lze různými postupy a metodami k užitku žáků „probrat“ opakovaně.
Právě v propojení s průřezovými tématy se rozšiřuje prostor všestranněji pozitivně ovlivňovat osobnost vychovávaného a tím vlastně posilovat jak účin průřezových témat, tak etické výchovy. Ty obsahy si přece nekonkurují, ale vzájemně se posilují! Obava, že by dětem mohla „uškodit“ přemíra aktivit, které rozvíjejí jejich komunikační dovednosti, sebepoznání, charakterové vlastnosti a posilují mravní návyky atd. nedává žádný smysl. Skoro by se chtělo napsat „jen houšť a větší kapky“, neboť deficity mravnosti v širší společnosti i v rodinné výchovy jsou velmi zřetelné.
Bylo by fajn předělat nejdříve společnost a pak děti!? Zkusme ke slušnosti a férovosti vést aspoň ty děti…
K vzdělávacímu obsahu osnov EtV: Předložený vzdělávací obsah předmětu je osvědčenou variantou a netřeba jej vnímat nijak dogmaticky. a také není všelékem. Ale nějak se začít musí!! Umím si představit akcent na poněkud jinak formulované očekávané výstupy, ale to je záležitost subjektivního pohledu každého odborníka, ale i laika.
Co je důležité? Obsah i metodické postupy, na které jsou v návrhu odkazy, tvoří promyšlený a - to je ještě důležitější - praxí ověřený a tedy fungující celek. Obsah víceméně pokrývá problematiku EtV s ohledem na věkové zvláštnosti žáků.
Další předností posuzovaného modelu EtV je jeho metodické zázemí v podobě textů, které jsou k dispozici (viz texty L. Lencze, O. Križové, R. Roche Olivara, M. Novákové ad.). Vesměs se jedná o propracované metodické příručky právě s akcentem na rozvoj dovednostní stránky osobnosti žáků. Ale samozřejmě, že ani tyto příručky nejsou jediným možnými "pravými" a nebo dokonce dokonalými texty, ale která učebnice je dokonalá? Je samozřejmě zde prostor pro využití jiných metodicky a obsahově kvalitních textů (např. texty z psychologie morálky, občanské výchovy atd.). Neméně důležitým pozitivem hodnoceného modelu je tedy jeho otevřenost a flexibilita.
Závěr: Zařazení Etické výchovy jako doplňujícího předmětu do RVP pro ZV považuji za krok správným směrem, který už měl být učiněn dříve. Zpracované osnovy a podklady k výuce skýtají naději, že bude konečně mravní stránka osobnosti našich žáků na základních školách ovlivňována systematičtěji, přitažlivými metodami, s důrazem na rozvoj prosociálních dovedností a charakterových vlastností žáků.
Stručně vyjádřeno: s viditelným výchovným účinkem.
PS: Souhlasím s kolegou a přítelem doc. Valentou (díky za jeho OSV), že i za obsahem toho, co je a co není v RVP mohou být politické zájmy. (S politikou by to nemělo mít vůbec nic společného, protože mravné strany ani politiky jaksi postrádáme!)
Jeden obecný a společný zájem je nicméně naprosto zřejmý a jde průřezem všech politických stran: s ohledem na převažující morální pokleslost našich politických představitelů (viz čerstvě ostudný "náhubkový" zákon) není v jejich zájmu, aby se společnost eticky kultivovala, neboť to by mohlo v budoucnu ohrozit jejich volitelnost. Možná - s trochou nadsázky vyjádřeno - i proto může zavedení etické výchovy "vadit".

Díky, .. nemohu než souhlasit a přidat se, abych si možná nepřipadal tak divný, že si nemyslím, že maturita z "matiky" zajistí konkurenceschopnost. Jsou hodnoty, které jsou dávno mršinami, ale někdo by rád exhumoval. Tím nemyslím, že by lidé neměli umět počítat. Spíše myslím na onu konkurenceschopnost, která je dnes žita konfrontačně, sebestředně, narcistně, krátkozrace ... . Ono pochopit funkci integrálu je docela filozofický prožitek. Ale některé hodnoty jsou důležitější proto, že jejich devastace už zasáhla i schopnost rozlišení. To je pak težké někomu nabízet jiný model edukace.
Nevíte, kde je to tlačítko, co by otevřelo oponu tlustého skla v lidských srdcích?
Méte pravdu v tom, že etická dimenze je v hranatých plánech RVP jaksi neviditelná. Ano, viditelné je to co žádá tržní ekonomika a tvůrci RVP byli v duchi chudí amožná i neodvážní hledat pravý význam rozvoje osobnosti... a pojmenovat jeho kritéria. Nebo je vlastně nevidí v tom hustém lese kompetencí ...Nebo, že by to byli oni, kdo ztratili vnímavost ?
Nedávno jsem potkal ve vlaku docela vzdělaného pána, který četl denní tisk. Aby řeč nestála, navazoval dialog pomocí novinových titulků... přesně v duchu novinářské etiky. A dokonce šel tak daleko, že jsem si až pomyslel, že ty noviny snad sám rediguje... Víte co myslím, ...Nadával na to, co je v tomto státě špatné, věděl kdo je křivák, a že to všechno je "humus"... Jako by z těch novinových stránek vypadl... a ani netušil, že to, co se mu nelíbí, už vlastně žije. No a v tomto duševním pustošení se ochytřené hlavy chystají jen dále soutěžit a kydž by náhodou nebylo po vůli jejich nebo podobného ega, tak šikovně zavést restrikci.
Je na čase začít dělat některé podstatné věci podstatně jinak !!! Milan Šrámek

Vážení kolegové, milí přátelé! Děkujeme za vaše příspěvky. Velmi pečlivě sledujeme vaše pestré názory, zejména pokud se vyjadřujete konkrétně k tématu. Ráda bych vás pozvala k další diskusi, tentokrát navrhujeme podívat se na učitele etické výchovy, rozvedení otázky najdete tradičně v rámečku nad diskusí. S pozdravem Lenka, moderátor

Již od roku 2001 Nadační fond Josefa Luxe prostřednictvím vyhlášených programů pravidelně finančně odměňuje základní a střední školy, které se cíleně věnují etické výchově.Nepřímo tím také podporuje dlouholeté úsilí Etického fora ČR.Plně si uvědomuji, že etická výchova je spojena s mnoha problémy a otázkami.Domnívám se však, že je koncept EF ČR vcelku úspěšně řeší. Nevidím proto hlavní úskalí této výuky ani tak v oblasti teoretické neujasněnosti obsahu a formy,ale spíše v reálných možnostech její aplikace.Ta vyžaduje přinejmenším jednoznačné pochopení možných přínosů vedením školy, jehož důsledkem by mělo být zařazení etické dimenze mezi hlavní priority výuky. Je-li tomu tak,snadněji škola získá,odmění a udrží i talentované a zapálené pedagogy.Vždyť pro většinu pedagogů není pedagogika jen prací, kterou si zvolili,ale určitým posláním, povoláním.....
První známka na vysvědčení je chování a proto se domnívám,že Etická výchova do škol patří.
První výchovnou funkci zastává rodina.Dítě se v ní učí novým dovednostem a znalostem napodobováním, a rodiče mají nezastupitelnou funkci. Avšak statistiky dokládají,že řada rodin je disfunkčních a neplní své základní poslání,výchovu dětí. Část role rodiny je tedy přesunuta na školu a k vzdělávací funkci přibýva i funkce výchovná.Rodiče navíc často předpokládají, že jim škola pomůže s výchovou, že dá dítěti orientaci....
Projektpodporyetické výchovy pomáhá naplňovat výchovný program školy a výchovný styl pedagoga zase napomáhá předávání znalostí. Etická výchova v sobě navíc zahrnuje preventivní složku. V době volného přístupu k velkému množství informací učí děti rozlišovat podstatné od nepodstatného, větohodné zprávy od nevěrohodných. Dále je v ní kladen větší důraz na schopnost spolupráce a přátelství. Hlavním cílem projektu podpory etické výchovy je právě PROSOCIALNÍ JEDNÁNÍ či CHOVÁNÍ žáků
Na řadě pedagogických škol vychováváme velmi dobré odborníky, ale je nedostateklidí, kteří umí vést tým a spolupracovat s ním, být vůdčími osobnostmi a zároveň umět ustoupit do pozadí. Proto musíme děti naučit řešit konflikt.Důležité je dokázat o všem hovořit a také umět odpouštět. Děti nemohou žít v kolektivu a mezi sebou spolupracovat, pokud neumí řešit základní lidské vztahové problémy. V tom vidím opodstatnění výuky etické výchovy jako samostatného předmětu.
Věra Luxová předsedkyně správní rady Nadačního fondu Josefa Luxe

Vážená paní moderátorko, vážení diskutující!||
Jak jsem psal ve svém prvním diskusním příspěvku, k otázkám o EV jsem se dostal od studia úlohy vakua (nejen) v kosmologii přes etiku vědy. Nyní se vracím zpátky. Právě začínám studovat knihu s titulem Hyperprostor. Potom bych se podruhé zabýval Teorií strun. (Nic si nedělejte z toho, že jde o obory Vám vzdálené). Můžu čekat, že plánované studium naznačených otázek mi zabere „nějaký“ čas. Proto jaksi musím přerušit své „Úvahy nad EV od L.Lencze“ i případné doplňování diskuse svými staršími úvahami.||
Diskusi o EV budu i nadále pravidelně sledovat, ale asi jen sledovat. Pokud mi bude dáno, se po čase rád znovu do ní aktivně zapojím. I když jsem psal jaksi z jiného konce, zdá se, že jsem se aspoň dotkl otázek předkládaných Vámi, paní moderátorko.||
Vás, diskutující, žádám, abyste se zaregistrovali a do diskuse ze zapojovali opakovaně. Myslím, že každý z nás by se měl zamyslet nad tím, jak sám přispěje k etickému působení na své okolí, třebas jen rodinné. Nečekejme na to, až někdo zavede EV do škol jako nedílnou součást výuky a výchovy. Nemuseli bychom se dočkat. Etické působení nás diskutujících závisí pouze na nás samotných.||V.Dostál