Celý vzdělávací obsah etické výchovy (tj. všech 10 témat etické výchovy definovaných v předkládaném návrhu) je již v RVP popsáno v průřezovém tématu „osobnostní a sociální výchova“ (dále OSV). Dokonce i ústřední téma etické výchovy tzv. „prosociální chování“ je výslovně uvedeno v tematickém okruhu „Hodnoty, postoje, praktická etika“ (RVP ZV, str. 93).

A co se týče praxe výuky etické výchovy – objektivní pozorovatel ji nemůže jakkoli rozlišit od praxe OSV (rozvoj sociálních dovedností, zážitková metoda, reflexe ...). Etická výchova je výborným příkladem vzdělávacího projektu, který dokáže naplňovat některé důležité cíle OSV – ale právě proto nepatří do RVP (jakožto duplicitní vzdělávací obor) ale do systému dalšího vzdělávání pedagogů, do školní výuky a na metodické portály. RVP přece popisuje pouze rámcové cíle, nikoli cesty, jak těchto cílů dosahovat.

Dalším důkazem toho, že cíle etické výchovy jsou v RVP již dostatečně zapracovány, je skutečnost, že právě na základě současného znění RVP roste počet škol, které předmět „etická výchova“ bez problémů zavádějí a běžně jej vyučují. Prokazatelně tedy nic školám nebrání vyučovat etickou výchovu - jako předmět, kurz, seminář, projekt apod. Přímo naopak – text RVP po všech školách povinně vyžaduje, aby se věnovaly cílům a tématům, které etická výchova považuje za důležité.

Může se stát novým doplňujícím vzdělávacím oborem něco, co je již v RVP prokazatelně obsaženo? A pokud bychom připustili duplicitu témat OSV v RVP (jednak jako průřezové téma a jednak jako DVO) – jak se postavíme návrhům typu: „zaveďme do RVP další duplicitní DVO – například „ekologickou výchovu“, protože „environmentální výchova“ je sice skoro to samé, ale jako průřezové téma nám moc nevyhovuje“.

V materiálech etické výchovy (konkrétně ve 3. dílu Metodiky etické výchovy) nalezneme ojedinělé doklady toho, že etická výchova v podání Etického fóra v některých otázkách občas překvapivě přechází do náboženské výuky, aniž by na to učitele nebo žáky upozornila. Všiml jsem si toho například u témat lidské sexuality (odmítání běžných forem antikoncepce, varování před předmanželským sexem ..). Projevuje se to tím, že se některé názory předkládají jako podložené pravdy (uvádí jednostranné příklady ze života, nevede žáky ke kritickému zkoumání některých tvrzení). V této souvislosti mne znepokojují podobně laděné diskusní příspěvky některých věřících křesťanů (např. pan Mgr. Pátek dne 12.2.), kteří jsou „všemi deseti pro etickou výchovu postavenou na křesťanských základech a prostou relativismu“. Nebo návrh pana Procházky (14.2.), aby etickou výchovu ve školách vyučovali kněží. Nemám nic proti volitelné náboženské výchově vyžádané rodiči žáků, ale o to snad v etické výchově nejde (nebo ano?). Protože osobně znám některé učitele etické výchovy, domnívám se, že nábožensky inspirované názory zdaleka nesdílejí všichni lektoři ani absolventi kurzů Etického fóra. A podle všeho je nesdílejí ani mnozí vedoucí představitelé Etického fóra. Je však evidentní, že Etické fórum nedokončilo svou interní diskusi o těchto citlivých otázkách a oficiálně se nevymezilo vůči rizikům nevyžádané náboženské výchovy ukrytým ve svých metodických materiálech.

Jaký je vztah Etického fóra ke křesťanským hodnotám, ke křesťanské věrouce a k náboženské výuce? Domnívají se představitelé etického fóra, že etická výchova by měla přímo nebo nepřímo napomáhat k tomu, abychom své žáky učili jednat podle „křesťanských hodnot prostých jakéhokoli relativismu“? Existují podle zástupců Etického fóra nějaké názory a postoje, které bychom měli žákům v etické výchově předávat, aniž bychom jim umožnili tyto postoje kriticky zkoumat? Jaké názory a postoje by podle Etického fóra měli učitelé etické výchovy žákům předávat v eticky sporných otázkách typu „předmanželský sex“, „interrupce“, „homosexualita“, „eutanázie“ apod. Smíme předávat žákům některé nábožensky inspirované názory, aniž bychom je (a jejich rodiče) informovali, že se pouštíme i do náboženské výchovy? Jak se etická výchova brání rizikům indoktrinace nebo nevyžádané náboženské výchovy učitelů a žáků? Mohou vedoucí zástupci etického fóra k těmto citlivým otázkám zformulovat nějaké jednoznačné stanovisko? Je korektní předkládat návrh etické výchovy jako nového DVO, dokud toto stanovisko nebylo transparentně v návrhu zformulováno a případně i korigováno v metodických materiálech etické výchovy?

Občanské sdružení Etické fórum by navrhovanou změnou RVP ZV získalo konkurenční výhodu ve srovnání s ostatními vzdělávacími subjekty v oboru osobnostní a sociální výchovy. Důvodem je zejména to, že „etická výchova“ je u nás již několik let spojována převážně s občanským sdružením Etické fórum, které pořádá dlouhodobé kurzy etické výchovy pro učitele. „Etická výchova“ u nás v současné době funguje jako zavedená značka, kterou spravuje Etické fórum. Když se potom budou ředitelé škol rozhodovat, od koho si „koupí“ vzdělávání svých učitelů v etické výchově, pravděpodobně se obrátí nejdříve na zavedeného „majitele“ této značky. Pokud by se do grantových výzev MŠMT a krajů (fondy EU apod.) dostalo pouze téma „etická výchova“ oddělené od OSV a jiných průřezových témat, mohla by tato konkurenční výhoda narůst do řádu desítek miliónů korun. Navrhovaný způsob zavedení etické výchovy do RVPZV tedy může být někým vnímán jako neetický marketingový a politický tah.

Smí být změna RVP zformulována tak, že zvýhodní jednoho poskytovatele DVPP oproti ostatním? Jak se k této otázce vyjadřuje naše legislativa?

MŠMT předem nepopsalo a nezveřejnilo pravidla pro vedení veřejných a odborných diskusí zaměřených na revizi RVP. MŠMT dále nevytvořilo další nezbytné podmínky pro kvalitní odbornou diskusi k tak závažnému tématu, jakým má být změna RVP (čas, finance, organizace odborných konferencí a workshopů všech partnerů v oboru). Tím vzniká prostor pro velká a nebezpečná nedorozumění, která mohou poškodit nejen etickou výchovu, ale také pověst Etického fóra a pověst MŠMT.

OTÁZKY NA MŠMT: Jaké má ministerstvo pravidla pro zavádění změn do RVP (kdo a jak ji může iniciovat, kdo k ní má být přizván, jaké podmínky MŠMT pro tuto diskusi zajistí, kdo a jakým způsobem odpoví na diskusní příspěvky, kdo a jakým způsobem rozhodne o případných změnách)? Proč tato diskuse probíhá tak narychlo a bez kvalitních podmínek pro odbornou věcnou diskusi všech partnerů, kterých se týká (vstupní analýzy, konference, workshopy, systematické zpracovávání i vypořádávání všech příspěvků)? Koho můžeme požádat, aby veřejná diskuse probíhala na profesionální úrovni – kdo je za to zodpovědný? Může a chce MŠMT vytvořit kvalitní podmínky pro veřejné a odborné diskuse k aktuálním otázkám ve školství? Je MŠMT ochotno podporovat odborné veřejné diskuse k aktuálním otázkám školství (tj. nejen k etické výchově) - například tím, že by MŠMT zapracovalo téma „veřejné a odborné diskuse k aktuálním otázkám školství“ do druhé výzvy pro projekty individuální-ostatní?

1. Prodlužme termín této veřejné diskuse.
2. Požádejme oficiálně MŠMT, aby vytvořilo podmínky pro profesionálně vedené odborné diskuse nejen v našem tématu ale také ohledně dalších relevantních otázek školské reformy, které se nás týkají (národní projekty MŠMT, připravovaný systém DVPP, standard práce učitele apod.). Konkrétním vstřícným krokem MŠMT by mohlo být výslovné zapracování témat „Odborné veřejné diskuse k aktuálním otázkám školství“ a „Vytváření sítí spolupracujících vzdělávacích organizací“ do druhé výzvy projektů individuálních-ostatních.
3. Nastartujme diskusi a spolupráci všech partnerů, kteří se podílejí na praktickém zavádění osobnostní a sociální výchovy do školní praxe. Setkávejme se, informujme se navzájem. Vytvářejme koordinované projekty. Vytvořme společný komplexnější návrh na úpravu RVP v oblasti výchovných témat a cílů a přizvěme k tvorbě tohoto návrhu i odborníky z ostatních průřezových témat.
4. Požádejme MŠMT, aby transparentně popsalo pravidla odborných diskusí zaměřených na změny RVP (kdo ji může iniciovat, kdo k ní musí být přizván, jaké podmínky MŠMT pro tuto diskusi zajistí, co se musí stát, aby změna byla přijata).

Umím si dobře představit, že širší odborná diskuse povede k revizi průřezového tématu „osobnostní a sociální výchova (OSV)“ na „OSOBNOSTNÍ, SOCIÁLNÍ A ETICKÁ VÝCHOVA (OSEV)“. Umím si dobře představit výslovné posílení některých cílů a témat specifických pro etickou výchovu (prosociální chování, smysl života, duchovní dimenze člověka a podobná témata řešená v etické výchově) – pokud se pro tuto myšlenku podaří získat širší odborný konsensus. Možná bych dokázal přijmout i to, aby v názvu průřezového tématu bylo obsaženo slovo „etická“, když už se tento termín u nás úspěšně ujal a vytvořil si kolem sebe akceschopnou komunitu lektorů, učitelů a škol. Za klíčové považuji to, že bychom byli na „společné lodi“, která nemůže patřit žádné jednotlivé organizaci a je otevřena dialogu idejí a metodické pluralitě. A koneckonců by mne velmi zajímalo i vyřešení otázky vztahu OSEV k tématům jako „rizika indoktrinace“, „vztah k náboženství“, „hodnotový pluralismus versus víra v neměnné etické pravdy“ atd. Věřím, že tento dialog by nás všechny i celý náš obor posunul o mílové kroky dopředu a učinil by nás zralejšími a kompetentnějšími pro výchovné působení ve školách. Osobně považuji témata etické výchovy jako „smysl života“, „spirituální dimenze osobnosti“ apod. za inspirativní, avšak zdaleka nemám ujasněný názor na to, zda a jak s nimi můžeme legitimně pracovat ve škole se žáky. Za z á s a d n í p o d m í n k u těchto koncepčních kroků však považuji profesionálně vedenou odbornou diskusi zástupců učitelů a dále zástupců všech významných organizací pohybujících se na poli OSV. V ideálním případě bych uvítal ještě širší odbornou diskusi, která by vedla ke koordinované revizi všech průřezových témat najednou, protože mnoho výchovných cílů máme společných nebo navazujících.

Za základní předpoklady považuji:
1. Zjišťování vstupních předpokladů (talentové zkoušky) a zodpovědné rozhodování o tom, „zda jsem tím pravým, kdo splňuje nároky osobnostní, sociální a etické výchovy“.
2. Sociálně-psychologický a sebezkušenostní výcvik (nejméně 3 roky, 300 hodin, optimálně 5 let, 500 hodin)
3. Základní trénink v zážitkové pedagogice, dramatické výchově a konstruktivistické didaktice (nejméně 300 hodin).
4. Trénink citlivosti na etickou dimenzi vlastního i cizího jednání
5. Supervizi (alespoň skupinovou)
6. Další seberozvoj dle vlastní svobodné volby