|
Dobrý den.
Přítomnost silného etického vlivu ve škole velmi vítám, ale Váš úmysl etické výchovy v českém školství, které je pohrobkem marxisticko-darawinovské mašinerie na výrobu konzistentní armády budoucích občanů, je poněkud snílkovské. V současné době je naše školství sice již zřizované státem stojícím na demokratických principech, ale přístup k žákovi je determinován přísně materialisticky pojatou ideologií, na které v současné době stojí celá Evropská civilisace. Toto nazírání světa umocňované všudypřítomnou pozitivisticky laděnou vědou, která ač to nepřizná je zatížena silným psychologismem, se stalo jakousi společenskou mantrou, kterou teď musíme všichni opakovat. Rodiče i děti.
Rád bych krátce odpověděl na Vámi předložené otázky, které jsou pro Vás stěžejní, ale to není možné. Výše uvedené otázky nejsou pouze irelevantní, ale především poukazují na skutečnost, že zde za prvé - došlo k nepochopení obsahové stránky pojmu ETIKA, nebo za druhé - to celé není myšleno vážně. Předpokládám tu první variantu.
Skutečně při své inteligenci věříte, že výchovou tzv, ETIKY podpoříte empatii, soucit, touhu po dobrých činech u dětí a tím nastartujete v současné době již netrpělivě očekávané ozdravění uvnitř společnosti. Rozhodně mne nevnímejte jako pesimistického všekritika, pouze nejsem nakloněn bezbolestným polovičatým řešením. Jistě uznáte, že nejde dlouhodobě sedět jaksi na dvou židlích. Lidé žijí ve svých nitrech v prostoru nikoho, tedy někde mezi ateismem a teismem. Církev je samozřejmě přetahuje na svou stranu, stát směřuje své občany spíše k racionálnímu vidění světa. Církve jsou zde pouze trpěny jako přeživší artefakty, jimž není upírán jistý společenský pozitivní vliv. Jejich moc a roli převzal hbitě stát, který však nedokáže pozitivně působit na morální kredit svých občanů, protože jim nemůže nabídnout nic než dodržování zákonů, které ale nemají duchovní oporu desatera. Takže nezbývá, než donekonečna vysvětlovat důležitost dodržování těchto zákonů, pro zdravý chod společnosti, který však začíná být jen utopickým snem. Úbytek etických a morálních hodnot svého obyvatelstva zapřičiňuje stát svým nemoudrým působením na přirozenou spiritualitu každého z nás. Nedá se zároveň pokračovat ve zvolené cestě negování duchovních prožitků na biochemické procesy, se současným oprašováním hodnot duchovních. Notabene tentokráte již pod pláštíkem filosofie neodarwinistické, která považuje všechny ušlechtilé vlastnosti lidí za výplod evoluce, tudíž jako zděděné vlastnosti, ke kterým nelze příliž úspěšně vychovávat.
Jsme národem Komenského. Jeho přístup k životu a vzdělání, není dodnes námi pochopen. Místo abychom, se učili od géniů a navazovali na jejich moudré životní dílo, děláme jen trapné pokusy. Dalšího koho zmíním, je osobnost Ctibora BEZDĚKA. Tento lékař věnoval celý svůj život odhalování vztahů, mezi zdravím těla a duševními pochody člověka. Jeho ETIKOTERAPIE, jak ji nazval, je velice inspirativní dílo, které svědčí o geniálnosti svého autora. Ctibor Bezděk patří mezi moderní duchovní elitu našeho národa. Z jeho díla je zřejmé, že duševní bohatství každého z nás je přímo úměrné úrovni našeho sebepoznání a především rizí vnitřně prožívané odpovědnosti vůči vyšším principům, tedy vyciťované tvůrčí síle projevující se v okolním světě a v nás. Bezděk seriózně pracuje s tzv. vegetativním nervovým systém v době, která o několik desetiletí předběhla skutečný vědecký zájem o tuto oblast. Na tomto námi vědomě neovladatelném nervovém ústrojí nám v praxi ukazuje naše skutečné nepředstírané duševní projevy, které nemůžeme nijak potlačit a jejich dopad na chemii organismu a tedy i našeho fyzického zdraví.
Důležitý závěr jeho životního díla je lehce definovatelný. Skutečná etika nejde naučit, nebo pochopit. Tato je vnitřním bohatstvím člověka a je neoddělitelná od jeho osobního, byť i neuvědomělého vztahu v otázce odpovědnosti autoritě BOHA. Stát se křečovitě brání kontroverzní otázce existence, nebo neexistence BOHA. Prostě se tváří, že tento lidský problém je rize osobní záležitostí. Naše vnitřní hodnoty mu však leží na srdci a snaží se je povzbuzovat poněkud nešťastným a naivním způsobem. Jsem toho názoru, že institualizovat mravní výchovu mládeže na základech tak chatrných, jako jsou současné trendní názory pozitivistické vědy na probelmatiku lidské psychiky, je riskantní. Ve svém důsledku se toto odduchovnělé propagování lidských morálních hodnot může stát pandořinou skříňkou. Někteří mladí lidé, mohou díky své inteligenci prohlédnout ono divadelní představení, které se na ně uchystalo. Pod vlivem materialistické filosofie, ve které vyrůstají, jasně vycítí onen rozpor mezi často bezzábranovým chováním konzumní splečnosti bez sebemenších známek projevu svědomí a rádoby vznešenými řečmi na hodinách etiky. Hrozí zde, že mladý člověk se pak vědomě přikloní k bezzábranovému životnímu stylu pod silným tlakem společenského programu, který mu přece jasně vysvětluje, že je pouze souborem atomů, jeho psychika je pouze vedlejším produktem souboru těchto atomů a hlavně, žije pouze jednou. Takže ve světle těchto moderních poznatků, nemá láska mnoho životního prostoru, na což inteligentní moderní člověk jistě může přijít.
Takže za mne. Etika, jako projev skutečně existující duchovní podstaty člověka, by neměla chybět v české škole. Etika, jako předmět výuky a výchovy, říkám ne. Obávám se, že ještě zvýší míru naivnosti v pohledu na lidského tvora , tím že bude navozovat dojem serióznosti moderních mechanistických přístupů ve vnímání složitosti lidské duše.
Já osobně bych místo předem, vědecky promyšleného apelování na etické chování ke svým spolubližním, vedl děti v duchovní oblasti, spíše ke svobodnému definování své vlastní osobnosti, k hledání svých pohledů na svět. Svoboda ve vnímání světa je dětem v našem školství odňata s úžasnou lehkostí, aby jim mohl být ukázán směr diktovaný ekonomickospolečenskými požadavky. Možná, že kdyby děti nebyly nekriticky začleňovány ihned na počátku svého života do současné honby za společenskou úspěšností, ale byla jim ponechána možnost vnímat svět duchovněji, možná by nám ukázaly více své vnitřní krásy, možná by nás i zahanbily.
|
