Dobrý den,patřím mezi dříve narozené (1946), nepracuji ve školství, ale to, co vnímám ze současného dění ve společnosti mne vede k tomu, že Vám píšu. Velice se přimlouvám o zavedení etické výchovy do školní výuky.Jistě to nebude samospasitelné ale je naděje, že alespoń někde bude šance nabídnout dětské duši směr pozitivní orientace.

Stejně jako Sokolovi, mám také velmi dobré zkušenosti s učením zážitkem - několik let jsem pořádala akce v duchu zážitkové pedagogiky (pro středoškoláky a mladé dospělé), a pevně věřím, že vhodně zvolené aktivity mohou školní výuku učinit nejen zajímavější, ale také mnohem intenzivnější: pokud jde o formování zdravé osobnosti a rozvíjení sociálních dovedností, nedovedu si ani jinou metodu příliš představit. Právě proto rozhodně podporuji zavedení EV do škol - pokud vím, současný návrh je velmi realistický, má propracovanou metodiku a hodně staví na modelu "aktivita - reflexe".

Dobrý den!
Chci vyjádřit svůj plný souhlas se zavedením etické výchovy na všechny ZŠ. Myslím si, že je nejvyšší čas začít napravovat spoušť, kterou způsobila její absence na naší mládeži.

Také já se musím připojit k názoru, že EtV je na školách nezbytná. Velmi mě potěšilo, jak se začínají rozmáhat zážitkové a adaptační kurzy na školách, ale nic by nemělo být prováděno jen napůl. Děti by se neměly setkat s vedením ke spolupráci, rozvoji zdravé a empatické osobnosti pouze ve vyhrazeném čase na kurzech, ale také ve výuce. Věřím, že právě tomu zavedení Etické výchovy dopomůže. Myslím si, že by bylo vhodné ji zavést prozatím pouze jako volitelný předmět, tím by získala větší prostor pro svůj rozvoj a snížilo by se riziko, že sklouzne do starých vyjetých kolejí školní výuky, pouze proto, že se dostala do rukou nepřipravených pedagogů. Jako velmi důležitou proto vidím možnost vzdělávání pedagogů v oblasti etiky a morální výchovy dětí a mládeže. Problémů, se kterými se ve školách setkávám je spousta, ale zavedení EtV vidím jako veliký krok kupředu.

Velmi bych chtěla podpořit výuku etiky na našich školách. Jsem máma třech dětí zatím na nižším stupni ZŠ. Setkávám se s průměrným českým školstvím jako rodič žáků, ale i jako vystudovaná učitelka. Myslím si, že je důležité učit děti o věcech přemýšlet. Je hezké, že se naučí vědomosti, ale stejně důležité je vědět, jak je mohou využít pro dobro své i druhých, ale jak jsou i zneužitelné. Mám dojem, že tento obsah v jednotlivých předmětech chybí. Důležitou otázkou ale je, kdo bude etickou výchovu učit? Těžko naučí anglicky děti učitel, který je o 5 lekcí napřed. Ačkoliv bude chtít etiku učit učitel jiných společenskovědních předmětů, který ale nezačal s etikou skutečně jako s filozofickým oborem, bude to předmět o slušném chování (to je ale spíš etiketa). Myslím si, že dnešní děti nenaučíme, jak se mají chovat, jen proto, že jim dáme pravidla. Jejich rozhodování by mělo vycházet ze svobody, u které znají i následky špatných rozhodnutí. Struktura výuky, která je nastíněná ve Vašem článku se mi líbí, ale nejsem si jistá, že bude mít efekt, pokud jí nebudou učit "odborníci".

Děkuji Vám, paní Vacková. Ano, EtV, jak je navržena, je konečně praktický obor! EtV učí postojům v mezilidských vztazích a dovednostem v chování, a přesto EtV nevychovává mentorováním „co by se jak mělo“, tedy neučí pravidlům etikety, a už vůbec ne etiku jako teoretický vědní obor.
EtV vychovává vnitřní sebevýchovou! Co to znamená? Nepředpokládejme, že etická výchova spasí svět. Přesto se stane něco, čeho se v jiných hodinách, ba i v hodinách výchovných, dociluje hůře. Žáci při systematickém působení EtV sami (!) začnou chtít být lepší a také se lepšími stávají, každý na své úrovni postoupí o krok dál. Jak je to možné?
Kouzlo EtV je právě v tom, že se nic do žáků nehustí zvnějšku, ale že si žáci skrze prožitkové aktivity v hodinách EtV na pravidla a postoje příjdou sami, což si také při reflexi moderované učitelem vzájemně sdělí a sdílí.
Platí, že dítě (stejně jako dospělý), které něco vymyslí a vytvoří, už to jen tak nechce pošlapat. Také platí, že dítě, které prožije v něčem úspěch, bude ho chtít zopakovat. A ještě platí u starších dětí, že co řekne vrstevník, mívá větší váhu, než co řekne nadřízený. Učitel prostě jen vytvoří podmínky, hodinu moderuje, dá hrám rámec. Opakovaně navozuje sociální situace tak, aby se žáci bezpečně a jaksi pokusně (nanečisto) mohli projevit. Při učení není nad vlastní zkušenost, a tu si účastníci hodin EtV, žáci i učitelé, odnáší. To je ono známé: řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne vyzkoušet a prožít a já pochopím.
Velice zajímavé je také to, že co se děje později s žáky EtV, nejdříve se děje s učiteli EtV v průběhu dvouleté kvalifikace. Více, než kde jinde, jsou v kurzech EtV učitelé připravováni, aby mohli být žákům vzorem. Osobní vzor je zdroj, odkud člověk bere úspěšné modely sociálního chování. Učitelé EtV nejdřív prochází ne zrovna snadnou přípravou, zaměřenou na kultivaci vlastní osobnosti.
Ty dva roky strávené vstřebáváním projektu EtV byly pro mne vynikající školou, kde mi konečně někdo vzorově a systematicky ukazoval, jak se mám jako učitelka chovat k žákům, rodičům, ke kolegům, k nadřízeným, k sobě. A, ejhle! Ono to pak při mé praxi fungovalo! Chci tu říci, že nikde jinde, co do didaktiky (a to jsem dřív strávila sedm let studiem na pedagogické fakultě, jsem učitelka Bi, RV, OV), se mi takové dobré průpravy nedostalo, jako v kurzu EtV, od zkušených lektorů, učitelů z praxe, mravně na výši.

Položme si otázky podobné. Proč mít vzdělávací obor Český jazyk a literatura, když česky se mluví ve všech ostatních hodinách ve škole/vzdělávacích oborech/oblastech? Nebo k čemu vzdělávací obor Výchova ke zdraví, když o tělesně, duševně a sociálně zdravé děti jde přece v celé škole? Nebo, na co mít vzdělávací obor Informační a komunikační technologie, když i v jiných předmětech (vzdělávacích oborech/oblastech) se pracuje s počítači a internetem? (pozn. ode mne je i minulý, nepodepsaný příspěvek P)

Souhlasím s tím, aby se etika zavedla do základních škol jako samostatný předmět... K tomu je ovšem za potřebí také připravit pedagogy. Protože sami si jistě pamatujeme, že ne vždy se dá připravenost pedagogů ocenit, zvláště v předmětech, které nejsou v "zajetých kolejích". Takže pokud budou dodržena určitá opatření a pedagog bude řádně vyškolen, ať jde etika do škol.

Rád bych svým hlasem přispěl do velkého množství názorů od lidí, kterým není zřejmě lhostený morální vývoj společnosti. Vnímám to, že jsou to pouze první impulzy, první vlaštovky. V tomto případě jednoznačně souhlasím se zavedením etické výchovy na školách.

Na druhou stranu, je důležité jakou formou se EtV na školách bude učit a zejména kdo ji bude učit. Co se týká formy, rád bych si přikláněl k sebezkušenostní zážikovému přístupu. Vstřebávání morálních situací hravou a nenásilnou formou. Jinak by zřejmě nastala neoblíbenost takového předmětu a přeci jenom jde o vnitřní uchopení každého žáka. Kdo ji bude učit: člověk, který sám osobně má vyřešené všechny morální náhledy na svět. Člověk bez předsudků, člověk pohybující se v nejširších sociálních strukturách, atd. Nevím, zda je možné toto napravit dvouletým kurzem, ale zřejmě jiná možnost není. Bude zřejmě čím dál méně lidí, kteří s morálkou vyrůstali a srůstali.

Na závěr bych chtěl jenom podotknout, že morální výchova by se měla stát celospolečenským fenoménem. Ve škole se budou pedagogové snažit vést děti a mládež morálně a nemorální trend ve společnosti bude přetrvávat. Tak to se mi zdá trochu v rozporu. Když morální přístup tak ve všem. Ať jsem ve škole, v práci, v podnikání (v této oblasti poslední dobou obvzláště).

Rozhodně souhlasím s tím, aby byla etická výchova zavedena do škol. Jak s ní potom školy naloží je věcí ředitelů škol, rodičů a ČŠI. Vidím tak trochu podobu - co se týkám formy a metod výuky - s rodinnou výchovou a občanskou výchovou.Jsou školy, kde se tyto předměty učí báječně, děti a studenti se učí kriticky myslet, projevovat svůj názor, ... Ale jsou i školy, kde tyto předměty učí učitelé, kteří "se na nic jiného nehodí", kteří "nezvládají děti", kteří ... A pak se setkávám s tím, že se komunikace učí formou: děti si zapíší do sešitu, jaká pravidla mají používat při komunikaci, pak se to nadrilují zpaměti a píší z toho test. Vše zústává na úrovni znalostí, do dovedností a postojů se nejde. Ale toto je spíš otázka profesionality učitele. Takže abych to shrnula. ANO, etická výchova je tak zásadní téma, že jsem rozhodně pro. Na druhou stranu - s novými školními vzdělávacími programy ředitelům škol nikdo nezakazuje, aby tento předmět se v jejich školách učil. Proč potřebujeme na všechno dostat příkaz "shora"?