Do diskuse o EV jsem se dostal jaksi mimoděk. Po jasné odpovědi, že mé úvahy do této diskuse patří a po jejich opětovném přečtení usuzuji, že přece jen mám co říct i ke konkrétní otázce začlenění EV do RVP – sdělit, které stanovisko z předložených tří považuji za nejlepší. Z těchto stanovisek jsem si vybral některé věty, ke kterým napíšu něco vlastního.|
Na začátek bych ovšem vyzvedl jeden závažný problém, prolínající celou diskusi. Podle mého soudu se u mnoha diskutujících objevuje nevyjasněnost, o co vlastně v diskusi jde. Mnoho diskutujících prostě podporuje zavádění EV jako vyučovacího předmětu, aniž by řádně uvážili, že na některých školách se už vyučuje. Tito diskutující zdůrazňují potřebnost, ba nutnost takového předmětu, čímž spíše mají na mysli „pozvednutí“ všeobecné morálky. Podobnou touhu vyjadřují jiní diskutující, zdůrazňující vlastní zážitek z kurzu nebo zážitky (svých) žáků.|
Podle tří předložených stanovisek a podle několika zadání moderátorky jde o vyslovení názoru, zda EV (jako vyučovací předmět) patří do RVP nebo ne. Pokud zní otázka takto, pak je celá dosavadní diskuse – až výjimky – spíše zavádějící. Proto předložení tří význačných stanovisek je více než na místě. |
Myslím, že tedy je nutné zdůraznit větu J. Valenty: „RVP nejsou (!) souborem školních předmětů. Implementovat tedy do dokumentu etickou výchovu (EV) v pojetí Etického fóra (EF), jejíž projekt je fakticky projektem vyučovacího předmětu, se mi jeví býti proti logice dokumentu.“|
K tomu je nutno dodat od V. Srba: „Celý vzdělávací obsah etické výchovy (tj. všech 10 témat etické výchovy definovaných v předkládaném návrhu) je již v RVP popsáno v průřezovém tématu „osobnostní a sociální výchova“ (OSV)“.|
Co tedy brání zavedení EV do některých škol – kde ještě není? Bude to spíš nepřipravenost ředitelů a učitelů k takovému kroku. Možná také patřičné nadřízené orgány nejsou zcela připraveny, např. v otázce kontroly (inspekce): co (!) vlastně hodlají sledovat. To J. Valenta píše takto: „…k přípravě učitelů: Samostatné předměty rozvíjející životní dovednosti by měli učit lidé k tomu disponovaní (!) a dobře vzdělaní (ba i trénovaní). Chtělo by to tedy rozhodně vyšší vzdělání.“ Snad přiléhavější slovo než „vyšší vzdělání“ by mohlo být „hlubší vzdělání“. Nemůže se týkat jenom učitelů, ale také ředitelů, inspektorů a hlavně metodiků. |
Jisté základní poznatky o EV či OSV a základní etické zkušenosti by v nějakém minimu měli získat všichni (!), kdo mají co do činění se školstvím. Tedy i rodiče.|
Nebude-li kolem EV jasno, budeme se pořád „motat“ kolem něčeho, o čem vlastně mnoho nevíme. Nejde jen o jasné rozlišení mezi RVP a EV jako předmětem. Docela závažná otázka pro nějaké rozšíření EV na školy, kde ještě není, je obsažena ve větě J. Valenty: „Znovu se objevuje i téma latentní náboženské výchovy skrývající se za EV.“ Nebo ve větě V. Srba: „A koneckonců by mne velmi zajímalo i vyřešení otázky vztahu OSEV k tématům jako „rizika indoktrinace“, „vztah k náboženství“, „hodnotový pluralismus versus víra v neměnné etické pravdy“ atd.“ I já „věřím, že tento dialog by nás všechny i celý náš obor posunul o mílové kroky dopředu (!) a učinil by nás zralejšími a kompetentnějšími pro výchovné působení ve školách.“|
Ubezpečování EF nebo P. Motyčky, že se nejedná „o latentní náboženskou výchovu“ není vůbec na místě. Pan Valenta k tomu píše: „EF odmítá propojení EV s náboženskou výchovou. Těžko ale může odmítnout svou vlastní ideovou (či – chcete-li světonázorovou) inklinaci... ‘Jakou’ (!) morálku pak tedy EF vlastně nabízí?“|
Není mi jasné, proč bychom měli skrývat, že všechny etické zásady, obsažené v EV, nebo aspoň většina z nich, jsou v souhlasu s křesťanskou morálkou. Neměli bychom to spíše zdůrazňovat? Poněvadž pravidlům křesťanské morálky se také vyučuje v Náboženství (jako vyučovacím předmětu), pak EV do jisté míry je (!) latentní náboženská výchova – latentní ovšem v případě, že naznačenou skutečnost shodnosti některých etických pravidel zatajujeme nebo dokonce popíráme. |
Obecný odpor „ateistických“ Čechů proti „náboženství“ se týká minulých a současných provinění (hříchů) křesťanů, včetně hříchu pokrytectví. Nejde jenom o jasnou špatnost „svatých“ válek, středověké inkvizice, pedofilie několika knězů a podobných „řvoucích“ nemravů. Jde také o pokrytectví při ubezpečování, že EV není (!) latentní náboženství – tentokrát ve smyslu „křesťanská etická pravidla“! Jestliže takové ubezpečování pronáší učitel Arcibiskupského gymnázia nebo někdo z občanského sdružení Etické fórum, pak je to – podle mého soudu – hodně kuriózní a hlavně neetické! |
Kromě jiného je tedy nutné vyjasnit, co rozumíme pod pojmem „náboženství“. Laická veřejnost, tedy i rodiče, jasně neslyšela nebo nečetla, co tímto pojmem rozumí odborníci – ať už z EF nebo od věřících učitelů. Zatajování nebo zapírání kořenů působí kontraproduktivně a neeticky. Další pokračování v tomto směru bude EV diskreditovat podobně jako „Náboženství“.|
Nemyslím si, že EF lobovalo – za „prosazení EV do RVP“, v senátu a v KDU-ČSL, jak píše J. Valenta. Možná, že se zasadila uvedená politická strana sama. Ovšem kdo (!) provedl kroky „k tichému a nenápadnému vložení EV v pojetí EF do RVPG… bez debaty odborníků, bez veřejné diskuse“? O jaké vložení se jedná? Je-li EV jaksi už v RVP obsažena? Tady je potřeba jasné slovo – jak od EF či VÚP, tak od p. Valenty.|
Nicméně J. Valentovi ve všem ostatním dávám zapravdu. Myslím, že V. Srb se podstatně (!) od něj neliší. Nemohu tedy rozhodnout, které stanovisko od těchto dvou se mi líbí více. Mohu jen říct, že stanovisko P. Motyčky se mi nelíbí. Možná, že této závěr uvádím zcela zbytečně, že je obsažen v mých předchozích řádcích. Když však chci po jiných vyjasnění, sám „musím“ psát naprosto jasně.|
24.3.2009
