Na otázku, jestli se má etická výchova učit ve škole, odpovídám: ANO.
Jako dětská sestra mám mnohaletou zkušenost s prací s dětmi. Začínala jsem v dětské ozdravovně a nyní už dlouho pracuji v Dětském centru pro ohrožené a postižené děti. Několik let jsem vedla Unii rodičů při Základní umělecké škole. Vnímám, jak se chování dětí mění. Mnohé děti jsou drzejší, vulgárnější a agresivnější častěji, než tomu bylo dříve.
Pracuji v ženském kolektivu a o těchto problémech hovoříme často. Cítím bezradnost mnohých rodičů a často slýchám názor,že dobré chování mají učit učitelé. Učitel ale má možnost na žáka působit jen svým vlastním dobrým příkladem. Pokud má zvládnout naučit žáky všechno předepsané učivo, na výuku etiky nemá čas.
Na schůzích v umělecké škole jsem říkávala rodičům: "Pokud dítě samo tvoří obrázky, sošky nebo jiné dílo, s velkou pravděpodobností nebude ničit výtvory jiných lidí.
Totéž se dá převést do oblasti psychiky. Pokud v etické výchově dítě zažije modely komunikace v různých životních situacích a návod, jak je řešit, jsem přesvědčená, že pak ve skutečném životě ubude zbytečná hrubost, která většinou pramení z nejistoty.
Učit etickou výchovu ve školách je důležité.

Jindřiška Chloupková

Pozoruji tuhle diskusi už několik dnů a s radostí vnímám, kolik je zde vědomých příznivců potřeby etiky ve školách. Pro ty rezervované pragmatiky, co se obávají etiky v rukách nezkušených učitelů uvádím, že matematiku musí umět i učitel jazyků a dějepravy, aby mohl přesahovat svůj předmět a nebyl jen jednostranným specialistou. Určitě v ní není integrálový odborník, ale rozpočet domácnosti, či statisku nebo trojčlenku v životě uplatní.
S etikou je to ale vážnějí. Pokud ji nemáte v "genech nebo v krvi" pak raději do škol ani nevstpujte. Kompetenční model je totiž postavený na klíčových kompetencích a ty zase na složkách osobnosti. Vždyť školský zákon říká, že nám jde o rozvoj osobnosti... ale to jsem tady v diskusi už dříve psal. Pokud učitel nebude pracovat na své osobnosti, a to samozřejmně nejen učitel etiky, ale i fyziky, pak jsme nemuseli nic měnit.
Proto říkám-píšu, že etika do škol už dávno patří, měla přijít vlastně jako předvoj kompetenčního modelu, neboť dnešní učitele v něm staví skoro "na písku". Jenže s tou politicko-úřednickou zakázkou se tak spěchalo, že úředníkům nedošlo, že proces proměny školy a lidí má své Boží zákonistosti. Etika by měla být jednak samostatným předmětem i jako přůřezové téma. měla by být předpokladem pro výkon práce učitele. Tím by se ve školách rozvíjeli jak specialisti na etiku, tak by se jí nutně přiučili i ti, co k ní mají výhrady, ale asi to nejvíce potřebují. Myslím, že by se tím ušetřily ty "instatntní bezrozměrné kompetence" k obhajování svého názoru, neúnavnosti při hledání logického řešení, či respektování popsaných práv nějakých barevných menšin.
Např. v mém pojetí jsou ony tzv. ctnosti, které stojí něco osobního úsilí a sebeodříkání, pokory a vnímavosti ... vlasně jakýmisi "KOMPETNČNÍMI KOŘENY". Kdyby škola zaměřila pozornost k těmto jevům a kultivovala je, nemusela by dnes hasit šikanu a přiostřovat školní řád ... a ve sněmovně a v senátu bychom ušetřili za poslanecký a senátorský čas při schvalování zákonu o dětské trestní hranici.... a podobných zvrhlostech.
A následně - tyto děti pak za pár let pošlou své děti do škol. Bez rozvoje etiky nechť si učitelé už teď šetří na zbrojní pas. Nemyslím to zle. Jen mám ve vědomí ony současné zraněné rodiče, jimž se v jejich dětství doma nedostalo citu a lásky... a ve škole pak pochopení a individuálního přístupu. Oni totiž zranění vychovávají zraněné. A učitel má na tom postavit ony kompetence.
Víte kam to vede ? K narcistické, sebestředné, infantilní společnosti, jejichž modlami jsou ekonomický pokrok, vysoká progrese, rivalita, konfrontace, individualita, kult těla a sexu, hry o peníze a soutěž o moc.
Díky všem přispěvatelům.
Milan Šrámek

Ve své práci pedagoga na ZŠ, vychovatele v Azylovém domě pro děti a terénního pracovníka s dětmi jsem měla možnost využívat poznatků ze studia dramatické výchovy, autorské tvorby a peadgogiky, etické výchovy, religiózní pedagogiky i rogersovského přístupu. Se zaměřením na etiku jsem pracovala v rámci rodinné a občanské výchovy i volnočasové aktivity. Klíčem ke konkrétnímu přístupu pro mne byly vždy především konkrétní děti v kontextu prostředí jejich třídy a školy. Projekt "etická výchova", na kterém se podílel tým pedagogů, tak pronikal systémem celé školy a zahrnoval i spolupráci s rodinou. Budu-li mít v budoucnu, nyní jsem na mateřské dovolené, možnost pracovat s dětmi na základní škole, bude mi záležet především na tom, aby zde nechyběl prostor pro doprovázení dětí k sebepoznání inspirované konkrétním společenstvím zahrnujícím i jejich okolí. Blízké by mi bylo pojetí ministerstva školství, které by vytýčilo rámcové okruhy, které by mohly být naplněny dle volby kvalifikovaných pedagogů prostřednictvím již zařazené Dramatické výchovy, diskutované Etické výchovy a možná by se o akreditaci mohl ucházet i jiný program, který by toto pole výchovy obohatil.

Etickou výchovu považuji za velmi důležitou součást RVP, proto jednoznačně souhlasím se zařazením Etv do RVP. Na naší škole probíhá výuka Etv již od 2. ročníku - 9. ročník, je vyučována absolventkami 2 letého kurzu Etv. Ač se to mnohým nezdá, Etv má nenahraditelný význam. Mohu uvést ze své praxe, že změny v chování naších žáků jsou naprosto viditelné. Proto bych si velmi přála, aby Etv byla zařazena do RVP - povinný, nepovinný či volitelný předmět. E. Vlastníková

Absolvoval jsem kurz EtV, druhým rokem ji vyučujeme v 6. třídách. A můj závěr? Jsem přesvědčen, že dětská duše je plná prosociálnosti, zdravého sebevědomí, schopná empatie,..., ale hledá. Ukažme jí cestu, pomozme jí - čekává to od nás.
Propracovaný systém i metoda prožitků v EtV je podle mého názoru právě tím, co může osobnost dítěte zdravě nasměrovat. Jednoznačně podporuji zařazení EtV jako vyučovacího předmětu i v základní škole.

Plně podporuji zavedení etické výchovy do škol. Vždyť pro mnohé děti to bude jediné setkávání s informacemi o správném chování v lidské společnosti.

Vážená paní moderátorko!
Jsem jediný registrovaný uživatel. Mám totiž o probíhající diskuzi mimořádný zájem. Domnívým se, že ten, kdo se neregistruje nemá větší zájem vystoupit v diskuzi vícekrát.
Možná, že registrace v tomto diskuzním fóru nefunguje dobře, a proto uvedu svou adresu i zde: tom.dostal@centrum.cz || Moc rád si budu s Vámi dopisovat osobně, abych nerušil ráz nebo okruh zdejší diskuze. || Zdá se totiž, že ani jeden z mých příspěvků do zdejší diskuze nezapadá: Zaznamenal jsem jenom jeden ohlas. To svědčí o tom, že jsem jaksi "mimo".|| Prosím, i tento příspěvek "klidně" vymažte, ale napište mi.

Dobrý den,
jsem rozhodně pro zavedení etické výchovy do škol. Snažím se o to na pracovišti, kde působím, již třetím rokem a mohu s radostí konstatovat, že se mi konečně začíná dařit získávat vedení školy na svou stranu. Děti z 1. i z 2. stupně jsou z ukázkových hodin velice nadšené!!

Vážený pane Dostále! Máte pravdu, toto diskusní fórum nedokáže zúročit výhody registrací, přispívat mohou i neregistrovaní. Od počátku si všímám, že jste registrovaným uživatelem, a bylo mi líto, že se přesto s vámi nemohu kontaktovat. Chtěla jsem vám totiž poděkovat za registraci a za váš první obsáhlý příspěvek, který v tomto fóru nezaslouženě zaniká. Snad vám mohu prozradit, že portál bude v příštím období měnit technologii a věřím, že to bude významný přínos pro diskusní fóra a také právě pro registrované uživatele. Účelem této diskuse je, jak víte, sdílení zkušeností z naplňování etické výchovy ve školách. Jsme rádi, že se tu strhla taková povodeň hlasů "pro". Budeme se snažit diskusi směrovat od "pro" k "co je pro to třeba udělat", aby vaše plénum vygenerovalo výstupy takřka hmatatelné. A teď běžím do mailu a hned a ráda vám napíšu. Lenka, moderátor

Dobrý den. Dva roky jsme měli syna na standardní škole. Takový šikan, který jsme směli zažít nás šokoval. Po rozhovoru se zástupcem ředitele nám bylo řečeno - "A co my s tím máme dělat. Děti sedí doma u televize - vidí násilí, které pak sami zkouší napodobovat. To je těžké - to neuhlídáme."
Přestoupili jsme na waldorfskou školu a je po problému.
Šesťáci kluci jsou na nejbližším hradě oficiálně slavnostně pasováni na rytíře a k tomu patří šlechetnost, pomoc slabším. Starší žáci se učí hlubokým zážitkem jednat s mladšími a slabšími.

Například děti se učí mít vztah k chlebu tím, že zasejí semínka pšenice, za rok sklidí, ručně vymnátí cepy obilí - to je něco pro kluky, ručně umelou, pak upečou chléb. Neviděl jsem nikdy v odpadkovém koši pohozený chleba, či rohlík. (Nevím, zda by jenom vyuka měla takovéhle výsledky)

Mysleli jsme si, že např. práce na poli je ztracený čas. Že by se děti mohly místo toho něco naučit třeba z dějepisu. (Ruku na srdce - kolik si toho dnes pamatujeme?) Dnes vidíme, že tento zážitkový čas je korunován vyjímečnými plody. K té etice, bych přidal ještě zážitkovou metodiku. Jeden chytrý člověk řekl. "Není důležité jaký to byl zážitek, hlavně že byl hluboký." Přeji Vám vše dobré. Nazdar bazar. Petr Sokol