Čtyři podklady do hodin EV k diskusi||
„Vzestup a pád civilizací. Místo, abychom se stali „vládci vesmíru“, vydáme se na cestu sebezničení. … Dějiny ukazují, že civilizace se rozvíjejí, dospívají a pak mizí, někdy i beze stopy. V budoucnosti lidstvo možná uvolní z Pandořiny skříňky technické hrůzy(!). … Společnost jako celek může mít „syndrom Petera Pana“, že nechce (!) nikdy dospět a nechce (!) být konfrontována s následky vlastní neodpovědnosti.“ ||

„Uranová bariéra. Prvek 92 má tu zvláštní vlastnost, že umožňuje řetězovou reakci a uvolňuje obrovskou energii uloženou ve svém jádru. Se schopností ovládnout prvek 92 přichází možnost jednak osvobodit náš druh od nedostatku, nevědomosti a hladu a jednak zahladit planetu jaderným ohněm.|

Jestliže technické schopnosti civilizace předhoní její společenský vývoj, pak při vzestupu znepřátelených národních států se ukazuje velká pravděpodobnost, že civilizace už dávno sama sebe v jaderné válce zahubila.“||

Ve druhém citátu jde o pokračování úvah o možnostech  najít mimozemskou civilizaci. Avšak: neexistuje  podobná pravděpodobnost, že něčemu takovému dojde zde na Zemi? ||

„Ekologický kolaps. Za předpokladu, že civilizace …ovládne uran a nezničí se sama v jaderné válce, je další bariérou možnost ekologického kolapsu. …My bychom …mohli vyčerpat své zdroje energie a utopit se v odpadech, které nemilosrdně vytváříme. … Urychlené rozšíření pouští a zničení tropického deštného pralesa by …urychlilo skleníkový efekt. … Pokud znečištění vzniká v jednotlivých národních státech, zatímco opatření nutná k nápravě jsou celoplanetární, vede tento fatální rozpor k pohromě.“||

„Astronomická blízká setkání. Panel NASA v lednu 1991 odhadl, že existuje něco mezi 1000 a 4000 asteroidů, které křižují zemskou oběžnou dráhu a mají v průměru více než 800 metr. To by na ohrožení lidské civilizace stačilo. Jen asi 150 z těchto velkých asteroidů sledují příslušným způsobem radary. Dále se odhaduje, že je asi 300 000 asteroidů křižujících zemskou dráhu, které mají v průměru aspoň 100 m. Vědci bohužel stěží znají dráhu byť jediného z těchto menších asteroidů.“|| 23.2.2009

Po absolvování dvouletého kurzu etické výchovy jsem jednoznačně pro zavedení tohoto předmětu a to nejen na základní školy ,ale i na střední školy.I když já mám osobně jen roční zkušenost s výukou etické výchovy,(protože jsem momentálně nezaměstnaná a věřím,že se do školství vrátím)přesto musím říct,že i to málo mělo velký ohlas u studentů.Myslím si,že etická výchova pomáhá vychovávat ze studentů nejen odborníky,ale hlavně LIDI.

Dobrý den, ráda bych se také vyjádřla k k tomuto tématu. Je pro mě docela blízké, neboť jsem několik let pracovala v oblasti prevence sociální patologie a to jak primární, tak sekundární i terciální. Týkala se hlavně problematiky zneužívání návykových látek, CAN syndromu, sexuálně přenosných chorob, prostituce a obchodu s lidmi. Z mého pohledu je etická výchova úžasná možnost, jak během vyučování nejen přiblížit dětem tyto a další problémy, ale zároveň možnost jak  zapojit děti do jejich řešení  nebo jak je odhalit zkušeným pedagogem. pro ilustraci-děti si mohou mezi sebou při převlékání všimnout opakovaných poranění nebo nadměrné stydlivosti spolužáka, ale většinou díky "solidárnímu mlčení" nepostoupí tuto informaci dál. je třeba naučit je rozlišovat situace, kdy je mlčení a podpora přítele vhodná a kdy je třeba vyhledat pomoc mezi dospělími. Pedagog/žka si zas může všimnout atypické reakce žáka nebo žákyně na některé téma a věnovat mu větší pozornost.

Nechápu, v čem je vlastně problém a proč už se tento předmět nevyučuje dávno. Spoléháme snad na to, že etiku a sociální dovednosti si děti přinesou ze své primární rodiny? Ze své praxe mohu s jistotou říci, že zdaleka ne všechny rodiny jsou schopny děti něčím takovým vybavit a právě v rizikových rodinách s nevhodnými sociálními modely je nutná intervence zvenčí, aby se zabránilo dalšímu transgeneračnímu přenosu.
Také je asi nesmyslné předpokládat, že etickou výchovu zvládnou v rámci běžného vyučování učitelé ostatních předmětů. Myslím, že vzhledem k náročnosti vyučování a dodržování osnov je to asi nad jejich síly. Kromě toho nemají během ostatních předmětů možnost se přiblížit k dítěti takovým způsobem, jako při aktivitách které nabízí právě etická výchova.
Pokud je problém ve financování, je třeba si uvědomit, že právě pomocí vhodné prevence se dá ušetřit peníze nutné na pozdější nápravu škod. Některé škody bohužel ani nelze napravit penězi.

Etická výchova do škol jako samostatný předmět ANO!
Pracuji v PPP Jičín, zde se setkáváme s narůstáním výchovných problémů u jednotlivců i celých skupin. Z vlasní volnočasové práce s dětmi vím, jak se i dnes dají děti kladně ovlivnit správně volenými aktivitami (jsem skautská vedoucí, absolovala jsem také kurz etické výchovy). Proto si myslím (a nejenom já, ale také i další kolegové z PPP i skautští vedoucí našeho střediska), že etická výchova patří do všech vyučovacích předmětů, ale zároveň je potřebná i jako samostatný předmět !  

Jsem ráda, že se mohu tímto zapojit do diskuse o etické výchově.

Zavedení etické výchovy, jako samostatného předmětu považuji za potřebné a uvedu některé další  důvody, protože  mnohé již byly do diskuse napsány.

Ve své funkci poslankyně PSP ČR se setkávám s  problematikou vzdělávání a výchovy denně.
Od zaměstnavatelů, přes učitele, až po rodiče dětí, řeším otázky spojené se schopností učit se a čit druhé, ovládat se a vést druhé, respektovat autoritu a být autoritou, ...
Dnes není problém mít informace, ale těžké je zvládat to množství podnětů a nabídek, které náš život odvádí od věcí podtstaných.

Škola je právě tím místem, kde se informace spojují s potřebou získání orientace.
Jistě je třeba otázky hodnotové, vztahové, morální zapojovat jako průřezové téma ve vhodných situacích různých předmětů.
Etická výchova je však jediným časovým prostorem, který umožňuje dobře připravenému učiteli  zabývat se samotnou osobností žáka, soustředí se na jeho orientaci ve vztazích, v různých životních situacích.  
Ze studií například o šikaně víme, že většina konfliktů vzniká z nepochopení, ze skrytých vnitřních pohnutek, zklamání, strachů,  s nimiž si děti  samotné neví rady.
V hodinách etické výchovy by  měl mít žák možnost se ptát, požádat o radu, o psychologickou  pomoc.
Etiská výchova  je především prevencí proti krizím, pomáhá jedinci, ale i kolektivu třídy a školy.

Tam, kde se otvírají problémy, tam se dají také řešit.  
Tam, kde se kladou otázky, tam mohou zaznít odpovědi.
Tam, kde jsou žáci přijímáni, tam také žáci dokáží přijímat druhé .   Znáte to.

Zavedení etické výchovy vyžaduje dobře připravené učitele.
Takto vyškolený učitel je obohacením pro celý pedagogický sbor.
Učitelé mají práci, která je velmi psychicky náročná. Potřebují umět odpočívat, vypořádat se s různými stresy ze střetů se žáky, s nepochopením rodičů nebo kolegů ve sboru.
Studium etické výchovy připravuje učitele ne jen pro výuku, ale pomáhá i jeho vlastnímu osobnostnímu růstu.

Toto jsou tedy jen některé důvody, pro které stojí za to etickou výchovu zavést.
Michaela Šojdrová

Zdravím
Etickou výchovu vyučovat ve školách samozřejmě ANO - Děti je potřeba vychovávat odmalička a ne stavět věznice!!! (až budou střílet učitele i u nás).

Pocházím ze šesti dětí - mám pět sourozenců a se ženou máme tři děti.

Jsme již několik let ve straně lidové (KDU-ČSL), můj otec již 40 let. A já jsem již několikrát zvažoval vystoupení z této strany protože se někteří členové nechovají jako Křesťané!!! Někteří se snad za to i stydí viz ČSL. Nevím jak jim, (a spolustraníkům, ale i jiným lidem) mám vysvětlit aby věřili KDU-ČSL, chodili k volbám i přes námitku že naši poslanci a právníci podepsali rozsudky smrti nad nenarozenými dětmi v potratové turistice!!!???

Etickou výchovou by se takovémuto jednání dalo předejít jak ve vedení našeho státu (zákonodárců) tak i v rozhodování matek či dívek - samozřejmě i zodpovědnosti, nezodpovědnosti otců.

Také mi není jasný proč každý poslanec lobuje za sebe a nejsou jednotní aby mohli prosazovat Bohu milé zákony. A není nejen mě zrovna příjemné poslouchat například na školení asociace soukromých zemědělců že KDU a ČSL jsou proti sobě a nedokáží se dohodnout na tom aby prosadili zákon který jim leží na stole již několik let a KDU chybí pět hlasů aby prosadili zákon a mohli být navráceny restituce které komunisti rozkradli a založili JZD a ty přejmenovali aby nic nemuseli vracet - Jen říkají „my vám nemůžeme nic vrátit my jsme jiná firma, ano jsou tu stejní lidé, máme stejné sídlo, jsme to mi, ale nic vám nedlužíme - jsme jiná firma a zákon nám to tak umožňuje“.

Oč jsou lepší Slováci!

Chybí nám zřetelně Josef Lux a Jiří Karas! Mnohem líp se mi poslouchalo když u nás „komunisti“ (kterým byl Josef Lux také trnem v patě) na včelařské schůzi chválili bývalého předsedu KDU-ČSL Josefa Luxe (dej mu Pán Bůh věčné nebe) a říkali „Ještě že nám prosadil ty zákony jinak by to bylo se včelařením úplně špatný.

Kde by jsme mohli být v Etice kdybychom je poslechly, a také se řídily Božími zákony!!! ??? !!!

Je potřeba aby někdo konečně říkal nahlas že co je třeba někde běžné nebo se s tím často setkáváme - jako je třeba pornografie, pedofilie, zoofilie, uzákoněná homosexualita, potraty eutanázie…, tak to není normální a odporuje to zdravému rozumu i Božím přikázáním.

Na závěr bych chtěl popřát zdravý selský rozum všem, a Boží požehnání bez kterého by bylo marné naše namáhání.

Vážení kolegové, jsem mile překvapená vesměs pozitivními příspěvky, které potvrzují i mou zkušenost s tímto předmětem.
V průběhu své pedagogické praxe jsem měla možnost etickou výchovu aplikovat v různých předmětech i učit jako samostatný předmět a to na základních, středních i vyšších odborných školách. Mám osobní zkušenost s účinností tohoto předmětu. Třída, ve které se etická výchova učila alespoň jednou týdně jako samostatný předmět, se začala postupně měnit. Žáci byli pozornější, aktivnější, začali dodržovat stanovená pravidla chování a vrcholem byla jejich snaha o vylepšení mezilidských vztahů. Zpočátku se tento proces realizoval pouze vůči mě. Později pozitivní chování rozšířili mezi s sebou, ale jen na hodinách etické výchovy. Poměrně dost dlouho trvalo, než dovednosti mezilidských vztahů začali uplatňovat ve škole a dalším prostředí, ve kterém žili.

Uplatnění pozitivního chování v širší sociální skupině se mi nepodařilo rozvinout u žáků, kteří etickou výchovu absolvovali jen jako aplikovanou do některého z předmětů a v podstatě příležitostně realizovanou.

Na základě této své zkušenosti, doporučuji zařadit etickou výchovu jako samostatný předmět.