Obavy by byly legitimní, kdyby se EtV učila od tabule stylem „co se jak má/nemá dělat“. V EtV je ale učitel/ka v roli moderátora. Děti zaujme aktuálním tématem, dotýká se toho, co se zrovna ve třídě děje (např. pomluva, napovídání, drahé oblečení, outsider, pochvala, vcítění se, spolupráce třídy...). Pak zadá žákům tvořivou, zajímavou aktivitu či úkol, který dětem umožní jednak nanečisto prožít různé sociální situace a jednak uvědomit si příčiny a následky chování, u sebe, u spolužáků, u dospělých. Výstupem z hodiny je hodnotová reflexe, kdy učitel spolu s žáky shrnuje poznatky a závěry, které žáci v hodině učinili.Co je důležité, učitel nemoralizuje, ale klade žákům otázky, při kterých vzájemně a sami sobě odpoví, co bylo v mezilidském chování přijatelné, přínosné, a naopak. Z praxe prostě vím, že ony to ty děti řeknou samy, učitel v EtV obvykle nemusí nic moc dodávat.
K realizaci takové výuky, která má mít nějaký vědomý a pozitivní dopad na chování, jednání a postoje, je ale potřebný jednak čas – zvláštní hodina k tomu určená, a jednak prostor – sociální skupina, se kterou učitel EtV systematicky pracuje.
|