Přiznejme si, že naše školství je v krizi. Už to není jen subjektivní pocit učitelů, z nichž devět z deseti naříká nad nekázní a vzrůstající agresivitou žáků, ale dokazují to i objektivní výsledky různých srovnávacích testů, kde naši žáci v mezinárodním měřítku obsazují svými znalostmi poslední příčky. Něco se s námi stalo. Může nám etická výchova nějak pomoci? Není už pozdě?
Škoda, že po roce 89 jsme do škol nezavedli etickou výchovu. Místo toho jsme žáky i rodiče poučili o jejich právech a zavedli do školy až příliš demokracie. Chudáčky žáky nesmíme přetěžovat, nesmíme jim dávat moc úkolů domů, nesmíme je zatěžovat žádnou prací a hlavně ani trestat. Hezky jim zametat cestičky a nestresovat. Výchovu rodičů převzala média a začala působit na naše dětmi svými výtvory plnými násilí a hrubosti. Vzrůstající sociální nerovnost vytvořila další nespravedlnost a dvojí metr. Kdo má bohaté a vlivné rodiče, může si dovolit více. Peníze znamenají hodně. Ve společnosti obstojí tem kdo je hrubý a silný. Cit jde stranou. Smyslem života je přece užívat si. A když nemám peníze na nějaké reálné zážitky, tak aspoň drogy a sex. Současná mladá generace žije na jedné straně dá se říct celkem v materiálním přepychu, ale na druhé straně je na tom nejhůře v historii. Trpí ztrátou smyslu. Je to v podstatě pokažený produkt špatné výchovy či vlastně nevýchovy.
Baví ji páchat zlo, ubližovat slabým, flákat se a žít s vědomím, že má přece na všechno nárok. Když to nedostane, bouří se. Zničená celá jedna generace, která nebude schopná se poctivě uživit. Žijeme v době před sociální explozí. Nepočítejme s tím, že se budeme mít stále tak dobře. Plýtvání musí skončit. Ekologická a energetická krize nás čekají. A bude třeba vychovat takové lidi, kteří budou umět žít skromněji, radovat se z maličkostí, být schopni pomáhat druhým a nebýt sobečtí, umět podat určitý pracovní výkon i bez nároku na velký plat……Bude třeba dát životu a věcem kolem nás pravděpodobně jiný smyl!!!

Začínám mít z toho už malou depresi….. O etickou výchovu asi nebude zájem. Prostě po ní nebude zatím poptávka. Bohužel. Přitom je to možná jediný prostředek, který by mohl naše děti vést lepším směrem, než ten stav, ve kterém dnes mladí jsou, a hlavně je připravit na budoucnost. Zatím vede násilí, sobectví, agresivita……..Jednou to všechno exploduje a na etickou výchovu už bude pozdě!!! Nakonec nastoupí jen tvrdá represe, což není úplně dobré. V pořadu paní Jílkové věnované agresivitě ve školství jsem se dozvěděl, že například v Anglii vznikají soukromé školy, v nichž rodiče chtějí na učitelích, aby na žácích vyžadovali pevnou kázeň i za použití represivních prostředků. Tady je další problém školství. Odstranili jsme tresty. Jak nesmyslné?! Kdybychom odstranili represi a tresty v dospělé společnosti, umíme si jistě představit, co by se dělo. Proč tedy chceme u dětí to, co je zcela nemožné u dospělých? A právě pedagogicky trestat je velké umění. Nesmí to být projev msty či nenávisti. Bohužel jsme to odstranili. Copak je pak možné, aby mladý člověk po dosažení zletilosti začal najednou zákony ctít a respektovat je, když dosud si mohl dělat, co chtěl, a nenaučil se požadovanému chování ?

Etická výchova by měl být celoživotní program pro děti od mateřské školy až do dospělosti, ale také i pro rodiče. A vůbec by neškodilo, aby školením etické výchovy prošli i politici. Ale to bychom asi chtěli skutečně mnoho. Ale vážně! Prošel jsem dvouletým kursem etické výchovy a bylo to nejlepší školení, které jsem kdy absolvoval. Etická výchova je to nejmodernější ve výchově, co má smysl. Mělo by se tím ministerstvo školství vážně zabývat. Je to důležitější než miliardy na počítače, které k ničemu nevedly. Možná, že za pár let už bude pozdě!!!!! Vždyť děti a mladí lidé jsou pro společnost to nejcennější. A jak se nyní ukazuje, jsme s výchovou i se vzděláním na tom nějak špatně.


Vážím si všech, kteří již tuto výchovu nějakým způsobem realizují. Nemají to lehké a možná narážejí i na nepochopení. Ale každé začátky něčeho nového bývají těžké.

K etické výchově mě přivedla spíše zvědavost.Ale již po prvních setkáních s lidmi, kteří se jí zabývají jsem pochopila, že směr, který si zvolili je cesta, kterou chci jít také. Již několik let se snažím metodiku etické výchovy zařazovat do své práce. Přínos vidím, nejen v zavedení speciálního předmětu, ale v celkovém přístupu k žákům. Pravda, někdy narážím na nepochopení, ne u dětí, ale u kolegů. Přála bych jim, aby zažili od dětí zpětné vazby, které mi občas mí žáci a studenti poskytují. Nejsem naivní a vím, že morálka se buduje hlavně v rodinách, ale zkušenost mně velmi často přesvědčila, že správné metody a postoje děti ovlivní. Ještě malý příklad, když jsem začínala aplikovat ETV na střední škole, myslela jsem si, že je pozdě, že už jsou to více méně "hotoví lidé", přesto tato skupina studentů například zavedla tradici promítání lidskoprávních dokumentárních filmů v rámci festivalu Jeden svět v našem městě, vítěžek z maturitního plesu sami věnovali jednomu postiženému chlaci, kterého si vyhledali. Zkušenosti ze základní školy jsou jiného chrakteru, ale dle mě ještě aktuálnější a potřebnější. Metodami, které používá Etv se dají velice dobře řešit problémy v žákovských kolektivech, počínající šikana a neúcta k ostatním lidem včetně jiných etnik.
Pro rady typu "Jak to děláš?" se na mě obracejí i kolegové.
Mohla bych pokračovat dál a dál, ale stačí říci:"Etickou výchovu určitě ANO".
Zdenka

Vážený kolego,
máte pravdu, že v RVP okruh OSV je velmi blízko návrhu Etického fóra, také na naší škole jsme tento okruh naplnili právě zavedením ETV jako samostatného předmětu. Druhou pravdou je, že RVP je rámec, který neříká jak daných výstupů docílit. Dle mého názoru Etická výchova tak, jak ji navrhuje Etické fórum je odzkoušený a fungující způsob včetně propracovaných metod práce. Učitelé však bez dalšího vzdělávání a osvojení si nových metod práce budou naplňovat RVP pouze formálně bez požadovaných efektů.
Zdenka Juklová

ÚVAHA 5: Opět otázky
V kap. 11 „Etické výchovy“ L. Lencze je uvedený mravní kodexem prosociálního chování. Do značné míry je shodný se seznamem prosociálních postojů a chování v kap.2. Jaký to má význam?
Citáty: „Podle Herderova filozofického slovníku je etika systematickým zkoumáním morálních obsahů (dobro a zlo, mravní normy, ctnosti, svědomí, kritérium správnosti skutků, zodpovědnost, vina) pomocí filozofických metod (zkušenost, fenomenologická analýza, filozofické zevšeobecnění.“
„Uvedenou definici můžeme doplnit pohledem Spaemanna, který chápe etiku jako učení o vydařeném životě.“
„Proto vedle věd a praktických příruček, které se zabývají činností v dílčích oblastech, je etika potřebná jako praktická věda, která odpovídá na otázky: Jak být „šťastný jako člověk, jak žít plným živo-tem, jak dát svému životu smysl.“
Co je dobré? To co odpovídá „mravnímu kodexu prosociálního chování“? Které společenské normy jsou mravní? Jsou to normy, vyjádřené jednotlivými body onoho kodexu? Které vlastnosti jsou ctnostmi? Jak zní kritérium správnosti skutků? Kdy je náš čin vinou? Hlavně pak: Komu jsme zodpovědni?
Dále: Kdy je život vydařený? Co je „plný“ život? Kdy má náš život smysl?
Jinak: Jsou etická pravidla libovolná, daná právě probíhající společenskou praxí? Jsou tedy proměnlivá – v každé éře historického vývoje jiná? Liší se podle epoch podstatně? Nebo jsou konstantní, v podstatě pořád tatáž (nikoli formulací, ale principiálně)? Jsou-li etická pra-vidla dána společenskou objednávkou, režimem, epochou, pak která z nich jsou lepší? Existuje zde nějaké absolutní kritérium, nezávislé na daném společenském zřízení, na stupni technického a vědeckého pokroku?
Jsou-li mravní pravidla dána společenským zřízením, platícím v určité historické epoše, pak nacisté nebo komunisté jednali mravně, protože jednali podle svých etických pravidel, která považovali za správná! Poněvadž nelze trestat za činy, které nebyly v dané době mravně špatné, pak ovšem potrestání nacistů po skončení nacistického režimu je neplatné! Podobně to platí pro tajné policisty po skončení komunismu! Je tomu tak??? Naše „duše“ se takovému pojetí vzpírá!
Jsou-li etická pravidla konstantní, daná pro všechny věky, pak kdo ručí za jejich správnost? Jsou-li všichni lidé omylní, tak ti to být nemohou. Nebo snad existuje nějaká skupinka neomylných lidí?
Jsou-li kritériem správnosti, etičnosti nějakých pravidel chování historické zkušenosti, pak ovšem se vynoří otázka: A která zkušenost z historie je etická (morální) a která nemorální? Točíme se tedy v bludném kruhu: etická pravidla jsou dána zkušeností a zkušenost posuzujeme podle těchto (tedy týchž) pravidel. Z bludného kruhu musíme vystoupit a etická pravidla definovat jako axiómy (které neplynou z ničeho). Z těchto axiómů pak vyplývá všechno ostatní, tj. odpovědi na nahoře položené otázky. Např. odpověď na otázku „Co je vina?“ potom zní: „Vina nastává, jestliže jednáme v rozporu s danými morálními pravidly, která jsou tady odjakživa a zůstanou v principu platná navždy.“ Daná etická pravidla můžeme obdivovat nebo jimi můžeme pohrdat. Ale změnit je (tedy podstatně změnit) nemůžeme.
Zbývá položit otázku: „Kým jsou ona mravní pravidla dána? Nebude to Ten, který je nad nimi? Tedy Ten, který je nám lidem vložil „do srdce“ a pro jistotu je nechal také zapsat?
Přírodní zákony jsou také dány. Nikoho nenapadne změnit je na podstatně odlišné. Stejně by mu to nebylo nic platné. Proč by se to mělo podařit s mravními zákony? Přírodní zákony můžeme odhalovat v přírodních vědách. Etické zákony můžeme odhalovat v etice jako vědě. Přírodu samu (tj. vesmír) a etiku samu změnit nemůžeme. Jestliže budeme jednat proti přírodním nebo etickým pravidlům, tak to vždycky „odskáčeme“. Někdy ihned, jindy až po mnoha letech.
Formulujme to jinak: Jestliže budeme jednat proti Zákonodárci přírodních a etických zákonů, tak si poneseme špatné nebo hrozné následky, dříve nebo později. Ledaže by následky za naše přečiny nebo dokonce zločiny nesl On sám. To také udělal!
Můžete to - vážená kolegyně, vážený kolego - přijmout? Nebo to odmítnete? Odpovězte si sám (sama) sobě. Tím, že mně případně "vyčiníte", nevyřešíte vůbec nic.

Dobrý večer,
jsem rád, že se konečně objevilo pár jiných názorů, které kladou mnohem zásadnější otázky, které reflektují podstatu problémů. Přijde mi až trochu divné, že tolik učitelů najednou z ničeho nic reaguje na tak určitým způsobem "okrajovou" záležitost. Sleduji dění v oblasti školství docela bedlivě a nikde jsem takový ohlas na podobné téma neviděl. Je však příjemné vidět, že na portálu rvp.cz se rozvíjí podnětná diskuse, která zřejmě může něco napovědět o stavu školství.
K reakci na můj dřívější vstup od paní Juklové. Rozumím tomu, že RVP je pouhým rámcem, ale právě proto, že právě průřezová temata svým způsobem vyžadují od učitelů přemýšlení nad tím, jak dané okruhy zahrnout do běžného fungování, mi přijde daleko užitečnější, než vytvářet další předmět, který bude "izolovaně" žáky vést k etice a problematice osobního rozvoje. Přijde mi daleko účelnější, když se pedagogický sbor shodne na způsobech, jak začleňovat potřebné výchovné postupy do běžné výuky a jako vzor budou pedagogové nositeli hodnot spočívajících v tématech, která navrhuje etické fórum a jsou, jak jsem již psal, dávno v RVP obsaženy. Podobným způsobem by pak mohly do rámce vstupovat jakékoliv skupiny, které mají svoje "kurzy" již vychytané a odzkoušené - ekologická výchova (Pavučina a všechny CEV, mediální výchova - Člověk v tísni, Partner Czech...) Pak by však byl tento dokument neustále přetvářen a na školách by bylo neustálé přepracovávání svých ŠVP. Myslím si, že 6 průřezových temat, která v současné době v rámci RVP jsou, dostatečně pokrývají oblasti, kterými by se škola měla zabývat a právě status průřezovosti je ideálním pro tak stěžejní problémy, jako je etická výchova.

Jsem rozhodně pro EtV do škol. V první řadě jsem však pro povinné absolvování těchto kurzů učiteli. Každý učitel by se měl naučit s dětmi komunikovat a rozumět jim, co nejlépe. Pokud bude absolventem kurzu jen vyučující tohoto předmětu, myslím, že se velkého posunu v chování dětí nedosáhne. Celá škola by měla žít jedním duchem.
Sama jsem kurzem prošla a mohu ho jen doporučit, obohatí v každém směru.

Vážení kolegové, znovu děkujeme za vaše příspěvky v této diskusi! Příval příspěvků svědčí o tom, jakou váhu etické výchově přikládáte. Prosíme i nadále o vaše zkušenosti z výuky a o zhodnocení, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby se EtV dala ve školách hodnotně naplňovat. /// V budoucnosti chceme dát diskusím větší prostor a věnovat jim více pozornosti. Nepochybuji, že fórum k etické výchově nezůstane stranou ani poté. Rovněž děkuji za kultivovanou atmosféru, kterou držíme. /// Lenka, moderátor

S programem prosociální výchovy formulovaným týmem psychologů a pedagogů pod vedením Roche Olivara jsem se seznámila prostřednictvím seminářů, které pořádal i pro české učitele L. Lenc, průkopník zavedení předmětu etická výchova na slovenských základních školách. Poznala jsem ho jako psychologicky i didakticky dobře propracovaný program, který se zabývá rozvíjením všech postojových složek žáka. Domnívám se tudíž, že jeho zavedení jako volitelného doplňujícího předmětu může velmi dobrým způsobem ovlivnit zejména výchovnou složku edukace na základních školách.
doc. PhDr. Ludmila Muchová, PhD.
--

Dobrý den,jsem účastnicí dvouletého kurzu etiky v HK, který mě osobně nesmírně obohatil v osobním a tím pádem i v profesním životě.Jsem samozřejmě pro zavést především vzdělávání pro pedagogy, pro vychovatele v dětských domovech a nejlépe také pro nastávající nebo stávající rodiče ... :-) Jen pokud budu já žít dobrý život, mohu dobro předávat a to nejen při vyučování.Jenže co je to dobro...Co je ten pravý a neměnný dobrý základ pro dobrý a smysluplný život ? I po absolvování úplně úžasného kurzu etiky se mi stále vnucovala tato myšlenka a má potřeba najít zdroj pravdy a lásky.Člověk, ať sebeetičtěji smýšlející a jednající je přeci omylný.Nechtěla jsem se spoléhat na člověka a na člověkem vytvořenou teorii.A tak po dlouhém a velmi vysilujícím dalším hledání jsem znovuobjevila tisíce let staré a stále platné desatero...Zkuste si prosím přečíst všech deset přikázání a zamyslet se nad nimi...Teprv nedávno mi vše došlo.Hledala jsem pravdu, lásku a život.Pochopila jsem, že desatero nelze bez přijetí Ježíše Krista naplňovat.Stále se učím a vím,že nejsem neomylná,ale věřím...Věřím, že má život smysl a ti kdo chtějí ho najdou a nejen já jim k tomu budu ráda pomáhat.

Dobrý den. Když o tom všem tak přemýšlím a zkouším nacházet různé souvislosti, tak se mě vybavují některé starší filmy a věta "vyšší princip mravní". Také se mi vybavují některé knížky Jaroslava Foglara a jeho "nepsané zákony". Dnešní děti na staré filmy moc nejsou a "foglarovky", nevím, jestli se čtou, tak jako jsme je četli a měli rádi my. Já vím, doba se změnila, místo knížek máme mnoho jiných lákadel, změnila se i společnost, má jiné hodnoty a podobně. Jenže otázkou podle mě důležitou zůstává, zda to byla změna k lepšímu. Nechci to do široka rozvádět, ale kde vlastně naše současné děti mohou k něčemu takovému dospět? Správná odpověď by měla znít: v rodině! Ale je vůbec ještě rodina funkční? Není více dětí vychováváno ve střídavé péči a ti z nerozvedených rodin, mají na ně dnešní rodiče čas? Podle mého názoru by zdravá společnost mohla na takový předmět, jakým chce a je Etická výchova docela zapomenout. Jenže naše společnost je, přiznejme si to, společností nemocnou. Děti nemají vzory, a to ani doma ani ve společnosti. Předkládáme jim hrubost, násilí, honbu za majetkem, hrabivost a nezažranost, pitomosti ve stylu co není zakázáno je povoleno a podobně. A NEMOC JE TŘEBA LÉČIT! Zavedení Etické výchovy do školních osnov (tedy dnes mezi kompetence) je nejen potřebné, ale NEZBYTNÉ! Z vyššího principu mravního!