Motivovat společnost k tomu, aby začala přijímat inkluzi, je podle mne hlavně o tom, motivovat lidi k osobní zodpovědnosti. Zodpovědnosti za sebe, za své děti a za to, jak jsme schopni se starat o své staré rodiče , či jiné blízké, kteří nás potřebují. Jsme příliš zvyklí na to, že to za nás stále někde někdo něco řeší. Ale opravdové vztahy mezi lidmi, dostatek empatie, dostatkek času pro své blízké přehráváme na instituce. Inkluze je změna, jejímž jedním rozměrem je osobní zodpvědnost.
Slyšela jsem na semináři názor, že inkluze je "rušení speciálních škol". Byla jsem touto interpretací hodně překvapená a myslím si, že je nutné motivovat naši společnost také tím, že jí budeme předkládat dostatečné informace .

Ivano, toto je nejběžnější interpretace, snad ani jinou (nebo jiný názor na věc z toho plynoucí) jsem neslyšela... Jak se tedy věci mají? Opravdu se tím nezačnou rušit speciální školy?

V žádném případě se nejedná o rušení speciálních škol. Inkluzivní školství nutně potřebuje podporu speciálních pedagogů. Školy by se měly vzájemně prolnout, připravit takové podmínky, aby bylo možné přijímat do škol děti s postižením. Speciální pedagogové by samozřejmě pracovali v těchto inkluzivních školách , v metodických centrech a v neposlední řadě i v zařízeních, která budou fungovat dál v různých obměnách, protože ne všechny děti bude možné zařazovat do běžných tříd.
Ze své praxe vím, že jsem učila v běžné základní škole děti, které byly před nástupem do 1. roč. označeny za nevzdělavatelné a v současné době jedno z nich navštěvuje s asistentem střední průmyslovou školu dopravní a a jedno se učí na pomocnou kuchařku na zemědělské škole, rovněž s asistentem. Obě děti byly součástí kolektivu třídy a i nyní jsou spokojené.
Školy se však musí změnit. Jednou ze základních podmínek k této změně je podle mého mínění takové financování, že peníze půjdou do školy za žákem a to v takovém množství, jaké bude odpovídat jeho potřebám dle míry postižení Na základě toho potom bude existovat větší konkurence a tím i více možností pro všechny školy. Tím i pro školy v současné době speciální, které mohou naopak připravit podmínky pro inkluzi opačnou. Mohou být pak kvalitní konkurencí a stát se výbornými inkluzivními školami, které budou přijímat naopak děti bez postižení.
Tuto cestu nelze ovšem nařídit od určitého školního roku. Je třeba citlivě provádět změny a využívat zkušeností jak z ČR, tak i ze zahraničí a pracovat na této změně po etapách.

Dobrý den, souhlasím s Ivanou, problém je také ve financování škol. S inkluzí souhlasím, ale není vždy možná, jelikož je ovlivněna jak od rod. prostředím, školním prostř., finan., jedincem, který má být inkl. prostě působí zde mnoho faktorů, které inkluzi ovlivňují. Velmi důležitý je přístup celé společnosti, dále škol a pedagogů, kteří se na inkluzi mají podílet. Z mé praxe vím, jaký je problém získat finance na asistenta do školy. Cesta za inkluzí bude opravdu dlouhá, musí se mnoho změnit. Určitě by se speciální školy rušit neměly a za současného stavu žáků, kdy nám opět počty žáků stoupají?