Sama jsem také introvert, proto jsem studenty nechávala spíše ve skupinách, než bych je vystavila osaměle před kamery. Máte samozřejmě pravdu v tom, že některým introvertům skupinová práce nevyhovuje, raději si pracují sami. Takovou příležitost dostávají. S výrazně nespolupracujícími dětmi jsem se setkala, potom skutečně mají svůj např. pracovní list a za ten nesou sami odpovědnost.

Máte zkušenost, že ti, kteří se obtížně zapojují do skupinové práce, pro které je obtížné spolupracovat, bývají právě ti nejvíce kreativní?

Pro mě bylo nové poměrně velké neporozumění studentů. Podobně postavenou hodinu se Shakespearovými sonety jsem už dělala vícekrát, ale pokaždé to bylo se třídou víceletého gymnázia, kterou jsem si vedla myslím aspoň dva roky. Studenti mnohem více diskutovali a texty je vtáhly, řekla bych i zaujaly. Byly to ale třídy obecně mnohem více rozečtené. Možná bych se i jinak zachovala, kdyby hodina nebyla natáčená. Možná bych pracovní postup zastavila a zařadila určitou "relaxační" část, během níž by studenti mohli nějakou formou (např. volným psaním) vyjádřit své dojmy a pocity. Byla by to taková malá reflexe jejich čtení, pak bychom to sdíleli, potom by asi bylo možné postupovat dál, ale to by se zdaleka nevešlo do jedné hodiny.

Paní kolegyně,

už od vlastních středoškolských studií se zabývám otázkou, zda v prvním ročníku na gymnáziu vůbec "učit antické autory a nebo autory střední doby a novověku". Nezkusila jste někdy začít literární výchovu na gymnáziu vyučovat na autorech, při jejichž aktualizaci by nebylo potřeba tolik kontextu (kulturního , historického). Čas a časovost pro dnešní mladé lidi zahlcené přítomností (facebook, multimédia, vlastní virtuální světy) bude ještě daleko větší problém, než byl pro nás, kteří jsme studovali před patnácti dvaceti lety.
Na portál budu umisťovat inspirace a zkušenosti z mých hodin, kdy jsme se zabývali texty Ivana Wernische, Bogdana Trojaka nebo Petra Borkovce, ne že by živý lyrik byl nějak blíž tématem, ale určitě jeho tvorba není zatížena dobovou konvencí - resp. pro postmoderního básníka platí, že není zatížen ničím a čtenář může jít bez překážek rovnou do textu... Shakespeare, to jsou jak ty konvence, tak snaha (úspěšná) o jejich překonání - to jste ale uváděla v hodině jen Vy sama.I v průběhu VŠ jsme s didaktiky hledali texty, které by mohly navést "pubescenty" ke čtení, zejména tajemné a záludné lyriky. A otevřely se nám dva zdroje: český romantismus (druhý a třetí zpěv Máje je optimálním textem pro patnáctileté žáky zvyklé bavit se o hororu a smrti) a biedermaier a současná tvorba.Budu rád, když mi napíšete Váš pohled na toto téma.

Děkuji Vám - Váš přístup je mi blízký

To si netroufnu takto říct. Ono jde o to, z jakého důvodu se student nezapojí. Může to být skutečně jeho výraznou uzavřeností, ale u těchto typů mám zkušenost, že zvládají celkem dobře pracovat ve dvojici s někým, kdo jim je blízký. Jiné to je u studentů, kteří spíše práci narušují, bojkotují, mají naopak potřebu na sebe strhnout pozornost. Pak ani dost dobře jejich potenciální kreativitu nemůžu pozorovat, neboť se řeší kázeňské problémy. Závěrem tedy - nepozorovala jsem výraznou kreativitu u "nezapojených" studentů.

Jak vypadala hodina ČJL, která následovala po zaznamenané výuce? Vraceli jste se k Shakespearovi? K Sonetům?

Dost s vámi souhlasím. Problém osobně vidím v tom, jak je výuka literatury uspořádána - chronologie. Připadá mi velice těžké zprostředkovat patnáctiletým dětem např. středověkou křesťanskou literaturu, když řada z nich ani netuší, co to je např. mše, obtížně mohou chápat příběh sv. Kateřiny a prožívat ho, ačkoli to je jedno z vrcholných děl české literatury. Naopak autory českého 19. století potkávají v době, resp. ve věku, když už jim řada textů připadá hodně naivní etc. Na změně učiva se ale musejí shodnout i další kolegové a v tom může být potíž. Osobně bych ráda zkusila první dva roky střední školy učit např. po žánrech nebo po tématech či tzv. nosných myšlenkách (ale to je obrovsky náročné na přípravu), další dva roky bych si možná nechala na systematizaci učiva.

Mladí lidé jsou daleko přímočařejší v myšlení a souzení než jsme bývali my, mají na úvahu, četbu, reakci méně času, čelí daleko tvrdší, globální konkurenci, musí ovládat a zvládat tolik věcí (od oblékání se po moderaci chat-roomu nebo editaci webu, kluci zase budováním svých virtuálních světů)...
Podle mne byli uvedeni ve zmatek jiným druhem vztahu a jiným druhem lásky reprezentovaným v těch vybraných básních. Tak se na to logicky upnuli. Nedalo se tomu předejít? Jejich ostych nebyl dán nesečtělostí, tipl bych si, že se obávali otevřeně se vyjadřovat k autorově otevřenosti co se týče vztahu.
Zkrátka, já bych tyto texty zařadil na konec cyklu a ne do prvního ročníku... Ale respektuji Vaši volbu.

Ano, procházeli jsme už spíše společně pracovní listy, vysvětlovali jsme si, a sonety tak uzavřeli. Rozbor dramat těmto hodinám předcházel.