Ptám se Libora, i ostatních diskutujících: rytmické figury, patterny pro perkuse, píšete do not, nebo spíše předzpíváváte? Jak daleko se "dostáváte" v rytmické výchově? Noty-tedy zápis? Nebo spíše procvičování bez zápisu?

Též se připojím svými zkušenostmi - tentokrát ze ZŠ. Na 1. stupni jsem učila děti vnímat harmonické funkce pomocí barev (šátečky, barevné karty...) - děti se učily vnímat změnu harmonické funkce a reagovat na ni zvednutím předmětu patřičné barvy, též vyjadřovaly změnu pohybem rukou (upažení, vzpažení, předpažení). Na 2. stupni se mi osvědčily (v nižších ročnících) barevné karty s názvem dané funkce. Žáci je mohou zvedat, příp. pokládat vedle sebe a tím "zapisovat" harmonii. Později jsem jim rozdala malé zvonkohry, na kterých jsem nechala pouze kameny c - f - g a hrála jsem (harmonicky jednoduchou) píseň, kterou doprovázeli. Učili se též zapisovat harmonické funkce do not, ale praktická činnost u nich vždy vítězila. A když pak zjistili (a na to se dali chytnout i někteří problémoví chlapci), že, když budou tohle umět, dokáží doprovodit, příp. transponovat, jednoduchou písničku na kytaru, bylo vyhráno...Ovšem vždy se našli tací, kteří s tím měli problém. Ale to je i v jiných předmětech.

Často pracuji s rymtickými nástroji a využívám je tak, že pro každý nástroj předepíšu určité rytmické schéma a postupně se nástroje přidávají každý se svým schématem. Dohromady to tvoří cekem povedenou rytmickou skladbu. Není to moc náročné a z celkového "hutného" zvuku mají žáci radost.