Jak se bránit, aby technologie nebyly cílem, ale prostředkem?

(otázka od účastníků konference Metodického portálu RVP.cz – "Učitel v informační síti", která se konala 10.11.2010 v Brně)

Umět s nimi zacházet s jistotou. Ale neptejte se mě, KDE by měl začínající učitel získat tyto dovednosti (musela bych se rozčílit).

Já si myslím, že by učitelé neměli být fascinování technologií, ale vždy měli mít na paměti, čeho jejím prostřednictvím chtějí dosáhnout.

Jěště bych reagovala na Pavlínu a podotkla, že nevím, proč se omezuje jen na začínající učitele. Kde hledají pomoc ZKUŠENÍ učitelé?

Ale jinak cítím potřebu poznamenat, že realita se dostala do "vyššího levelu", než jen zkusit využít nějaké ICT ve výuce. Je to hodně sofistikované, ale rozhlédneme-li se a zhodnotíme-li kriticky realitu kolem nás, nemůžeme si nevšimnout, že technologie vyžadují řadu dovedností, jež jsou ve své podstatě oborové a nikoli ICT. Schopnost číst při hledání informací na internetu, která je trochu jiná, než schopnost číst, když hledáme v tištěné encyklopedii, například. Schopnost počítat, když chceme využít tabulkový kalkulátor při řešení matematické nebo fyzikální úlohy, která se liší od schopnosti počítat při postupu řešení úlohy na papíře. A tak, i jinak...

A tak se ptám, jsou ICT cíl, prostředek, nebo něco, na co bychom si už (sakra ) měli zvyknout?

Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřila.
Měla jsem na mysli učitele, kteří chtějí s technologiemi začínat, nemělo to nic společného s jejich pedagogickými zkušenostmi.



Rozhodně by to měl být pouze prostředek, jeden z nástrojů dobrého učitele.
Bohužel vidím problém v možnostech sebevzdělávání učitele (i kdyby byly peníze na školení, tak pořád se musí za učitele suplovat, žáci nepočkají), ve vytíženosti učitelů a přístupu společnosti.