Hodina tělesné výchovy se mi líbila. Zajímavá byla různorodost - kombinace basketbalu, florbalu a gymnastiky v jedné vyučovací jednotce. Problém ale je, že ne každá škola má tak pěknou, velkou a dobře vybavenou tělocvičnu. Dále bych se trochu obával zranění žáků ve skupině, na kterou by vyučující právě nedohlížel.

Myslím si, že pravděpodobnost zranění se moc nezvyšuje, přece jenom učitel je stále přítomný a pokud by se žáci chovali vyloženě neadekvátně, tak si toho všimne. Při adekvátním respektování pravidel je jinak pravděpodobnost zranění stále stejně velká. Problém je spíše ve špatné struktuře hodiny. Pro každou skupinu bude základní rozdělení (přípravná, hlavní, závěrečná část) jiná. Skupiny, které začnou na SH nebudou rozcvičení a naopak skupina která začne s učitelem není zahřáta. Proto bych doporučil úvodní část pro všechny žáky stejnou (jednoduché rozehřátí, rozcvičení) a na místo rozcvičky pak k trampolíně přidat ještě jeden gymnastický prvek. Třeba pestřejší spektrum skoků (motivace). Iedální by bylo zařadit nejen hru, ale také zdokonalování herních činností jednotlivce pomocí úkolových karet, ale chápu, že je to už moc složité na přípravu a organizaci. Na druhou stranu, když už se to natáčí:)

K výkonu pana učitel: Oceňuji poměrně srozumitelný popis hodiny v úvodní části. U skoků mi chybí trochu větší zpětná vazba (zejména práce horních končetin). "Kolíbku" bych asi nezařadil bez použití žíněnek. Na začátku bych se pokusil motivovat bodovým hodnocením, přece jenom když řekneme "nějak si to na konci zhodnotíte", tak si to nikdo na konci moc nezhodnotí:)