K domácím úkolům bych se také ráda vyjádřila. Souhlasím se vším, co píše pan profesor Svoboda a rozhodně nechci, aby to vypadalo, že si myslím, že domácí úkoly nemají ve vzdělávacím procesu pevné místo. Jen je třeba podtrhnout slovo promyšlené. Podle mého soudu žáci musí doma řešit spíše problémy, tedy připravovat pokusy, chystat referáty, seminární práce. Na takové úkoly není ve škole čas a doma stojí žáci před problémem, který musí vyřešit (ať už sami nebo za pomoci někoho jiného nebo se sejdou společně nad daným řešením). Ale myslet si, že zadám příklad 1, 2, 3 ze sbírky za domácí úkol a žáci budou doma počítat je naivní představa. Někteří úkol splní, většina ho opíše, aby neměla problém - takový úkol neplní cíl procvičování doma. často se potom setkávám s názorem vyučujících, kteří říkají: "Ale to jste přeci počítali za domácí úkol a to že to tedy neumíte je váš problém". Pokud chci, aby počítali všichni, počítali správně a řešili příklady pomocí nějaké společné diskuze v hodině, pak si musím práci v hodině zorganizovat tak, abych se nemusela spoléhat na to, že žáci budou počítat doma. Zdá se mi to alibistické, protože každý soudný učitel ví, že žáci doma fyzikální příklady nepočítají (najdou se samozřejmě výjimky
). Je potřeba přimět žáky k aktivní práci v hodině, doma musí řešit smysluplné a pormyšlené problémy. Dále je třeba žákům předkládat strategie učení (učit je učit se), tedy zbavit je názoru, že když umí odříkat něco zpaměti, že se to dobře naučili. Ale to je už na další téma.