|
To, co bych chtěla napsat, není čistě k otázce RVP a "vyloučení" z výuky méně nadaných žáků - a současně to možná sem patří.
Pro mě je důležité VŽDY, zda má žáček zájem o hru na nástroj /v mém případě klavír, klávesy/.
Zájem = spolupráce = výsledek = přínos atd.
Samozřejmě s nadaným a disponovaným žáčkem, který má nadto všechno aktivní přístup ke studiu je práce snadná. Jsou to "zlaté rybky", které plní na počkání veškerá přání učitele, resp. instrukce, rady, jsou samy aktivní, není třeba je nikterak pobízet atd.
Ovšem! Jsem naprosto přesvědčená o tom, že /kvalitní/ výuka na ZUŠ je obrovským přínosem též pro žáky, kteří mají méně výrazné projevy talentu /což je často pouze první dojem/, anebo dokonce mají různé projevy dys..., problémy s lateralitou - z čehož plynou i bloky v motorice atd.
Zkusím vysvětlit krátce /což bude hodně těžké/:
děti, které jsou např. skrytí leváci anebo mají zkříženou lateralitu /což vidím ihned, jakmile sáhnou na klávesnici, resp. vidím, že je něco "jinak"/, mají na krku problém, se kterým si často neumí poradit samy. Překonávají překážky, vidí, že něco zvládají méně snadno, než většina dětí kolem, stáhnou se do sebe anebo mají projevy hyperaktivity, jsou "nemotorné" /další popisy vynechávám/ - projevují se jako dyslektici např. - dostanou nějakou pečeť "odlišnosti" - vnímají ji jako něco, co snižuje jejich hodnotu.
Přitom stačí "málo".
Mít v učení přístup "spolupracující" / něco podobného je v moderní psychologii při systemickém spolupracujícím přístupu/ - kdy učitel není v hlavní roli - v hlavní roli je mj. sebepoznávání, cesta k sobě formou práce a tvoření - nerozepisuji.
Tudíž - krátce: pozorovat své pocity při hraní / proces - motorika/, pozorovat vznikající napětí při určitých úkonech, analyzovat, hledat vlastní způsob, originální metodu překonání překážek - způsob, který nemusí vůbec být shodný s tím, který ostatní /většina/ používá. Nemít trauma z odlišnosti - naopak, využít k vytvoření originální a osobité cesty, přijmout sebe i s odlišností od většiny = odstraňovat své bloky /máme je všichni/, využít zdánlivou překážku ke svému užitku /např. filozofie aikidó je tak nějak podobná/ atd. /stručně popsat je to těžké/.
Hodiny klavíru a kláves mohou mít široké pozitivní vlivy na různé jiné činnosti - všechno se vším souvisí, prolíná se, atd.
Pokroky se musí někdy "vysedět", ale stojí za práci.
Nejsem příznivcem soutěživého způsobu existence v žádné oblasti života - soutěže na ZUŠ tak, jak probíhají, "nemusím" /a když už tam "musíme", snažíme se odfiltrovat to, co je skutečně "soutěživé" - ve smylu "za každou cenu" a hledáme, co je pro nás skutečným přínosem - taky krátce těžko popsat/.
Tudíž: ve výuce jdeme směrem "tvořit", poznávat, hledat, spolupracovat, dávat věci do souvislostí, projevovat svou osobnost, přitom dojít ke kvalitě, atd.
Shrnuto: jsem toho názoru, že je dobré učit kohokoliv, kdo o hudbu projeví zájem, spolupracuje a CHCE.
Protože při takové spolupráci je přínos oboustranný - počítám přínosy i pro učitele.
Nejvíce je možné rozšiřovat, zlepšovat učitelské dovednosti tam, kde je třeba hledat vlastní cestičky, šité na míru, tudíž je to něco nového = přitom lze objevit hodně pokladů. A jak jsem už napsala, je to cesta k sebepoznání, zjišťování svých možností atd. nejen pro žáky, ale i pro učitele.
Empatie, spolupráce, hledat smysl nejen učení, smysl a význam hudby, ale urovnávat a třídit v sobě životní hodnoty.
|
|
(pokud je místo v úvazku a přeje si to ředitel....)
). 
...ne se vším u paní Nováčkové ale člověk musí souhlasit..., třeba určitá míra drilu je ve výuce na nástroj prostě nutná, ale je pravda že je velký rozdíl bezduchý versus motivovaný dril...
).
- i za cenu nesmyslného drilu atd.
