Již je poslední diskusní den, ale nedá mi to. Dovolím si dva komentáře. Jeden určitý a jeden obecný.

První k tématu diskutovanému 30.1.


Tato testová úloha ukazuje (a omlouvám se za zjednodušení) na zcela chybné pojetí "testování" o Haškově románu u deváťáků (resp. kvartánů). Zařadit Švejka do kontextu podle století je nonsens, smysl má zařadit Švejka do kontextu celého vývoje literatury o hrdinech a hrdinství. Hledáme-li se studenty odpověď na otázku, kam se poděli Achilleové a rytíři, a kde se vzali donové Quijotové a Švejkové, a proč i dnes potřebujeme Johny Ramby a Jindry Pottery, pak se dobereme odpovědi, kde je místo Švejka v kontextu vývoje literatury.

Nedokážu teď přesně říci, jak to "elektronicky" testovat, ale přemýšlím o tom.

Druhý komentář obecný.

Tato diskuse byla pro mě mimořádně zajímavá o vytáhl jsem si z ní řadu podnětů - ergo diskutovat o standardech mi přijde nanejvýš užitečné. Pominu množství témat, které diskuse ukázala, vrátím se jen k jednomu -

Ukazuje se v plné nahotě, že my, učitelé češtiny, vůbec nejsme zajedno v tom, co náš obor má standardně (případně optimálně) reprezentovat (navzdory existenci RVP); ale diskuse o standardech výstupů může být zjevně dobrým začátkem, ne?

Z předchozích stránek mě napadají některá exempla (provokovaná třeba nechutí k doplňku ), chcete-li indikační otázky, jimiž bychom se mohli zkoumat my, učitelé, než se do toho pustíme u žáků -

- Jsem schopen vysvětlit žákům, co umějí, když dokážou určit větné členy?

- Jsem schopen jim užitečnost takové znalosti předvést např. nikoli při větném rozboru, ale při interpretaci (uměleckého) textu? V učebnici, kterou užívám při práci se sekundány, je básnička:

Štědrost
Teče voda proti vodě,
vítr do ní fouká;
má panenka modrooká
z okénečka kouká.

Ó nekoukej z okénečka,
vyjdi raděj před dům;
dáš-li mi jen dvě hubičky,
já ti jich dám sedm.

V prvním verši je zjevné příslovečné určení proti vodě,jde o PU místa? Nebo způsobu? Je to jedno? Může nám v určení pomoci fakt, že by první verš mohl být metaforou vztahující se k dalšímu textu básničky a její pointě?

(Kurzívu jsem použil jako demonstraci užitečného propojování jevů různé úrovně.)

- Dokážu najít argument, proč je povědomost o českém přechodníku dobrá pro pohyb v cizím jazyce?

- Jsem schopen využít např. dílo K.V.Raise při hledání odpovědi na otázku, kde se berou v českém povědomí pravdy a pověry o životě venkovanů, nebo životě na venkově?

Atd. ad libitum.

Děkuji organizátorům diskuse za péči o ni a děkuji diskutujícím, kteří mi pomohli v mnoha případech vidět věci jinak či nově.

Já děkuji. Jedná se o velmi inspirativní příspěvek. Mohli bychom o tom dál diskutovat? http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=325&t=17277 (Třeba na téma přechodníků.)

Myslím, že standardy by měly sloužit tomu, abychom měli jasno, co má žák ovládat po ukončení příslušného ročníku. Samozřejmě, že každý bere ohledy a přizpůsobí tempo průměru třídy, ale zároveň pracuje s individaulitami žáků. Standard bych tedy považovala za průměr a pokud má žák na víc, dám mu toho víc a umožním mu rozvoj. Pokud nemá na víc, bude žákem průměrným až podprůměrným, což mi připadá přirozené.Standardy nejsou svazující ani omezující. Formy a metody práce si volí učitel sám.

1. Jaký má vlastně smysl řešit otázky čtenářské gramotnosti, když v praxi osoby, které by měly být na prvním místě příkladem jejího praktického uplatňování, stejně jsou schopny tvrdit, že pokud jsou nějaké informace označeny za neveřejné a nemají se dostat do rukou žákům, tak je naprosto samozřejmé, že jsou veřejné a nic se nestalo, pokud se k nim dostane kdokoliv.

2. Jaké cíle a rozvoj jakých konkrétních kompetencí sleduje například výběr textu, v němž se potácí člověk tak opilý, že místy končí až ve škarpě. Má to snad utvrzovat žáky základní školy, že není nic normálnějšího? Ukázka nemá žádný kontext, není tedy její výběr ničím zdůvodnitelný.

3. O čem může vypovídat úkol, v němž autor není schopen položit jednoznačnou otázku. Při větším množství takových sice počítač vyhodnotí jakési výsledky a zadavatel z nich bude vyvozovat nějaké závěry, nicméně budou podloženy jen jeho mocenským postavením a nemožností upozornit jej na to, že zadání vylučuje možnost hodnotitelné odpovědi. (Slavný je jeden příklad uvedený v časopisu Český jazyk a literatura, kdy si na jednom gymnáziu vymysleli takové přijímací zkoušky, že vyučující českého jazyka rozhodovali o správnosti odpovědí hlasováním.)
Konkrétně např. požadavek kliknutím označit nespisovné výrazy - co to má být - jen slova už ve své podstatě nespisovná, nebo i nespisovné tvary slov spisovných. Neměl by snad i autor zadání dokazovat svou gramotnost?
Navíc mám obavu, že v případě delšího textu bude mít autor na mysli jen některá slova, která se mu zalíbila, a nepovšimne si, že problémy mohou být s hodnocením mnohých dalších slov. Jak známo, v jazyce funguje princip centra a periférie a zvláště hranice mezi slovy hovorovými a nespisovnými rozhodně není neměnná a jednoznačná. Ostatně, kdo vlastně má být konečným arbitrem toho, co je spisovné a co nespisovné? Jen Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (a co se slovy, na která zapomněl), nebo i knihy a články odrážející osobní názory jednotlivých jazykovědců.(Samozřejmě se najde spousta osob, která bude tvrdit, že zná jediné správné řešení, ale je zde nutno připomenout, že na rozdíl od některých přírodních úkazů jsou mnohé jazykové jevy přesně nezměřitelné.) A jak se proboha právě v této oblasti mají vyznat žáci základní školy.

Oficiální diskuze byla ukončena!

S ukončením oficiální veřejné diskuze toto diskuzní vlákno zamykáme.
Děkujeme za všechny náměty a připomínky! Pracovní skupiny se ale nyní budou snažit maximálně využít to, co zaznělo v diskuzi do této chvíle.