|
Tak Haška testovat, a co třeba Vančuru? a Durycha? a Demla? a Basse? a koho vlastně netestovat?
Mně ta diskuse opravdu připadá, jako by se čeští lékaři dohadovali, jestli se lék vpíchnutý do cévy v nadloktí může dostat do hlavy. Jenomže krevní oběh byl objeven už před mnoha staletími!
O tom, že testovat jednotliviny je silně zavádějící, že to navíc diskriminuje žáky, kteří nedisponují týmž zázemím jako autoři textů (nebo standardů) se v civilizovaných zemích diskutuje nejméně 40 let, a ví se, že zařadit takovou položku do testu může narušit jeho výpovědní hodnotu. A ve standardu, pokud je v méně civilizovaném školství považován za zdroj testování a kontroly, bude taková izolovaná znalostní položka mít taky zhoubný vliv na výuku a vzdělanost.
Je opravdu tak složité porozumět tomu, že pokud chceme vážně dostat do výuky kvalitu, musíme ty závažné obsahy a hlavně porozumění těmto obsahům dostat nikoli do předpisů, ale do srdce a hlavy učitelů? To není moc velká metafora - dobře vzdělaný učitel sotva vynechá některého autora z pouhé nedbalosti, a seznam těch, které při svém dobrém vzdělání do výuky zařadí, se bude dost často překrývat se seznamy od jiných moudrých učitelů. A co se bude lišit, nebude ke škodě žáků, protože inteligentní učitelé, též ti na vyšším stupni školy, inteligentní sousedé a zaměstnavatelé se stejně nebudou pídit po tom, zda absolvent zná Jaroslava Haška, ale spíše po tom, v čem se taková znalost může u člověka projevit - asi bude mít z četby Haškova románu a ze školní diskuse kolem něj určitou zkušenost toho, že blbost úřadů a vojsk se má zesměšňovat, že úplné občanské uhejbáctví je ale taky ostudné, že slepé podléhání velkým idejím smrdí atp.
Ale tyhle postoje a názory může mít žák i díky četbě Polí orných a válečných, ale taky ze spousty jiné dobře pochopené a ve škole uchopené četby domácí i světové.
Kánon našich autorů se žáci nemají učit proto, „aby ho znali“. Mají s ním pracovat proto, aby si vybudovali s ostatními Čechy společné kulturní vědomí. A to se nedělá nadiktováním učiva škole a žákovi. To vzniká, když se ti žáci společně zabývají tím, k čemu nám společné kulturní vědomí jest: k tomu, abychom znali a udržovali svou národní i osobní identitu, abychom znali a spoluvytvářeli společenské hodnoty. Ty nedělá nějaká elita akademiků, ale právě společná zkušenost obyčejných lidí, a tu si většinou mají učinit právě ve škole.
Nějaký standard bude ve školství účinkovat jen tehdy, když k němu budeme mít dost uvážlivé, učenlivé a vynalézavé učitele. Porozhlédněte se po reakcích učitelů v diskusích o školství. (Tady na rvp.cz jsou to ještě ty informovanější!, ale vlastně o kousek vedle u diskuse o čtenářské gramotnosti se profesionálové - učitelé pohoršují, že její definice je odborná a že jim rovnou neříká, co mají ve třídě dělat, bože! To je, jako by se mrzeli, že jim Pythagorova věta neříká, co mají ve třídě dělat.)
Vloni a předloni se pracovalo na standardu učitelské profese. Diskuse tam byla mnohem početnější, a tak bylo taky víc vidět, jak časté je v profesi chabé uvažování o profesi samé: byl tam cítit hlavně strach. Když vezmeme v úvahu, že centrální řízení školství u nás opravdu stále dělá kotrmelce nebo slouží úzkým zájmům skupinek, tolik se diskutérům a jejich obavám nedivím. A kampakse ta tvorba vytratila - proč se te'ď vrhají odborníci rovnou na standard pro žáky, když je tak těžké se opřít o profesionální konsensus učitelů?
Když se bude v tvorbě standardů žákovy práce debatovat o tom, co už dávno má být odborně jasné a samozřejmé, je vidět, že není čas na tvorbu standardů, ale že je načase vzdělávat sebe, učitele, rodiče a děti. Šít si rovnou svěrací kazajku nebo bič, to moc k nalákání schopných lidí do škol nepomůže.
|
