ad zeměpis
Zadání:K obrázku konkrétní krajiny přiřaď názvy složek přírodní sféry,
pojmenuj procesy, které v ní probíhají, a zhodnoť vlivy těchto procesů na lidskou společnost.
Úkol se mi vůbec nelíbí -zadání velmi závisí na obrázku a navíc si vůbec neumím představit hodnocení(např.kolik procesů mám pojmenovat?)

ad výtvarná výchova:
Ač jsem příznivcem standardů, nejsem jejich zastáncem ve vzdělávacím oboru výtvarná výchova. Vzorová úloha mi přišla nejednoznačná, výběr ukázek zavádějící. Podívám - li se na výstupy v RVP - pak by další hodnocenou položkou v testu mohla být vlastní tvorba. Jak chcete otestovat fantazii a kreativitu? Vlastní invenci?

Dobrý den všem.V dějepise hraje roli vzorec příčina-průběh-důsledek. U dějepisných standardů je tedy skoro zbytečné diskutovat o tom, která osobnost se v nich objeví, ale spíše o tom, které procesy, jdoucí napříč dějinami, budou natolik důležité, aby v hlavách našich žáků žily i po opuštění ZŠ. A tady vidím problém. Budou - li standardy pojaty tradičně, tedy chronologicky, připojuji se ke kolegovi Šotolářovi - kantor bude lovec. Buď se do otázek v testu trefí nebo ne. Pokud budou standardy respektovat dějiny v celé jejich šíři (dané RVP ZV), tedy tematicko - chronologicky, vidím jako prospěšné stanovit témata, ze kterých budou standardy tvořeny. A nemyslím si, že by měla být totožná s tématickými celky RVP ZV. Je otázkou diskuse,jaká témata zvolit.V závorce uvádím příklady, nic víc (svoboda a nesvoboda člověka;obchod;migrace...). Spatřuji v realizaci standardů možnost posunout dějepis na ZŠ do obecnější roviny (blíže ke kooperaci s ostatními předměty)a přitom trochu srovnat rozvlněné faktografické mantinely. Na druhé straně spatřuji nebezpečí v tom, že indikátory budou konkretizovat RVP natolik konkrétně, že se náš předmět stane pouhým cvičením paměti. Na závěr si dovoluji připojit se k poznámce Jendy Zouhara ze 17.1.Rozvoj kompetencí je třeba do standardů zapracovat, bez tohoto procesu ztrácí vzdělávání smysl.

Jenom zdůrazňuji - to co říká Ondřej - je naprostá pravda. Třeba paní Spilková s kolektivem praktiků vytvořila standardy prvního stupně - ale to už bylo na začátku devadesátých let. A ta úroveň a dikce nebyla překonána. Ale zájem MŠMT a pedagogů byl nulový. Zkusme se podívat do minulosti a vytáhnout pozitivní věci + zkušenosti Botlíka, Součka a dalších. Rozhodně ne SC...

Lucie Marková, 7. 2.:


Předně bych chtěla autorce diskusního příspěvku poděkovat za zájem o výtvarný obor, neboť zatím zůstává (a je to pochopitelné) stranou. Pokud mne nic neuniklo, tak se k navrženému standardu a ukázce vztahovalo zatím pouze vyjádření paní Slávikové ze dne 22. ledna. Potěšilo mne, že bylo kladné.
Vnímám obavy autorky a souhlasím s tím, že standardizovat a testovat vlastní tvorbu žáků by bylo proti smyslu nejen výtvarné výchovy, ale proti smyslu tvůrčí činnosti vůbec a to ve všech vzdělávacích oborech, které vycházejí z určitého druhu umění. Zůstaňme ale u výtvarného oboru. Součástí vzdělávacího obsahu je nejen vlastní tvorba, ale i činnosti zaměřené na vnímání a interpretaci a to jak tvorby vlastní, tak umělecké. Výtvarný obor, stejně jako ostatní obory, má svůj znalostí základ a díky němu může zprostředkovávat poznání. Daleko lépe budeme moci prožívat radost z vlastní tvorby i setkání s uměleckým dílem, pokud budeme umět rozlišit, porovnat a pojmenovat co na obrazech vidíme. Žáci budou při vlastní tvorbě daleko svobodnější, pokud budou umět rozlišit třeba jednotlivé druhy kontrastů, poznat, že malba na obraze využívá barevné valéry apod. Schopnost číst vizuální informace a to jak běžné, tak umělecké produkce patří ke všeobecným znalostem a k dovednosti, bez které se neobejdeme (neexistuji, když mne „nevidíš“). Nezamýšlíme žáky „zkoušet“ zda znají, či neznají určité umělecké dílo, ale je důležité, aby rozeznali, zda vidí sochu, obraz nebo třeba reklamu. To, že to často není jednoduché určit bez kontextu, je pravda. Co se týká ilustrativní úlohy, tak výběr ukázek by byl neřešitelný, pokud bychom zjišťovali autora a dílo. Ale pakliže chceme zjišťovat to, zda žíci umí pojmenovat – vybrat jednu z možností, tak jde o dovednost, která konkrétní ukázku „přesahuje“. Záměrně jsme nabídli pro odpověď možností více, než je ukázek, myslím, že možných odpovědí na výběr mohlo být ještě více.
Vaše návrhy na úlohy budou vítány. Jak se díváte třeba na úlohu, ve které by žáci z nabídky pojmů např.: (akord, rytmus, tvar, barva, scénář, kompozice, objem, gesto, atd.) přiřazovali jednotlivé druhy umění? (S tím, že přiřazení některých pojmů není jednoznačné). Nebo třeba přiřadit detail k celku – k části obrazu – najít zbylou část?
Markéta Pastorová

Přikláním se k názoru, že nauky by se testovat neměly za žádných okolností. Na teorii umění je času dost na středních školách. Naším cílem by mělo být probuzení chuti do vlastní tvorby, ať už výtvarné nebo hudební.
Zmíněná ukázka - rozlišení obrazu, sochy, reklamy - mi připadá (promiňte) velice hloupá. To by mělo zvládnout malé dítě a ty (doufám) testovat nebudeme (i když pan ministr naznačoval i to!).
K uvedenému standardu a indikátoru: v příloze jsou obrázky s nabízenými odpověďmi, které mi však připadají velice nejdnoznačné. Např. odpověď k obrázku 1 i 2 by zřejmě měla patřit odpověď "b" ... Tedy ze 4 obrázků 2 jsou ze stejné oblasti. K obrázku 3 nejsem schopna přiřadit žádnou odpověď - nevím, zda tam je kvůli botám (odpověď "e") nebo kvůli prostoru (odpověď "b" potřetí) nebo kvůli "instalaci" (odpověď "c"). Případně by to mohla být i ilustrace (v širším slova smyslu) kombinace barev. Opravdu chcete, aby takto děti na základní škole pohlížely na umění?

Prakticky totéž lze říci o hudebním oboru. Dovednost žáka všímat si detailů, srovnávat vyjadřovací prvky a uvědomovat si jejich funkci ve skladbě, postihovat změny v uměleckém vyjádření v důsledku různých stylů tvořivé práce, atd., je zárukou silnějšího emocionálního zážitku vnímatele.
Druhá stránka problému je – jak toto vše, mnohdy slovy těžce uchopitelné, testovat. Nejsnáze se k testování (i k formulaci standardů) nabízejí teoretické poznatky. Zde ale souhlasím s názory, že to by byla škoda a upírali bychom hudebnímu umění to, co je mu nejvlastnější. Přesto myslím, že by se některé oblasti, v hudbě hlavně dovednosti poslechové, srovnávací, „všímací“, postihovat daly. – Za základní otázku zde vidím možnost či nemožnost užití krátké zvukové ukázky. Pokud by ta technická možnost byla, pak lze pracovat s množstvím dovednostních úkolů (přiřaď ukázku k hudebnímu stylu nebo žánru, rozpoznej hudebně vyjadřovací prostředek, např. dynamickou změnu, rozpoznej typ tance, jednoduchou hudební formu, atd. atd.). Obávám se, že bez zvučící ukázky by to bylo jako bez vizuální stimulace.
Některé dovednostně znalostní úkoly bych ale do standardů zařadila – např. dovednost utvořit či poznat takty liché a sudé, tudíž ovládat rytmické (délkové) hodnoty not. Bez této dovednosti nelze realizovat ani hudební činnosti – zpěv, hru na nástroje, pohyb.

VO-9-5-04
Vysvětli podrobněji, co znamená „přelidněnost světa“ jako jeden
z globálních problémů.
Uveď příčiny a důsledky tohoto jevu.
Vymysli možné řešení problému.

Můžete prosím ukázat, jak z tohoto vyrobíte testové otázky? Děkuji.

I v dalších případech (viz otázka VV) bych ráda od tvůrců viděla správné odpovědi.
Jak tedy řešit problém přelidněnosti světa?

Dobrý den. Já s Vámi souhlasím. Na počátku byla úvaha zadavatele, že se standardy nedají a nesmějí udělat bez učitelů. Bude jen dobře, když naopak učitelé budou říkat, že se "to" nedá a nesmí udělat taky bez ostatních, kdo jsou zainteresováni na vzdělávání, jako jsou třeba na jednom pólu oboroví didaktici z fakult (nejen pedagogických) a na druhé straně třeba zaměstnavatelé a rodiče.

Některým pracovním skupinám se ten materiál podařilo předložit a je o čem věcně diskutovat, byť třeba v případě ČJ v diskusi zaznívá silně odmítavý tón.
Přesto to podle mne posloužilo účelu.
Skupině, která měla předložit standard za "ostatní předměty", se zadání průběžně měnilo, takže na poslední chvíli cosi přešívala horkou jehlou a chudáci jsou ještě víc kritizováni. Je to tak, materiál je nejsyrovější a potřebuje ještě hodně přemýšlení.