Obecně by se děti měly učit to, co jsou schopny pochopit a má smysl v kontextu jejich vzdělávání a přípravy pro život. Editovat textové soubory (opravovat chyby v nich) se učí ve věku 8-9 let, editace hudebních souborů je pravda obtížnější, ale ne o tolik, aby se základy nemohly učit souběžně s tím, kdy začínají zvuk zaznamenávat (např. na mobilu). Stejně tak, jako když fotí pomocí mobilu, mohou a měly by se naučit základy editace obrazu - fotografie. To vše jsou aktivity, se kterými lze smysluplně začít na prvním stupni.

Jako hudebkářka se musím přidat k názorům p. Pešata a Wagnera. Nic proti aktivním činnostem v Hv, vždy to musí být základ práce v hodině. Ale na druhé straně - víte kolik osmáků a deváťáků odmítá zpívat? Proč by někteří kluci nemohli místo zpěvu pracovat s elektrickými klávesami, nahrávat zpěv ostatních, různě jej mixovat a vymýšlet další triky, které se i já od nich ráda přiučím?
Mimochodem na katedrách hudby už začíná být elektrické zvučící vybavení a napojení kláves na počítač běžným vybavením. Tak tomu nebraňme.

Náhled, co žáci ve 3. až 5. třídě zvádají:
Přehled dosažených znalostí v kroužku P.I.T. Beta

Co se hudby týče, je to jedno z oblíbených témat. S programem Audacity se dá pěkně vyřádit.

To je ono, díky. Moc díky!

Obávám se, že standardy v tomto konkrétním případě jsou z velké míry závislé na možnostech škol a zřizovatelů. Pokud např.školka nedosáhne na vybavení a pracuje s pár počítači vyřazenými ze školy, pokud vůbec, není možné za toto období standard pojmenovat- spoustu času se tráví řešením technických problémů. Také se obávám, že není možné spoléhat na vybavení škol s pomocí šablon.
Určitě je dobře standardy vymezit, ale zřejmě bude nutné brát ohled na možnosti škol, časovou dotaci a v neposlední řadě i možnosti učitelů. Ne všude pracuje IT odborník, čímž nechci snižovat úroveň výuky, ale jen upozorňuji na fakt, že např. na prvním stupni menších škol je učitel odpovědný za mnoho oblastí a má jen omezené síly. A na druhé straně je jich určitě dost takových, co rádi zařadí
smysluplné konkrétní postupy. A tak se přimlouvám za sestavení standardů s návrhy využitelného SW a případným jednoduchým popisem pro neIT odborníky.

To, co píšete, je nesmírně citlivý problém. Ale pokuste se na věc podívat jinak. Jednoduchý netbook je v cenové relaci mobilů, které si děti nosí do školy. Případy několika málo dětí v opravdu vážné sociální situaci by se zřejmě daly řešit formou sociální podpory na pomůcky (počítač JE pomůcka) nebo zápůjčkou od školy. Já vidím problém spíše v přípravě učitelů a učebních materiálů. Mám nepříjemný pocit, že v mnoha případech je argument, který uvádíte "posledním stéblem" (bez urážky), kterého se chytají učitelé a školy, kterým se do nových technologií moc nechce... Škola by měla zajistit konektivitu do Internetu, učitele, kteří didaktiku a metodiku výuky s novými technologiemi zvládají a všichni dohromady bychom měli pracovat na sdílených učebních materiálech (např. dum.rvp apod.). Koncová zařízení by si měli žáci pomalu nosit vlastní (na mnohých školách to už stejně dělají) a škola by měla organizovat výuku tak, aby ty vlastní počítače mohli žáci ve výuce smysluplně využívat.

Tady se objevil jeden důležitý moment, který v mnoha desítkách příspěvků na všech fórech ještě myslím nezazněl. Stát má povinnost zajistit všem dětem stejnou šanci na vzdělávání, bez ohledu na to, do které školy chodí. Proto má smysl definovat standard jako minimum toho, na co má dítě nárok, aby se ve škole naučilo. Řada lidí tady zpochybňuje smysl "minima", ale já v tom vidím závazek státu vytvořit pro všude aspoň minimální podmínky. To se může týkat aprobované výuky angličtiny stejně jako vybavení ICT. Stát pak musí dorovnat všem školám (i školkám) podmínky aspoň na to minimum.

Ceny hardware stále klesají a pokud není na nové, dají se koupit repasované (například na http://www.pdl.cz naleznete kombinaci DELL GX520 SF s Monitor LCD 19" SAMSUNG 940B s tříletou zárukou a legálními Windows XP Profi za 5560 Kč s DPH). A pokud nemáte ani na repasované, dají se vyřazené cca 5leté počítače získat i od řady finančních ústavů bezplatně nebo za symbolickou částku.
Právě proto je v projektu EU peníze školám možnost investovat do učitelů.
To je slovo do pranice

Já vám nebráním, ale pokud toto bude standard, ten bude bránit mně, abych s deváťáky dělala Bacha (sbor, orchestr). Ať má každý prostor pro to, co považuje za důležité. Já mám v těchto dvou variantách zcela jasno. Stačí, když si položím otázku, čeho chci dosáhnout (ne hned a tady, ale pro život těch mladých - rozvoj vůle, překonávání překážek, ocenění práce druhých atd.).

Takže se dostáváme do určitého protikladu "podrobných standardů" a ŠVP, že?