Souhlasím i ne. Každý má mít právo na vzdělání, bez ohledu na podmínky, do kterých se narodil, ale zároveň by měl mít svobodu rozhodnout se (resp. rodiče za své děti), jaké vzdělání chtějí. Kdyby se podařilo více diferencovat ŠVP, bylo by to vlastně ideální. A my místo toho unifikujeme. Ve vzdělávání má platit svoboda.

POCHYBOVAT JE LIDSKÉ. Naše školství se snaží tento princip všude deklarovat, ale v praxi jsou rozdíly často takové, že se o úspěchu dá pochybovat. Docela by mne zajímala teoretická představa o zajištění stejné šance na vzdělávání v ICT např. v běžných a praktických školách. Nebo v těch běžných, kterým stát v rámci Indoše pomohl (zelené školy) a nepomohl (červené školy). Nebo v těch, ve kterých ředitelé nejsou schopni zajistit dostatečnou konektivitu k internetu (viz zpráva ČŠI z r. 2009). Nebo stát prostě povinně nezavede zkoušku z ICT a ICT podporované didaktiky pro všechny učitele, kteří pak nové technologie neumí ve výuce využívat a nevytváří tak stejné šance na vzdělávání pro všechny děti. (Ti šikovní, ICT gramotní učitelé evidentě učí děti v oblasti ICT jinak a lépe, než ti učitelé, kteří s bídou pošlou mail). Myslím, že dogmatické uplatňování tohoto principu zejména v oblasti ICT sráží na kolena pokrok ve využívání ICT a evidentně brzdí většinu žáků, kteří pak považuji školu za technologické muzeum. Tu rovnou šanci na vzdělávání bych tedy hodnotil právě jako zajištění bezdrátového přístupu k Internetu pro všechny (nejen děti) a sociální pomoc těm, kteří si opravdu a prokazatelně koncové zařízení (jednoduchý notebook) nemohou dovolit, nikoliv plošné vybavování škol počítačovými učebnami s nainstalovaným MS Office.

A co kdybychom ke standardům přistupovali jako k minimálním požadavkům, které je třeba naplnit, aby absolventi našich škol byli konkurenceschopní na evropském trhu práce. Jako jasně formulovaný cíl, kam školy a zřizovatelé mají vzdělávání (alespoň) dovést?

Ano, jistě, ale s vědomím toho, co jsem již psala. Ano, ceny jdou rapidně dolů, ale pokud máte ve školičce několik dětí, jejichž rodiče jsou z různých důvodů předlužení a děti kvůli tomu neposílají ani na obědy nebo družiny, pak pro ně jistě nebude prioritou IT technika. Malé obce jako zřizovatelé mají velký problém s úhradou energií a ani zde nebude jednoduché vše prosadit. Naše vybavení je kvalitní, ale za cenu mnoha hodin strávených nad řešením grantových projektů.
Takže souhlasím s minimálními standardy a jemnou metodickou pomocí, která z nich vyplyne pro ty, co umí a ví, aby pomohli těm, co jsou na tom s IT jinak, protože se obávám, že i když šablony dají možnost, spousta učitelů se školení zúčastní, protože musí- a nic si pořádě do praxe neodnesou. Ale to je jiná písnička.

To je těžká věc...
Čínské přísloví: Potkáš-li hladového Číňana, dej mu rybu. Chceš-li mu ale opravdu pomoci, nauč ho ryby chytat.

Nebo chcete-li, aby se měli lépe, naučte je vydělávat peníze, třeba pomocí nových technologií...
Divili bychom se, jak to jde v zemích, o kterých si ještě někteří myslí, že tam ještě včera žili (nebo i dnes žijí) na stromech. Od úst si utrhují, aby se dětem dařilo lépe... My se musíme moc a moc snažit, abychom se na ty stromy nezačali stěhovat sami!

V té Hv vlastně ani není třeba příliš diskutovat – stačí se podívat do RVP ZV.
Pro 1. st. ZŠ se v učivu vyžaduje v bloku Instrumentální činnosti: hra na hudební nástroje – reprodukce motivů, témat, jednoduchých skladbiček pomocí jednoduchých hudebních nástrojů z Orffova instrumentáře, zobcových fléten, keyboardů apod.;
dále: záznam instrumentální melodie - ... využití notačních programů.

Pro 2. stupeň ZŠ je v oblasti učiva uvedeno v Instrumentálních činnostech - ... hra a tvorba doprovodů s využitím Orffova instrumentáře, keyboardů a počítače, ...
a dále: záznam hudby – noty, notační programy (např. Capella, Finale, Sibelius).

V takovém případě by nebylo možné stanovovat žádné minimální standardy. Co kdyby přišel učitel matematiky a řekl, že v tom má jasno, že nebude učit goniometrii, že místo toho zařadí teorii grafů.

Pokud bychom měli stanovit nějaké minimum, tak ať je to minimum co možná nejmenší, ať vám dá dostatek prostoru na Bacha, ale ať je to minimum oprávněně respektované a dodržované.

Co se týče pronikání ICT do hudební výchovy, nemusí jít přímo o zvládnutí práce s nějakým konkrétním programem, stačilo by seznámit žáky s možnostmi, které jim ICT při záznamu, získávání, distribuování, správě, poslechu a úpravě audio dat nabízí. Nechť existuje dostatek pomocných rukou pro učitele, pro které by bylo obtížné tuto látku učit. Od videotutoriálů, přes nabídku školení, po možnost požádat o externího asistenta, který by tuto látku s žáky a učitelem probral.

Stejně jako chceme, aby učitelé uměli používat nové technologie, měli bychom chtít, aby je dostatečně a vhodně používaly i vyšší složky.

Obecně, k jakémukoliv minimu by mělo existovat dostatek materiálů pro jeho učení. Samozřejmostí by mělo být, že studenti na PedF budou s minimem seznámeni a budou umět s dostupnými materiály pracovat.

Možná nejsem ve správném diskusním tématu, přesto se domnívám, že moje poznámka patří právě i pod téma informatika. Nikdo z nás se nepozastavuje nad tím, že děti v první třídě učíme psát tužkou na papír. Ale proč jen málokoho osvíceného (RVP bohužel tuto věc neobsahuje, i když jsme velmi usilovali o zařazení ovládání klávesnice na ZŠ do RVP) napadne naučit děti psát již v základní škole na klávesnici hmatovou metodou naslepo? Mnohem více textů dnes vzniká z klávesnice než z pera či tužky. Psaní na klávesnici by mělo být minimálně předsunuto výuce textového procesoru. Děti velmi rychle získají špatné návyky, píší "všema dvěma", na středních školách je pak už pozdě na odstraňování zlozvyků. Tam už by se přece mělo psaní dávno jen využívat, a to nejen pro psaní seminárních prací, projektů, atd., ale pro všechny oblasti žákova školního i osobního života při práci s počítačem. Nejde jen o efektivnost, ale i o to, že při nesprávném psaní (hledání písmenek) ztrácí žák také myšlenky, nejen čas.

Velmi rád bych se vrátil k příspěvku pana Vaculíka. ICT na prvním stupni je dle mého názoru dlouhodobě opomíjená oblast a je to zcela špatně. Spoustu návyků získávají děti právě v nižším věku. Kdybychom je některé věci naučili "včas", ušetřili bychom si spoustu přeučování později.
Hlavně musím konstatovat, že jsme opět pozadu za našimi sousedy. Na Slovensku vyšla dokonce pro první stupeň i učebnice (Blaho, Salanci, Chalachánová, Gabajová: Informatická výchova pre 2. ročník ZŠ). Navíc (aposoň co já vím) se tým kolem prof. Kalaše věnuje právě problematice výuce informační výchovy v MŠ.

A dále se viditelně ukazuje, že je to o prioritách (a možnostech) školy nebo státu. Obsah, který jste tu nastínil, viditelně neodpovídá pouze min. dotaci, kterou stanovuje RVP. A opět se koukněme např. na Slovensko, kde mají povinnou dotaci na ZŠ 5,5 hodiny. Nechci tím říct, že musíme navyšovat hodinovou dotaci za každou cenu a že se nebudeme dívat na kontext ostatních předmětů. Část problémů by vyřešila vhodná integrace ICT do ostatních předmětů.
A teď je třeba si posypat popelem hlavu za VŠ. Je součástí každého učitelského studijního oboru (oborové didaktiky) i využívání ICT? A proč třeba nemáme standardně obory učitelství 1. stupně se zaměřením na ICT jako to je s HV, VV, TV apod.?