Jana Petrů píše:
Ať má každý prostor pro to, co považuje za důležité. Já mám v těchto dvou variantách zcela jasno.
V takovém případě by nebylo možné stanovovat žádné minimální standardy. Co kdyby přišel učitel matematiky a řekl, že v tom má jasno, že nebude učit goniometrii, že místo toho zařadí teorii grafů.
Pokud bychom měli stanovit nějaké minimum, tak ať je to minimum co možná nejmenší, ať vám dá dostatek prostoru na Bacha, ale ať je to minimum oprávněně respektované a dodržované.
Co se týče pronikání ICT do hudební výchovy, nemusí jít přímo o zvládnutí práce s nějakým konkrétním programem, stačilo by seznámit žáky s možnostmi, které jim ICT při záznamu, získávání, distribuování, správě, poslechu a úpravě audio dat nabízí. Nechť existuje dostatek pomocných rukou pro učitele, pro které by bylo obtížné tuto látku učit. Od videotutoriálů, přes nabídku školení, po možnost požádat o externího asistenta, který by tuto látku s žáky a učitelem probral.
Stejně jako chceme, aby učitelé uměli používat nové technologie, měli bychom chtít, aby je dostatečně a vhodně používaly i vyšší složky.
Obecně, k jakémukoliv minimu by mělo existovat dostatek materiálů pro jeho učení. Samozřejmostí by mělo být, že studenti na PedF budou s minimem seznámeni a budou umět s dostupnými materiály pracovat.