Je jedno, jakou cestou se k cíli dospěje. Jen si musíme na rovinu říci, že informační gramotnost je dnes vlastně tou hlavní cílovou gramotností, a ty ostatní jsou pro ni jen nutnou podmínkou. Z toho vyplývá, že je nejvyšší čas přijmout závazné standardy ne pro informatiku, která bude zastřešovat jen část obsahu, ale pro informační gramotnost všech (žáků i učitelů). Takový šlágr sezóny, jako funkční čtení, zde má významné místo. Snad je myslitelné i to, aby se to téma rozpustilo do různých předmětů, ale jedině proto, abychom snad nepůsobili příliš radikálně. Cíl ale musí být zcela zřejmý.
Až k těm standardům dospějeme, zjistíme zároveň, že je nutně třeba udělat mnoho doprovodných opatření. Není jasné, jak zajistit, aby se informační gramotnost plošně učila, když jí většina učitelů nedisponuje. Až toto vyřešíme, můžeme začít uvažovat o tom, jak z ní alespoň malou část testovat.

Ano, počítačová gramotnost by měla být součástí standardu učitele. Já jako učitelka Hv si už neumím představit výuku bez dataprojektoru a počítače, i když je použiju jen v malé části hodiny - k doplnění zvukových ukázek obrazem, videem, případně k procvičení teoretické látky jdeme i k interaktivní tabuli a pracujeme dotykově. Žáci zpracovávají svoje vystoupení (referáty) k hudebním tématům za použití multimédií. Myslím, že práce s technologiemi bude prostupovat školu stále více, ale někteří kolegové to na vědomí neberou, nemají proč...

Jinak je tomu ovšem se studenty a absolventy PedF, u nich patří už v průběhu studia tyto předměty, např. Hudba a počítače, k nejoblíbenějším a mohou-li, volí si je do svého učebního plánu. V didaktikách i v některých odborných předmětech na fakultě zpracovávají své seminární výstupy běžně již za použití Powerpointu a dalších programů.

Pan Brdicka presne vystihl podstatu veci. S ostatnimi nazory lze obecne souhlasit. V ramci standardu ICT budeme ale hovorit o gramotnosti. To, co zde popisuje Martina je spise "manualni zrucnost". Soucasti gramotnosti jsou napr. typograficka pravidla, ktera (bohuzel) neovlada (ci spise o nich nema ani poneti) ani absolvent PdF.

Já si zase nedovedu předstsavit, že bych tuto techniku musela používat. Ne že bych to nezvládla, alle děti potřebují živou hudbu. To znamená využít všechny, kdo na něco hrají, ostatní učit zpívat a bručounům dát do ruky Orfovy nástroje a jedem... Jinak jim hudebka nic nedá. Uděláme z ní kino a probudíme v nich lásku k hudbě???

Dobrý den. Já vůbec netvrdím, že je nutné omezovat aktivní muzicírování žáků, pokud používám počítač. Naopak - ušetřím čas i papír promítnutím not, textů písní, instrumentálních partiturek aj. na tabuli. Počítač ale používám hlavně k poslechu hudby - na 2. stupni už je třeba srovnávat různé typy interpretací, různé fúze hudebních žánrů, atd., k čemuž bych velmi obtížně sháněla nahrávky. A hlavně - chvilka (!) videoukázky přinese žákům mnohem větší pocit autenticity a zážitek z poslechu než tradiční, mnohdy nekvalitní zvukové nosiče.

Kolik máte hodin hudebky? Taky jenom dvě? Pak pro mě je důležitější s nimi nacvičit orchestrální čtyřhlas před videoukázkami. Ale to určitě bude záležet na tom, kolik dětí (a jejich rodičů)se vám před tím podařilo motivovat ke hře na hudební nástroje. Kdyby mi děti nehrály, asi bych taky přemýšlela jinak.

Tak jsem dnes byl mailem vyzván k diskusi nad standardy . Já bych klidně dále diskutoval, ale také je třeba vědět, jaký "to má smysl".
S dovolením se budu držet "svého digitálního kopyta". Rád bych tedy slyšel od někoho kompetentního, jak bude toto téma uchopeno, jaký směr bude zvolen a nakolik se posuneme od diskusí k nějaké jiné aktivitě.

Můj soukromý názor neprodiskutovaný s ostatními. Panuje shoda, že tvorba standardů je práce jako na kostele. (V mládí jsem dělal brigády na opravách památek, mám celkem názornou představu o tomto přirovnání.) Proto nám zahraniční odborníci doporučují vytvářet je sekvenčně, ne paralelně. Jinými slovy, sotva stačíme dělat to, co už jsme začali.

Pokud by měl vzniknout samostatný standard pro informatiku, soukromě si myslím, že nejlepší a nejspolehlivější by bylo, kdyby ho vytvořili informatici sami a pak se ho pokusili prosadit jak neformálním vlivem na své kolegy, tak případně formálně přes MŠMT / VÚP. (Nikdo neohlídá váš zájem nebo zájem vašeho předmětu tak dobře jako vy sami.)

V naší moci teď je jen zkusit uvažovat o tom, jak by se ICT kompetence měly promítnout do předmětů, pro které se vytvářejí standardy prioritně, tedy do češtiny, matematiky, cizího jazyka, ve druhém kole další předměty. Myslím, že v naší skupině jsou lidé s kladným vztahem k ICT jako pan ředitel ing. Hauser, kteří by byli schopni s tím pomoci. Nemohl by tam být někdo z nich vaším "zmocněncem"?

Fajn, na partyzánské akce jsme zvyklí z dob Indoše. Takže tady bude jedna ministerstvem placená partička a druhá, která to bude dělat zadara pro všeobecné blaho.

Zmocněncem koho, proboha?! Samozvanců?

Ten termín znám. Tak říkalo Rudé právo občanským iniciativám.

Opakuju tu už po několikáté, že dobrý způsob, jak mohou vznikat standardy, je vytvořit je v asociacích učitelů. To je cesta k plné profesní autonomii učitelů. "Léčebné standardy" také nevytváří ministerstvo, ale příslušné odborné společnosti ČLS.

Co se stalo v ČR? Opakuji to taky pořád. Řada odborníků doporučila vytvoření standardů. Například ISEA před pěti lety. Za těch pět let se nic nedělo (nebo dělo - budu lobovat za to, aby se to použilo). Tak se toho chopilo MŠMT a dělá to tak, jak to umí.

Pokud cítí učitelé informatiky (předpokládám, že s nimi tady diskutuji) potřebu standardu informatiky, je v občanské společnosti nejlepší, když ho popíšou sami. Kdo by to uměl udělat líp?

Zadarmo? Proč? Na podobné projekty byla v nedávné době přidělena řada grantů ESF. Je to podporovaná aktivita v rámci OP VK. Například SCIO realizuje projekt Gepard, kde jde o vytvoření testů ICT gramotnosti.