Paní Ivana Doležalová píše: "Například stanovit určitý percentil,po jehož dosažení by žáci byli přijati na střední školu."
Nevím, zda je (zejména pro slabší žáky) motivující: “Ať se budete učit, jak chcete, 30% z vás nebude mít šanci.” Navíc -pokud je pravda, že nejlepší výsledky mívají děti z bohatších regionů, pak většinu míst na SŠ by mohly obsadit právě tyto děti. Nebo zakážeme studentům studovat mimo svůj region? Nebo vezmeme různý metr na různé regiony/školy?
Dále: "Tomu ale musí předcházet redukce středních škol. Současný stav, kdy jsou na střední školy s maturitou přijímáni žáci s čtyřkami,je podle mého názoru, neudržitelný."
Jsou dva různé přístupy – ten první je, že využiji faktu, že v každé populaci se najde určité malé procento jedinců, kteří zvlánou učivo (i život) tak nějak od sebe (přes to, že mají mizerné učitele i vzdělávací systém) a těm umožním vystudovat, zbytek pošlu do montoven. Tady je redukce škol a restriktivní testování na místě.
Druhý přístup je ten, že si uvědomím, že naprostá většina dětí je vzdělavatelná a pokusím se tohoto potenciálu využít v jejich prospěch a následně ve prospěch společnosti. Jenže tento přístup (který se celosvětově prosazuje) klade daleko vyšší nároky na učitele a celý školský systém.
Modelovým příkladem může být srovnání výsledků žáků 9.tříd a osmiletých gymnázií. Vzhledem k tomu, že v tomto věku jsou nyní slabé ročníky, pravděpodobně na osmiletých gymnáziích studují i slabší žáci. Ale i s těmito žáky mají gymnázia dobré výsledky. Zdůrazňuje se, testy PISA dopadly katastrofálně. Troufám si tvrdit, že bez osmiletých gymnázií by dopadly ještě hůř.
Je cílem zlepšování čtenářských, matematických a jazykových dovedností? Pokud ano, lze jej dosáhnout snížením počtu škol? (Navíc během deseti let doroste do středoškolského věku početnější generace Husákových vnuků.)
|
