Taťána Majerová píše:
... nikoho dalšího než těch pár snaživých a soutěživých dětí motivovat nebude. I tyto děti ztratí motivaci se více snažit, pokud zjistí, že na to, aby uspěly, stačí umět na úrovni čtyřkaře.
Moje vize je taková, že by se testováním dostalo zpětné vazby spíš jednotlivým školám, než jednotlivým žákům. Otevřela by se cesta identifikovat výborné školy, jejich vzdělávací programy a jejich metody by mohly být inspirací ostatním.
Tady se shodujeme. Také si myslím, že v tomto testování prakticky nejde o jednotlivé děti, ale o třídy a školy. Můj názor, který nemusí být stanoviskem MŠMT nebo VÚP: Nezáleží mi tolik na tom, zda je žák z rodiny traktoristy nebo kardiochirurga, přestože vím, že je to nejdůležitější faktor ovlivňující jeho výsledky. Chci, aby i Vojtíšek nebo Lukášek z rodiny dlouhodobě nezaměstnaných dosáhl aspoň základní úrovně funkční gramotnosti. Nemůže jít životem a každému zaměstnavateli říkat: Já sice neumím vyplnit ani dotazník na personálním oddělení, ale berte ohled na to, že tatínek byl jen nezaměstnaný.
Můj sen a ideál je, že na základě testu se zjistí: ve škole X nedosahuje 30 % deváťáků základní úrovně funkční gramotnosti. To je nepřijatelné. Je velmi pravděpodobné, že to je dáno složením žáků. Je pochopitelné, že v takové škole je práce učitele velmi obtížná. Proto škola dostane na 3 roky mzdové prostředky na příplatky ke mzdám, aby získala kvalitní učitele, na asistenty učitele... Pokud se za 3 roky neprojeví žádný efekt, bude možná potřeba udělat nějaký razantější zásah, třeba doporučit konukurz na nové vedení. atd. To je má představa smyslu celé věci. D: D.