Ve všech zdejších tématech se diskuse dříve či později stáčí k obecným požadavkům na naše školství - odborníci na pedagogiku zdůrazňují nutnost propracovaného souboru koncepčních změn, kde jednotlivé kroky do sebe budou zapadat. Na druhou stranu je cítit politicky motivovaná snaha o prosazení opatření, která budou dobře viditelná a která co nejrychleji (nejlépe v časovém horizontu jednoho volebního období) budou mít nějaký efekt.
Podle ekonomů ”českému školství chybí vize a republika nemá jasno ani v tom, jestli chce být "mozkovnou" nebo "montovnou" Evropy. Své dlouhodobé vzdělávací strategie totiž necílí ani jedním z těchto směrů. Z toho jsou pak zmatení hlavně zahraniční investoři......” ( http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/ ... rdy/529040).

Nejhorší možný scénař pro naše školství, který si dovedu představit, je rychlé splácání standardů, které poslouží pouze jako podklad pro výběrové řízení a následné rychlé plošné elektronické testování soukromou IT firmou s nejasnými výstupy a důsledky. Další černý scénář je, že se nebude dít vůbec nic (oproti předchozí variantě je tato podstatně levnější, výstupy jsou stejné). Věřím, že žádná z těchto možností nenastane, ani o ní nikdo reálně neuvažuje.
Co by tedy našemu školství nejvíce pomohlo? Domnívám se, že požadavky na dlouhodobé strategie výstižně a opakovaně formuluje pan Ondřej Hausenblas (i ve zdejších diskusích): Národní strategie rozvoje vzdělávání, standardy (založené na důkladné a dlouhodobé diskusi. “Nikoli to standard jako bič, ale standard jako fungující a přitom osvědčená dopomoc pro výuku”), přímé investice do dalšího vzdělávání a sebezdokonalování učitelů a jejich metod. (Nevím, zda byly dostatečně využity možnosti platit lektory/mentory/kouče ev. asistenty, kteří by působili na jednotlivých školách (a zejména na těch nejproblematičtějších) z evropských fondů.) Součástí této dlouhodobé strategie by mohla být i nějaká koncepční forma testování.
Co se týká krátkodobých cílů – urychleně a nějak měřitelně zlepšit výsledky žáků, domnívám se, že nejefektivnější by bylo investovat přímo do výuky. Pokud dobře počítám, další testy PISA proběhnou v roce 2012. Byl by zhruba rok času na intenzivní práci se současnými čtrnáctiletými i jejich učiteli (ev.rodiči) na jakémsi pilotním projektu, který by zahrnoval např. pomoc učitelům přímo v hodinách (kouč, asistent), odpolední doučování žáků (mohli by se zapojit VŠ studenti v rámci odborných praxí). Část těchto dětí je na gymnáziích (ač je na nich možná dost svými schopnostmi i podprůměrných studentů, dosahují většinou alespoň průměrných výsledků, nehledě na vynikající výsledky nadprůměrných) a ty žádnou rychlou pomoc nepotřebují. Soubor žáků by byl o to menší. Zkušenosti s takto vyčleněnou skupinou žáků (v kontextu jejich sociálho zázemí/učitelů/typu školy/metod/RVP/učebnic) by se pak mohly zakomponovat do dlouhodobých vzdělávacích strategií.
Je jasné, že za rok se nedá dohnat 14ti letá zahálka, ale zlepšení o pár procent v PISA testech by se možná podařilo. Byl by to signál veřejnosti i do světa: “Máme vzdělání jako prioritu, snažíme se, očekávejte další zlepšování.”

Těším se na nápady ostatních diskutujících, jak pomoci našemu školství.

ad1) Proč musíme mít definováno, že budeme jedním nebo druhým? Nemůžeme mít výborné studenty VŠ a zároveň odborně zdatné, zodpovědné, sebevědomé, poctivé řemeslníky? Mylím, že to je to, oč tu běží. Zabýváme se ekonomickým přínosem vzdělání a jsme ochotni mu i vše obětovat, místo abychom se zabývali LIDSKÝM přínosem vzdělání. To další už by přišlo samo (samozřejmě že ne během 2 - 4 let).
ad 2) Ruku na srdce všichni kolegové ze 7. - 9. tříd, i když nejste nejproblematičtější škola, nepřipadáte si tak občas se svými žáky? Co taková výstava uměleckých děl (a nejdřív samozřejmě cesta dopravním prostředkem)... Já ano. Ale to peníze nevyléčí...

Děkuji za všechny příspěvky. Ale po konferenci pana ministra se opět obávám, že tady diskutujeme o koncepci, fungující podpoře standardů a pan ministr valí svou představu vpřed. Tisíce otázek z praxe, nabitý časový hamonogram, vybvení škol ICT ( ještě mu nikdo neřekl, že šablony asi vše nevyléčí?), testy......
Nemá smysl jen mluvit, už něco opravdu dělejme. Vždyť podle diskuzí jde všem o jedno- o zlepšení situace i podmínek, i když se ne ve všech detailech všichni shodnou. To ani nejde.

Tato diskuse mi opravdu, i přes rozdílnost názorů, což je zdravé, připadá konstruktivní. Nenastal tedy čas poslat panu ministrovi vzkaz? Někde se tu píše, že skupina pracující na standardech (už ani ne na plošných testech, na které se ministr tak upnul a ještě jim dává větší důležitost, než původně měly mít)netvoří strategii, to že dělá jiná skupina odborníků. Obě skupiny spolu evidentně nekomunikují. JAK JE TO MOŽNÉ? To je mrhání časem, penězi, důvěrou... - tomu se říká arogance.

K poznámce paní Kateřiny Fialové: ANO, vzdělávání má hlavně lidský rozměr, ekonomický rozměr je jedním z mnoha podmožin toho lidského. Ano, přála bych si mít výborné akademiky i výborné řemeslníky a domnívám se, že k tomu může přispět jeden školský systém, který vychvává lidi, kteří dovedou kriticky zpracovávat informace a dělat si vlastní názor (lhostejno, zda jde o vědeckou publikaci, Vergiliovy básně, návod na pletení košíků nebo vyjádření pana ministra).

Moc hezký rozhovor se stoletým učitelem je zde: http://www.lidovky.cz/stotrilety-cesky- ... ln_veda_hs
Cituji: “Praxe v té škole byla taková, že když se mi něco osvědčilo, řekl jsem o tom kolegovi a on to vyzkoušel taky. Za dva roky to dělali už čtyři a za tři celá škola. Tak byla vedená: abychom zkoušeli různé postupy, a když se osvědčí, aby je ostatní přebírali. Žádná hrr reforma ve smyslu "od zítřka bude všechno jinak". Pamatuju si, že tehdy přijela nějaká návštěva ze zahraničí a vyjádřila se, že Masarykova škola je výkladní skříní evropského školství.”

Pokud jde o včerejší tiskovou konferenci, chybělo mi nějaké zasazení podávaných informací do kontextu. Kam má směřovat naše školství? Jaké pomoci se dostane učitelům (ze zdejší diskuse se zdá, že by to měla být priorita) ? Je jedinou odpovědí, že učitelé dostanou zdarma centrální databázi příkladů? Je možné takovouto pomoc učitelům považovat za dostatečnou? Co s se znevýhodněnými žáky? Co s nadanými žáky, chceme je podporovat? Kam směrovat ty průměrné? Jaké procento z celkových prostředků, vyčleněných na zlepšení kvality základních škol, by představovaly náklady na plošné testy? Šlo by testovat levněji? (Např. Centrálně zadávaná písemka vyhlášená v den zkoušky v rozhlase, opravení písemek na domovské nebo na sousední škole a vyplnění fornuláře na webu kolik procent uspělo-neuspělo. )Jaká bude ochrana osobních dat žáků? Je vhodné, aby jediná soukromá firma měla zásadní vliv na to, kdo bude přijat na SŠ?

Oficiální diskuze byla ukončena!

Děkujeme za všechny náměty a připomínky. Pokud připojíte svůj názor po tomto oficiálním ukončení, budeme i za něj vděčni. Pracovní skupiny se ale nyní budou snažit maximálně využít to, co zaznělo v diskuzi do této chvíle.