Já vám nějak nevím, jak by se dala standardizovat a testovat (ještě ke všemu přes počítač!) úroveň vzdělání ve výchovných předmětech. Osobně beru například výtvarnou výchovu jako kompenzační předmět, kde se mohou realizovat i žáci, kterým v poznávání světa vyhovuje místo racionálního uvažování spíše intuitivně-emotivní cesta. Oba způsoby reflexe světa a svého postavení v něm považuji za naprosto rovnocenné a myslím si, že každému by měla být poskytnuta možnost využívat obou způsobů. Naše evropská civilizace je založena spíše na rozumovém analyticko-syntetickém modelu, a ve škole mají bohužel stále výraznou výhodu všechny děti, kterým tento způsob vyhovuje. Prvořadým cílem výchov jako výtvarná, hudební, ale i pracovních činností, by podle mého názoru měla být možnost prožívat svět jinak - bez pojmů, třídění do škatulek a definic. Přece nechceme mít na konci ZŠ absolventa, který sice vysvětlí, čím se liší kresba od malby, a možná také ví, jaké jsou základní znaky impressionismu, ale sám se nedokáže rozhodnout, co se mu líbí, a zapojit vlastní tvořivost do svého života.
Asi bychom se měli rozhodnout, co má vlastně škola poskytovat. Buď důkladně naučit mateřskému jazyku a základům přírodních věd, a zbytek necháme na rodině. Pak se můžeme domluvit na tom, jak testovat. A nebo má škola rozvíjet osobnost pokud možno komplexně – pak ale nechtějme testovat znalosti z výtvarné výchovy a hudebky – a také se jasně vyslovme o tom, že výsledky testování neurčují profil žáka, ale pouze jeho intelektuální dovednosti!

Naprosto souhlasím.
Výchovy by měly rozvíjet. Snad nebudeme testovat talent, fantazii?

Z vlastní zkušenosti k tomuto mohu říci, že výchovy by se neměli hodnotit či dokonce známkovat nebo testovat. Výchovy jsou prostředkem rozvoje žáka, nebo mohou být podporou dalších předmětů. Rozhodně ne oblastí, která se dá testovat.

Navíc právě výchovy bývají vnímány a hodnoceny velmi subjektivně. A je to dobře, tak tuto cestu nesvazujme body a testy.

Myslím, že naše školství má dost skutečných problémů, takže si nemusíme problémy nejprve vymýšlet a pak proti nim bojovat. V současnosti se chystá testování mateřského a cizího jazyka a matematiky. Testy z výchov nikdo nepřipravoval ani nepřipravuje.

Je ovšem pravda, že se chvíli uvažovalo o testu všeobecného přehledu v devátém ročníku. Ten měl zahrnovat i některé očekávané výstupy z estetickovýchovných předmětů, které mají kognitivní charakter. Pro by svědčilo to, že i výchovy mají přispívat k všeobecné kulturnosti člověka, k níž patří znalosti z oblasti umění. Bylo nám však od počátku jasné, že všeobecný test by mohl zahrnout jen menší část cílů výchov, a pro svůj velký záběr (výstupy mnoha předmětů) by měl velice spornou validitu. Prosadil se rozumný názor takovýto široký test nepřipravovat.

Nicméně má smyslu uvažovat o standardech výchov. V některých zemích existují, takže to není úplně nesmyslná idea. Jakou mají standardy výhodu?
Výchovám sice nehrozí, že by je někdo testoval. V rámci testování jim může spíš hrozit pravý opak.
Zavedení testů "hlavních" předmětů může vést k tomu, že by se výchovy jevily jako okrajové. Právě vypracování standardů (nikoli vytvoření testů!) chrání výchovy před tím, aby byly redukovány ve prospěch testovaných předmětů. Standard výchov neznamená nějaké unifikující požadavky na tvořivé výkony dítěte nebo jeho nadání. Může znamenat třeba diskusi o tom, zda existuje nějaké společné jádro znalostí z oblasti umění, které tvoří součást všeobecného vzdělání, a v čem spočívá. Třeba zjistíme, že neexistuje žádný poznatek z této oblasti tak hodnotný, aby ho musel znát každý vzdělaný Čech. Nevím.

Co také standard výchovy tělesné? Je někde v cizině?

Jistě. Stačí napsat do vyhledávače "content standards" "PE" nebo "physical education".

Nebo pro pohodlí našich stálých návštěvníků jeden příklad tady:

http://www.cde.ca.gov/be/st/ss/document ... ndards.pdf

A už jste učili děti, které se bály nejméně rok chodit ze schodů, protože se to do svých pěti let nenaučily a dva roky se bály každého kopce? Realita spíš nahrává individuálnímu pokroku žáka než stanovení konkrétních výstupů pro všechny. Vážně je to někdy utrpení- třeba když dítě při dřepu upadne a chytit míč je nadlidský úkol. Tady si standard pro první stupeň dovedu představit,ale velmi rozsáhlý ve stupni osvojení, protože děti jsou skutečně každé jinde- některé skoro na opačných pólech.

Myslím si, že testování výchov je vážně nesmysl. Připadá mi dokonce nesmyslné vnucovat dětěm výtvarnou i hudební výchovu najednou od 1. až do 9. třídy. Na druhém stupni, zejména pak v posledním ročníku, je to hrozně nepříjemné. Proč se děti nemohou rozhodnout pro jednu z výchov, nebo proč nejsou nabízeny jako volitelné předměty? Učím celý druhý stupeň HV a nebaví mě se neustále koukat na ty otrávené obličeje těch, které tento předmět nezajímá. Třeba zrovna tyto děti baví VV mnohem více a jiné zas naopak. Snažím se pro ně vymýšlet neustále nové metody, zábavné hry, pouštět vhodná DVD, karaoke i poslechové skladby a zpívat písně na přání, ale stejně to minimálně polovinu nezajímá a nebaví. Třeba by se tak ušetřila hodina na důležitější předmět (ČJ apod.)

Jen připomínám, že testování výchov nikdo nechtěl a nechce. Jediné, o čem se chvíli v souvislosti s testováním uvažovalo, že v testu všeobecného přehledu bude nějaká otázka, která se bude týkat umění a kultury. Ale i příprava testu všeobecného přehledu v tuto chvíli byla odložena.

Ale protestovat a kritizovat je tak zábavné... (i když se protestuje proti něčemu, co vůbec neexistuje).