Mgr. Zdeněk Sotolář píše:
Pořád jenom slyším, kde že se testuje a kde že jsou standardy. Ale to je vše, co ony úspěšné státy dělají?
Ambicí týmu, který připravuje standardy, není navrhnout všechna potřebná opatření pro české školství. Na tom pracují odborníci na školskou politiku. Existuje řada komplexních materiálů. Na vládní straně je to třeba Bílá kniha nebo "dlouhodobý záměr". Na nevládní straně je to třeba analýza firmy McKinsey, koncepční materiály ISEA aj.
Váš diskusní příspěvek mi připadá, jako kdybyste říkal zřízenci, který sádruje zlomenou nohu lyžaře, že péče o zdraví vyžaduje taky předepisovat brýle krátkozrakým nebo opravit střechu v nemocnici. Je to sice pravda, ale sdělovaná na nesprávném místě a trochu k ničemu. Koncepční otázky školství se řeší na jiných fórech, řeší je jiní odborníci. V tuto chvíli se všichni citovaní a mnozí další shodnou, že standardy jsou potřeba, ale měly by být dobré. My jsme jenom ti zřízenci, ne ředitelé nemocnice. Řešíme jeden dílčí úkol, který považujeme za smysluplný. Diskuse o cílech vzdělávání se mi zdá užitečná celkem nezávisle na dalších krocích.
V Singapuru, který patří ke světové špičce, měli donedávna jednotnou učebnici matematiky. Tak jako my před rokem 1989. Přesto nepovažuju to, co navrhujete, za dobrý nápad. Myslím, že kdo v této zemi dokáže napsat dobrou učebnici, už ji napsal. (A napsali ji také mnozí z těch, kdo učebnici napsat neumějí.
) Obávám se, že žádné nové autorské kolektivy s geniálními koncepcemi v záloze nečekají. A pokud by stát začal zasahovat do trhu učebnic víc, než to dělá, nevyhrála by to u nás v korupčním Česku nejlepší učebnice, ale učebnice, za níž by stál tým s nejlepšími kontakty. Mimo jiné i proto, že by odborná veřejnost nedosáhla shody na didaktických kritériích výběru, tak jak se to odráží i zde ve sporech o koncepci jednotlivých vzdělávacích oblastí. Máte pravdu, že učebnice jsou důležité. Ale my máme co dělat, abychom našli cestu k dobrým standardům.
