Srdečně zdravím kolegyni Krejsovou do Hradce Králové. Píši na toto fórum, protože se bohužel pro neodkladné povinnosti nebudu moci zúčastnit on-line diskuse.
Děkuji za velmi hezkou hodinu; myslím, že její největší síla spočívá v tom, že je naprosto normální - v tom nejlepším slova smyslu. Vždycky jsem tvrdil, že naše gymnázium je triumfem českého výchovně-vzdělávacího systému, a takováto výuka to jen potvrzuje. Nemám pochyby, že takhle paní magistra učí běžně; a je-li toto její standard, pak je nastaven jaksepatří vysoko. Jistěže se každému z nás sem tam některá hodina nepovede, a naopak jiná může být ještě lepší než tahle, ale každý praktik potvrdí, že důležitý je dlouhodobý kvalitní průměr, nikoli okamžitý gejzír inovativních (nebo "inovativních") metod pro uspokojení kamer a „reformních“ didaktiků.
Pro mne je samozřejmě tato konkrétní hodina dvojnásob zajímavá, neboť se v ní pracuje s mými učebnicemi. Jsem rád, že ukázala užitečnost tradičních učebních textů, opět navzdory snahám nahradit je kompletně internetem, interaktivními tabulemi a dvd/cédéčky. Důležité je, co vyhovuje učiteli: ten je rozhodujícím subjektem vzdělávacího procesu, jeho kreativita, aktivita, jím zvolené učební materiály rozhodují o tom, zda výuka bude vyhovovat i žákům, splní své cíle a v neposlední řadě nebude nudit ani je, ani třídu. A to se zde v praxi potvrdilo: přes pochopitelný stres z přítomnosti filmařů a z vědomí, že se nic nezastavuje a neopravuje a vše bude na internetu, výborně fungovala komunikace učitelka-žáci i žák-žák a pozitivní motivace třídy.
Mám jen jediné metodické doporučení pro hodiny, v nichž se probírají právě jazykové a kompoziční prostředky estetizace textu: opakovaně při takové výuce svým žákům zdůrazňuji, že hledání a nalézání těchto prostředků není cílem, nýbrž pomůckou pro hlubší procítění uměleckých textů. Že (užiji nadsázku) od nich samozřejmě nechceme, aby při budoucím, mimoškolním setkávání s krásnou literaturou vykřikli nadšeně „epizeuxis!“ či „oxymóron!“, když na ně narazí, nýbrž aby je – poté, co si jejich funkci v literárních hodinách osvojí – dokázali při četbě intuitivně identifikovat a prožít. A že je tedy velký rozdíl mezi textovou analýzou, která je prostředkem, a hlubokým interpretačním prožitkem, který je cílem. Jistě, tohle my češtináři víme, jen si to možná při výuce důsledně neuvědomujeme. Myslím, že by si zejména takto dobrá hodina zasloužila tečku v podobě ještě jednoho poslechu zvláště vybraného textu, před jehož produkcí (tentokrát možná živou) bychom třídu požádali, aby nyní zkusila vnímat text neanalyticky, emocionálně.
Blahopřeji paní kolegyni i jejím žákům a prosím ostatní češtináře, kteří by se chtěli podělit o svoje zkušenosti touto formou, aby se k virtuálním hospitacím připojili. Ano, neseme při nich kůži na trh, ale zpětná vazba z nich je neobyčejně zajímavá a důležitá nejen pro externisty, ale i pro aktéry samé.

Vážená paní kolegyně.
Dovolte mi vyjádřit zde též "první dojem" z hodiny. Předestřu, že jsem sice didaktik, ale naturelem jsem spíše uměleckým kritikem s docela rozšířeným portfoliem posouzených textů. Požadavky literární kritiky jsou dány potřebou pochopit autora a dopomoci mu k ještě silnějšímu působení na čtenáře, včetně působení formou ironie nebo paradoxu. Toto po žácích chtít rozhodně nemusíme, ba ani nemáme, zvlášť v hodině, kde část třídy odjela lyžovat.
Na druhou stranu je však třeba určitá pravidla dodržet. Stejně jako Dr. Kostečka smekám před Vaším učitelským uměním, plán, obsah, komunikace, cílesměrnost, dodržení plánu, přirozené hodnocení žáků v celém průběhu.
A stejně jako pan doktor, i já si dovolím vznést trochu té kritiky k obsahu hodiny v porovnání s jejím deklarovaným cílem. K tomu jsem publikoval text na svém "blogu". začíná takto:
Umělecký styl používá specifické vyjadřovací prostředky. Ano, toto konstatování je důležitou distinkcí tohoto stylu. Avšak rozhodně není jeho jediným a už vůbec ne nejdůležitějším poznávacím znakem.
Podle toho je správně stanoven cíl hodiny: žáci si mají uvědomit vazbu mezi obsahem uměleckého vyjádření – tedy jeho estetickým působením, náladou, kterou vyvolává, myšlenkami, vztahy, koncepcí vypravování dějů aj. – a užitými prostředky.
Problémem hodiny je však to, že sleduje jiný cíl – aby žáci dokázali vtextu vyhledat určité předem známé a pojmenované prostředky uměleckého vyjadřování.
Celý text zde: http://koubek.blogy.rvp.cz/2011/02/22/p ... ho-jazyka/

Pečlivě jsem si pročetl doprovodný materiál k hodině paní profesorky.Díval jsem se na videozáznam. Cítím to množství práce, které za tím stojí, velké práce. Sám bych takové důkladné přípravy, přiznávám, asi vůbec nebyl schopen. Ale nemohu se zbavit dojmu, že jsem neviděl pero a papír (což téma slibovalo), ale skalpel a zvolna krájenou tkáň... Když hodina skončila, říkal jsem si, že bych rád zkusil těm studentům položit otázku Šli jste někdy nad jarním ránem z baru, klubu, hospody? Měli jste chuť zpívat? Cítili jste, že něco je ve vzduchu? Jsou to čtvrťáci... mají ty zkušenosti. Zkusili jste někdy napsat básničku o věcech, které se vám tehdy honily hlavou, a pořád, pořád se vracely? Zkusili byste teď, během tří minut, napsat větu, která by v sobě měla aspoň kousek takového rána? Možná by v té větě bylo něco, co by se dalo identifikovat jako prostředek uměleckého stylu. Možná by se ty texty daly spojit dohromady, odtud by se mohlo zkusit pátrat, co všechno v sobě takový text má. Možná to tam má i Nezval...? Docela určitě bych ale nestihl probrat tolik látky.
Každý pedagog má svoji metodu na hledání toho, co dělá text uměleckým textem. Omlouvám se za tuto dosti nepřípadnou poznámku.

P.S. Dokonce ani R. Lukavského bych nepouštěl. Mám za to, že Jan Spálený, který využil sonáty v Edisonovi ukryté, se ocitá smyslu textu mnohem blíž.

V první řadě smekám nad odvahou nésti kůži na trh. Rozhodně souhlasím s tím, že z reakcí žáků je patrná dlouhodobá práce, žádné jednorázové šou pro kameru. Jen dvě poznámky:

1) hodina je příliš zaměřená na vyhledávání jazykových prostředků, daleko méně na jejich funkci, ta je občas příliš mechanicky pojatá (temnost hlásek), při rozboru Edisona mi chybí od studentů osobnější a osobitější dojmy a názory (jakoby říkali jen to, co se právě očekává)
2) asi se neshodneme, ale tohle se panu Lukavskému (jinak hlubokosklon) moc nepovedlo